PhDr. Ing. Mgr. et Mgr. Jiří Valenta, DBA

  • KSČM
  • Plzeňský kraj
  • poslanec
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 3,92. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

06.06.2019 11:55:00

Námluvy byly ukončeny privatizačním procesem

Námluvy byly ukončeny privatizačním procesem

Projev na 30. schůzi Poslanecké sněmovny 6. června 2019 k bodu Nezaplacené podniky privatizované vládami ODS, ODA a KDU-ČSL v letech 1992 - 1998

 Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové,

tak napotřetí poté, co jsem přihlášen, na mě došlo. Mé vystoupení nebude krátké, nebude ani dlouhé, myslím si, že bude tak akorát. Chtěl bych vás seznámit s některými aspekty, které proběhly v rámci privatizačního projektu v rámci velké privatizace, kupónové privatizace u nás v České republice.

My jsme tady dnes proto, abychom tyto podezřelé aspekty privatizačního procesu projednali. Na tento celý proces nemohou být některé pravicové strany, myšleno například ODS, KDU-ČSL, ale ani přeběhlíci z jejich řad do TOP 09, pod jejichž kuratelou se odehrál, nikterak hrdy. Řekl bych snad, že ba právě naopak. A je jen ke smůle všech poctivých občanů, že v České republice doposud neexistuje žádné specializované pracoviště, které by se takto provedenými zlodějnami, tunely, podvody, zneužíváním informací v obchodním styku, porušováním povinností při správě cizího majetku a mnoha jinými těžkými hospodářskými kriminálními delikty zaobíralo a event. iniciovalo trestní stíhání tehdejších pachatelů.

A trestné jednání ve stylu Viktor Kožený, či Zdeněk Bakala v žádné civilizované společnosti prostě trpět a navíc dokonce promlčet, tedy prominout, nelze. A právě pravicové strany by na toto měly dbát. I díky jejich přispění je dnes soukromý majetek stavěn snad ještě více, než lidský život.

Osobně si dokážu představit, že jakýsi Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů privatizace, díky které se rozplynuly v černé díře stovky miliard, by ani dnes rozhodně nebyl bez práce. Přičemž jeho činnost by zcela jistě vrátila do státního rozpočtu alespoň zlomek toho, co se podvodným jednáním z gigantického státního majetku rozebralo, či přímo - a nebojím se to říci - rozkradlo.

Pro vaši informaci, v rámci velké privatizace se přerozdělil státní majetek v hodnotě 1 200 miliard korun. 342 miliard byla hodnota majetku privatizovaného kupónovou privatizací a nemovitý majetek ve výši 107 miliard korun byl převeden bezúplatně na obce. A toto snad je jediná položka, která by mohla být optikou poctivého člověka považována za nízkoproblémovou, ba snad dokonce i oprávněnou.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, skutečně zpackaných privatizací, někdy neúmyslně, ale především úmyslně způsobených privatizačních podvodů, často ale jen prachsprostých zlodějen, bylo možno zaznamenat v posledních třech dekádách v naší malé zemi nespočet.

Já osobně pocházím a žiji v Plzni a tak se pokusím připomenout alespoň ty nejkřiklavější případy miliardových privatizačních machinací, které se odehrály právě tam a dodnes vzbuzují nejedno podezření. Zcela jistě znáte, jak tady sedíte, významný plzeňský strojírenský velkopodnik Škoda. Bohužel také i zde to vše začalo až podezřele špatným privatizačním modelem, diplomaticky řečeno, i když osobně bych se nebál používat ani i takové termíny, jako jsou podvod, krádež státního majetku, tunelování a podobně. Ale od samého počátku.

V roce 1992 svěřil Klausův vládní kabinet, který tehdy čítal, mimo jiné, 14 členů ODS, pět členů KDU-ČSL a některé další, největší českou strojírnu panu Lubomíru Soudkovi, který potom za sedm let přivedl světoznámou továrnu až prakticky ke krachu. Ta byla potom nucena tak se znovu vrátit na bedra státu, který následně dosadil do jejího čela jiného schopného "kádra" Martina Romana. Tehdy čerstvý třicátník asi pod pozitivním dojmem ze svých odborných zkušeností z řízení firmičky na prodej bramborových lupínků Wolf velice šikovně, alespoň tehdy pro někoho, připravil Škodu Plzeň k druhé privatizaci. A toto již státní koncern skutečně položilo na lopatky.

Mimochodem byl to přesně stejný Martin Roman, který podle explicitního vyjádření tehdejšího ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, a to z roku 2011, sponzoroval politické strany a to přímo z rozpočtu ČEZu. I když exministrova slova postrádala dostatek důkazů, stala se vážným obviněním z toho, že utajované toky peněz mohly znamenat ze strany přijímacích politických subjektů značné daňové úniky.

Je velkou škodou, že kolega Schwarzenberg na obhajobu svého tvrzení uvedl potom mediálně už pouze to, že TOP 09 nedostala od nejbohatšího státního úředníka v České republice Romana ani korunu. Možná i proto se takto předtím rozhovořil, ale dále svá podezření již raději nikterak nekonkretizoval.

Podle týdeníku Respekt ale mohly některé partaje dostávat od ČEZu peníze například z předraženého nákupu solárních elektráren od firmy Amun.Re, či z podezřelých zahraničních investic polostátního podniku. Ale je nad slunce jasné, že Komunistické straně pan Martin Roman nikdy nefandil a nikdy pro nás nebyl ani ideologicky, ani svým chováním, košer. Takže se teď zbývá jen ptát, do jakých že to rukou demokratických stran energetické peníze tehdy odtékaly.

Ale to jen tak na okraj. Vraťme se ke Škodovce. V letech 2002, 2003, kdy odpovídal za správu státního majetku Bohuslav Sobotka, získala akcie již zadlužené Škody, a to za pouhých 800 milionů korun, neprůhledná skupina Appian, která se ale ještě tehdy chytře tvářila jako americký investor. Následně se ale ukázalo, že za ní stojí skupina českých finančníků, která obchodovala s penězi podivně vytaženými ze státní Mostecké uhelné společnosti, kterou Appian zcela benevolentně umožněným finančním incestem potichu za zády státu ovládl.

A bezbřehý rozprodej rodinného stříbra koncentrovaného ve Škodovce mohl začít naplno. 2004 prodej jaderného strojírenství, hutí, kováren, dceřiné firmy Škoda Gear a slovenské Železiarne Podbrezová. Poté následoval prodej Škody Výzkum a konečně energetického strojírenství.

Celkově se výnos z prodeje vyšplhal až na odhadovaných 15 miliard. A to si ještě Appian ponechal škodovácký klenot divizi Škodu Transportation a firmu Škoda Investment spravující firemní reality, která jaksi další náhodou získala tučné dotace na rozvoj továrního areálu. Velice zajímavé.

A teď již jen v rychlosti sumarizujme a srovnávejme. Rok 2002, kdy stát prodává Škodovku za pouhých 800 milionů korun a rok 2004, tedy o dva roky později, kdy nový soukromý majitel prodává, teď zdůrazňuji, jen některé a méně lukrativní závody firemního majetkového portfolia za oněch zmíněných 15 miliard korun. Obě částky potom stačí jednoduše odečíst, přirozeně tu nižší od vyšší, a rázem zjistíme, jak se dá se státním majetkem efektivně, alespoň podle pomyslné ekonomické učebnice naší demokratické pravice, pracovat. Tedy státní prodej za 800 milionů, výdělek pro privátní sektor 15 miliard. Velice hezký profit, nemyslíte?

Příklad Škodovky tedy jasně osvědčil, že se dá velice snadno a neprůhledně vydělat. Ovšem jen s tím zanedbatelným detailem, že mnohamiliardový zisk z prodeje celosvětově proslulého podniku je nyní již uložen v soukromé kapse. Že občané opět ostrouhali? No a co, koho to bude za pár let zajímat, že? Máme tady přece jiné starosti. A ti komunisté jen tak stále straší, tak co se v jakémsi boji proti nim nepokusit vytunelovat i ten stát, který oni přinesli do roku 1989. Když se kácí les, lítají třísky.

Popsaný případ Škodovky je tedy zřetelnou, velice jednoduchou a dle mého názoru nezpochybnitelnou ilustrací toho, jak se u nás v dobách privatizačních nakládalo se svěřeným, více, než bilionovým majetkem státu a je zcela lhostejno, že tento paraziticko zlodějský proces nastartoval znova převážně modrý kabinet a dokonal poté třeba i někdo jiný, byť oděný v jiném politickém dresu. Vždyť nakonec i ta opoziční smlouva byla potom k něčemu dobrá.

Ale teď vážně. Vinni jsou všichni, kdo se na okrádání národa tímto pseudodemokratickým, či rádoby privatizačním způsobem, jakkoliv podíleli. A je nutno na toto nezapomínat a nenechat si odvádět pozornost jiným směrem. A čekám, že tomu tak bude ze strany některých pravicových kolegů i dnes. A proto se - a to oznamuji dopředu a avizuji - do další diskuze již nezapojím.

Dámy a pánové, jistě uznáte, že na celý Plzeňský kraj, za který jsem byl zvolen do Sněmovny, by byl jeden, pouze byť takovýto velký a křiklavý příklad pro vaši ilustraci nejspíše málo. Proto budu ještě chvilku pokračovat a vypůjčím si pro svoji další argumentaci kauzu dalšího světového a před lety také šikovně zašantročeného podniku Plzeňského Prazdroje.

A jak to, že tedy to s ním tehdy bylo? Už koncem roku 1991 se rozběhla debata, jak co nejrychleji privatizovat Plzeňské pivovary. Netrvalo dlouho a v následujícím roce proběhly námluvy velice lukrativního a nezadluženého pivovaru a japonské Nomury. Jako zástupci statutárních orgánů pivovarům tehdy asistovali dva politici - Vlastimil Tlustý z ODS a pan Miroslav Kalousek, tehdy ještě pevně zakotvený v KDU-ČSL.

A tak možná není ani divu, že v polovině června roku 1992 dorazila na Ministerstvo zemědělství smlouva, podle které má Nomura dělat takzvaně privatizačního poradce pivovarů a obdržet za to 2 % z prodejní ceny. Velice podezřelé až tragikomické, ovšem přesně ilustrující celý podvodný proces privatizace v České republice, bylo to, že aktuálně ještě připomínkovaná smlouva již platila od května téhož roku a nikdo se ani nenamáhal tento rozpor vysvětlit. A připravované trestní oznámení raději ani neopustilo zásuvky Ministerstva zemědělství. Můžeme si říkat, že by politické tlaky?

Námluvy byly ukončeny privatizačním procesem, který nasměroval 70 % do kuponové privatizace.

Plzeňské pivovary, již přejmenované na Plzeňský Prazdroj, potom lehce ovládla nákupem akcií IPB. Stalo se tak nedlouho před 4. březnem roku 1998, kdy celou IPB koupila za 2,5 miliardy již zmiňovaná Nomura. A teď poslouchejte, o den později převedla IPB 84 % akcií pivovaru na firmu České pivo a na oplátku od ní dostala 7,2 miliardy Kč. Banka ale platila sama sobě, neboť 12. března půjčila uvedenou sumu výměnou za směnky společnostem v Bankovní holding, CzechTrade a Prosper International. Tyto tři firmy převedly peníze na účet Českého piva, které je potom zase vrátilo IPB.

Možná že se vám tento proces bude jevit na rychlé pochopení velice složitým, ale nenechte se mýlit, vše se tehdy zvládlo za pouhých, a teď poslouchejte, 14 minut, 41 minut, pardon omlouvám se za přeřek. Ale ono to stačí. 41 minut zase už není takový velký rozdíl.

Celá kauza měla ale ještě pokračování. Směnky, které zůstaly v rukou IPB v celkové výši 9 miliard, se ukázaly jako bezcenné. Krátce po krachu banky se totiž vynořila smlouva, podle níž je možné za směnky zaplatit jen bezcennými akciemi IPB. Ta ztratila na obchodu více než 7 miliard. Nomura naopak získala 22 miliard a celou společnost České pivo potom prodala jihoafrickému koncernu SAB.

Když ČSOB převzala aktiva IPB, bylo podáno na aktéry obchodu trestní oznámení. Vyšetřovatel Jiří Tvrdý obvinil osm protagonistů tohoto byznysu z úvěrového podvodu, porušování povinností při správě cizího majetku a zneužívání informací v obchodním styku. Pánové Tlustý a Kalousek se přes podezření ze střetu zájmů, které představovaly jejich styky s Nomurou, stali členy poslanecké komise pro vyšetřování krachu IPB a kolega Kalousek dokonce jejím předsedou. Komise poté popsala sice selhání státních úřadů při privatizaci a kontrole IPB, ale jaksi opomenula fakt, že banka byla svého času věřitelem ODS a ČSSD, a nezmínila rovněž ani případnou zodpovědnost politiků při ztrátě Prazdroje, ani za další bankovní tunely.

Dámy a pánové, jsem skutečně přesvědčen, že 90. léta zejména za prezidentování Václava Havla, premiérování tehdejšího předsedy ODS Václava Klause, za prakticky neomezené vlády pravice, došlo v naší zemi k obrovským majetkovým transferům, které nejenom že ve svém důsledku poškodily a okradly občany naší země, následně měly dlouhá léta zřetelný podíl na stagnaci jejich životní úrovně, že dokonce nebyly ani provedeny podle zákonů naší země, které byly urychleně ušity na míru tehdy vládnoucím elitám, a to na úkor většiny společnosti.

Všeobjímající a všeprostupující klientelismus a dlouholetá nedotknutelnost strážců ideové doktríny sociální spravedl... nespravedlnosti, kteří se na těchto zlodějinách podíleli a měli svůj efektivní podíl, dosud neumožnily objektivní kritické zhodnocení celé této polistopadové etapy vývoje naší společnosti. A protože se jedná o historii novodobou, nám nepříliš vzdálenou, lze skutečně spravedlnosti ještě v mnohém napomoci. Občané naší země toto jistě pozitivně ocení. Státní majetek tehdy nebyl a ani dnes není v ničem horší, než majetek soukromý. Ostatně naše ústava hovoří o rovnosti vlastnických forem, a proto nemůžeme stíhat krádeže a podvody v rámci soukromého vlastnictví jinak, než krádeže a podvody spáchané na majetku nás všech, na majetku státním. Zkusme pro to něco společně udělat, i když někteří z nás tomu budou zcela jistě z logických důvodů bránit.

Děkuji vám za pozornost.

Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout