historik, publicista a editor revue Střípky ze světa
Že kapitálu se vyváží víc, než zboží, platí už celé století. Že jde o novou kvalitu – i její magmatické důsledky – postřehl jako první Lenin. Poslední novum té proměny komentuje Valentin Katasonov z extraligy ruské ekonomické vědy:
„Ve čtvrtek zveřejněných 5.544 stran smlouvy o Transpacifickém partnerství (TPP) – obchodní dohody 12 zemí, generujících téměř 40 procent světového produktu – potvrzuje obavy těch nejapokalyptičtějších kritiků,“ píše Chris Hedges.
Některé pravdy znějí pramálo „salonfähig“. Třeba ta, jak temné cíle a síly jsou k nalezení za dnešní migrační vlnou. Peter Koenig je z těch, kdo ví, že taková špína pod pokličkou zůstat nesmí.
Tak tvrdé lekce politice, škodící světu i Americe, jako Pat Buchanan, dává zprava jen málokdo. Obamu nešetří ani za poslední verdikt: vyslat do Sýrie - navzdory slibům, že tam „bota nepáchne“ - i americké pozemní síly.
Zadluženost Ameriky eviduje Federální rezervní systém. V říjnu oznámil, že ji znovu reviduje. O 2.700 miliard dolarů nahoru. Z 59.400 na 62.100 miliard. Pod šminky jim nahlíží profesor Valentin Katasonov:
Řešením je brutální embargo na zbraně a prachy pro „ty naše zkurvysyny“ a podpora legální syrské vlády. Rozhovor pro Parlamentní listy, při příležitosti výročí Dne vzniku samostatného Československa.
Sheldona Wolina zná u nás málokdo. Škoda. „Řízené demokracii“, mutující v „inverzní totalitu“, se podíval na zoubek jako jeden z prvních. Před pár dny zemřel. Bylo mu 93. Wolinův přínos shrnuje Chris Hedges.
„Když se mne po světě seriózní lidé – historici, psychiatři, diplomaté – dotazují, je-li můj premiér zdravotně v pořádku, není o co stát,“ startuje chodící legenda izraelské demokracie Uri Avnery salvu sarkasmů, v nichž je virtuóz.
„Sionisté jsme celoživotně,“ píší Steven Levitsky a Glen Weyl, profesoři na Harvardu, resp. Chicagské univerzitě. Základem naší podpory Izraele však je – „tak jako u všech pokrokových židů“ – právě to, co židovský stát neguje.
Je-li řeč o politice, Pat Buchanan není holubice. Projevy, co psával Reaganovi, byly o „křižáckém tažení“. Velel i jeho mediálním lancknechtům. Teď nabízí jiné čtení. O americké politice, cloumané schizofrenií.
Býval hvězdou i u nás. Už knížkou Společnost hojnosti, vydanou tiráží 10.000 exemplářů. „Za Novotného“ a „stranickým nakladatelstvím“ Svoboda. John Kenneth Galbraith se dožil 98. Teď by mu bylo 107. To inspirovalo Michaila Chazina.
„Vojenská intervence Moskvy v Sýrii není jen zvratem, šířícím paniku v řadách sil džihádu. Současné potence ruské armády demonstruje v reálné válce i celému okolnímu světu,“ konstatuje francouzský publicista Thierry Meyssan.
Pro mne zůstává otázkou už jen to, zda se podobné týpky zbláznily a) čistě o vlastní vůli, b) coby čísi gážisté, c) třeba i gratis, ale aniž by mohly odmítnout (tedy protože je kdosi drží pod krkem). Kufr se zvedá ze všech tří variant.
Na první pohled to jako spontánní vlna vypadá. V zemích, z nichž se na Evropu valí statisíce migrantů, je důvodů k hledání lepší adresy spousta, píše Leonid Savin. Nahlíží však i do zákulisí. Našel tam nové indicie. Režie, z níž běhá mráz.
Co říkáte na to, že se točí takoví filmy? A nezbláznil se podle vás režisér zelenka, který je autor druhého z jmenovanýc...
John Kyriakou byl první z „whistleblowers“, díky nimž „waterboarding“ není jen „konspirační fáma“. Jako analytik CIA – i vyšetřovatel Senátu – tu americkou zhovadilost na iráckých zajatcích potvrdil médiím už roku 2007.
„Dva týdny ruských leteckých a raketových útoků v Sýrii“ už vyhodnocují i New York Times. Coby doklad „transformace ruských ozbrojených sil za Putina“, schopných vést „operace v zahraničí“, „demonstrace nových zbraní, strategie a taktiky“.
Svjatoslav Rybas zaujal už životopisy Andreje Gromyka (je k mání i česky), Pavla Stolypina, „bílého“ generála Kutěpova i jiných osobností. Tím větším průlomem je, zvlášť na našem trhu, jeho sedmisetstránkový Stalinův portrét.
Plukovník Lawrence Wilkerson šéfoval štábu generála Colina Powella. Teď je váženým profesorem vládní a veřejné politiky na William & Mary. Úvahu, čím vším jeho země mutuje v „bankrotující impérium“, přednesl i na kamery.
Smlouvu o Transpacifickém partnerství (TPP) komentuje i Michail Chazin. Spoluautor „anatomického atlasu“ krize od roku 2008, vydaného už v roce 2003. Teď jako nouzový východ z amerických trablů dešifruje i smlouvu o TPP.
