historik, publicista a editor revue Střípky ze světa
„Nedávno mne na to téma zpovídalo Rádio Miami,“ píše kubánský diplomat Nestor García Iturbe. Publiku, hladovému po něm v celé šíři, nabídl kapitolu ze své knihy Diplomacie beze stínu (Diplomacía sin sombra).
V Polsku jsou pukrlata banderovské chátře obzvlášť delikátní, Ještě víc než u nás. OUN, její teroristická soldateska, má polských životů na svědomí desetitisíce. Tenký led, na nějž to Varšavu tlačí, mapuje Vladislav Gulevič.
Naivka má Obamu za kluka, co se prodral tam, kde je, naplnit plebejské naděje. James Petras, profesor a autor 64 knih, tu idylku griluje. Pro Obamu je mír, ukazuje napříč světem, vábničkou bohapusté demagogie.
Sendvič z mrákot a darebáctví, o nichž „postkomunismus“ je, zjevuje hutně dění na Ukrajině. Decibely, jimiž se pachatel vylhává, žene uličkou hanby i Observatoř organizovaného zločinu (OCO) při Ženevské univerzitě.
Spousta sil, pasujících se na levici, tam patří jen „velmi podmíněně“. Svá pouta s „děsivou story amerických výbojů, rasistického terorismu i jiných forem útlaku totiž ve skutečnosti nepřeťaly“, píše Margaret Kimberley.
Sergej Kara-Murza bořit mýty umí. S gustem a brizantní municí. Šaškovskou korunu flašinetu, že Říjnová revoluce byla „předčasná“, nasadil i monografií Russkij kommunizm. Teď bere na vidle vytáčky prázdných sudů „katastrojky“.
Zisk se všem, z jejichž práce je, pudruje jako odměna za riziko. Kasta, která z ní tuneluje miliardy, má z červené knihovny gaudium. Rizika svého podnikání znárodňuje. Vynález zkázy, jímž trumfuje i všechny předchozí, popisuje Michael Lewis.
„Čím to, že všichni rebelové bojují za to, co máme my sami za obstarožní vyznání, naši přátelé však často nebojují?“ táže se nahlas už i Patrick Buchanan, zamlada Reaganův speechwriter a dnes guru pravice, světící „americké tradice“.
Válka ještě běžela, Churchill však maršálu Montgomerymu, velícímu britským jednotkám, „nařídil pečlivě shromažďovat a skladovat německou výzbroj a techniku.“ „Aby se jí německé jednotky daly vyzbrojit znovu.“
Vietnam „ohrožoval“ Ameriku jen svou suverénní volbou. Mstila se hlavně „asymetricky“. Kobercovými nálety – a defolianty Agent Orange. Kurážnou zemi mrzačí i 40 let poté, co si tu Goliáš usekl ostudu – a přivodil „vietnamský syndrom“.
Vztek nad tím, kdo nás osvobodil, není jen amorální. Doveden do důsledku totiž lituje, co všechno Hitler stihnul jen napůl. Do manuálů jeho „východního plánu“ - na ráně byla i naše země – nahlédl Alexandr Pronin.
Judicial Watch se profiluje jako konzervativní nadace. Před pár dny vyhrála soud s Ministerstvem obrany a Státním departmentem USA. Vyrazila z nich přes 100 stránek dokumentů, držených dosud v režimu „Přísně tajné“.
A „neměla dokonce ani žádný plán A“, říká řecký levicový ekonom Dimitris Kazakis v interview s americkou revue Truthout. Sjednocená lidová fronta, již vede, není velká. O to víc berou Kazakise publikum i média.
„Zákon o půjčce a pronájmu“ („Lend-Lease Act“) byl přijat – má to v názvu – „na podporu obrany Spojených států“ („An Act to Promote the Defense of the United States“). Dvě židle, na nichž seděl, analyzuje Jevgenij Spicyn.
Camp David hostil bizarní slet. Bílého domu a arabských monarchií. Strach, co prý mají z „íránských atomových zbraní“, je jen tlach. Oč kráčí, píše Bruce Gagnon, koordinátor Globální sítě proti zbraním a jaderným silám v kosmu:
Putin to řekl natvrdo až letos 26. dubna. CIA podporovala čečenské a kavkazské teroristy už od počátku 90. let. Z neruských zdrojů to zdokumentoval William Engdahl, americký vědec se švédskými kořeny. Už roky žije ve Frankfurtu.
„Koukněte na tohle video.“ „Celou hodinu a dvacet minut.“ A „položte si otázku, zda dělá Washington dobře, když nás tlačí do konfliktu s Ruskem“, apeluje Paul Craig Roberts. Video je z letošní přehlídky na Rudém náměstí.
Stavět do latě Hujery, vládnoucí „nové Evropě“ v cizím zájmu, zvládá Brusel levou zadní. S tím, co jde po krku celé Evropě, si však rady neví. Z cizího pysku čte totiž sám. Za fasádu třeskuté nesvéprávnosti nahlíží Thierry Meyssan.
Kyjev, anektovaný z vůle „Fuck the EU!“, už zakázal i pojem „Velká vlastenecká válka“. Vox populi mu to vrátil stylem, který si za rámeček nedá. Rovnou v metropoli. A na Den vítězství. S očitým svědectvím přichází Ilja Romašin.
Letos je 9. květen, píše The Saker z Ameriky, „skutečně historickým dnem. Západ moskevskou přehlídku ke Dni vítězství poprvé bojkotuje, s ruskými silami však poprvé pochodují čínské“. Ta „hluboká symbolika dává dokonalý smysl“.
