Bez zdravého sebevědomí a dávky hrdosti nelze ani ve fotbale pomýšlet výše

PhDr. Ing. Mgr. et Mgr. Jiří Valenta, DBA

KSČM
Plzeňský kraj
krajský zastupitel

Herní rozdíl mezi plzeňskými hráči, ceněnými na fotbalovém trhu miliony a těmi barcelonskými, zpeněžitelnými za miliardy korun, byl sice markantní, ale přesto všechna čest hráčům a funkcionářům Viktorie. Za to, do jakých pater vrcholného fotbalu, nechali sobě i nám ostatním nahlédnout. Musím se však současně přiznat, že mi tento ojedinělý zážitek v průběhu ostře sledovaných plzeňsko – barcelonských klání, pokazily dva momenty. Prvním z nich byla, již dlouho před prvním výkopem v katalánské metropoli, poraženecká nálada plzeňského mužstva, podbarvená prakticky nulovým fotbalovým sebevědomím, což se dle mého názoru později odrazilo i v předvedeném výkonu, ať jej již subjektivně posuzujeme z jakéhokoliv úhlu pohledu. Toto se našim fotbalistům až takto nikdy v historii nestávalo. Druhým, a snad ještě horším, negativem byla tzv. "dresová hysterie". Ani ta plzeňskému týmu k ničemu kloudnému nenapomohla. Z mediálních zpráv jsme se mohli, díky jejím projevům, denně a obšírně dozvídat, který z hráčů Viktorie touží po jakém dresu barcelonského protějšku a co vše udělá proto, aby jej mohl získat do svého "soukromého vlastnictví". Celý "směnný proces" byl údajně již nastartován některými plzeňskými hráči při mezistátním utkání ČR – Španělsko, nabíral sílu v prvním střetnutí týmů v Barceloně a byl završen zběsilým honem na "vzácné dresy" po závěrečném hvizdu v pražském Edenu. K "převlékání" došlo ale již prý v průběhu poločasové přestávky! "Nejvíce postiženým", nebo spíše "největším štvancem", byl hvězdný Lionel Messi a zejména jeho, asi jen lehce propocený dres. Ten se stal středobodem zájmu, možná až komického honu, ze strany Plzeňanů. Ve zpětném pohledu tak asi nemůže překvapit informace, že někteří hráči českého fotbalového mistra se v médiích před oběma střetnutími vyjadřovali často spíše k procesu směny tohoto dresu, než k průběhu a samotným okolnostem významných fotbalových duelů, což by mělo být k vážnému zamyšlení. Věřím, že zisk takovéto vysoce ceněné relikvie by potěšil asi většinu z nás "postižených" fotbalem, ale zkušeného profesionála by měl nechávat spíše chladným, a to alespoň do doby, než rozhodčí naposledy foukne v zápase do píšťalky. Dokonce se domnívám, že tyto osobnost hráče ponižující aktivity nejenže pozitivně nepřispívají k hrdé tradici a zavazující historii stoletého fotbalového klubu, ale mají i zhoubný vliv na aktuálně předváděnou hru týmu, neboť zcela logicky se myšlenky fotbalisty, místo na herní projev, upínají jiným, nevhodným směrem. V tomto případě k cizímu dresu, jakémusi novodobému fetiši. Jak tento zjevný psychologický rozpor vyřešit, tak zůstává námětem klubovému managementu nebo týmovému psychologovi.