historik, publicista a editor revue Střípky ze světa
Amok „liberálů“, jimž kape z manžet krev, hněte i „paleokonzervativce“. V Americe je naviguje Patrick Buchanan. Za Reagana „speeechwriter“ a mediální adjutant. Pak dvakrát prezidentský kandidát sám.
Pod smlouvou o Transpacifickém partnerství (Trans-Pacific Partnership, TPP) schnou podpisy. Co vše by ráda vzala pod krkem, píše Nick Dearden, ředitel Global Justice Now (asociace za globální spravedlnost, a to hned).
Že Kyjev, přísahající na „evropskou volbu“, uzavřel holport s týpky, pyšnými na nacistický rodokmen, se už ví. Třetího do toho mariáše by neuhádl ani notorický morous. Před pár dny o něm padla zmínka i na varšavském zasedání OBSE.
Pravice, vládnoucí Polsku, mrzačí brutálně i dějiny. Ruský velvyslanec Sergej Andrejev jí připomněl, že má díl viny i na II. světové válce. Polské druhohory jsou vzteky bez sebe. Proud másla po hlavě stopuje Jurij Rubcov:
V Sýrii neválčí „dvě odlišné komunity, ale dva společenské projekty“. Na „jedné straně moderní, sekulární Sýrie, která etnickou, náboženskou a politickou diverzitu respektuje“. A „na druhé ideologie Muslimského bratrstva“.
Už to prasklo i na něj. O kopulaci s prasečí hlavou, pasující do „high society“. Po světě je z toho větší poprask, než v „kolébce demokracie“. Poddané Jejího Veličenstva žumpa, z níž mamon loví „elity“, už ničím nepřekvapí.
O problematice imigrace, Řecka i Kosova besedovali v nabité zasedačce plzeňských komunistů Josef Skála a Marek Obrtel, stojící v čele iniciativy Českoslovenští vojáci v záloze, který vrátil svá vyznamenání za účast v zahraničních misích NATO.
„Než zase Západ začne šířit demokracii, měl by si jí trochu dopřát sám.“ Spojené státy – mustr i pitbul jejího exportu – „jsou oligarchií, v níž se vláda zodpovídá šesti privátním zájmových skupinám,“ píše Paul Craig Roberts.
Dojeli na to už Bourboni. „Nic nezapomněli a nic se nenaučili.“ Polská pravice se plouží stejnou louží. Už sto let. Před panstvem, co vyrabovalo kolonie, leze po čtyřech. Dřív, než to panstvo podrazí i ji, podráží i sousedy.
„Státy OPEC ze Středního východu včetně Íránu, produkující ropu“ - a „obratné ruské zprostředkování“ - kladou „základy skutečně nového světového řádu“. Píše F. William Engdahl z extraligy mozků, co vidí do „energetické geopolitiky“.
Svatoušci „pravdolásky“ jsou jako pejsci, drilovaní I. P. Pavlovem. Když jim to bliknou, tasí dvojí metr – a nehodící se zaštěkávají jako „konspiraci“ (třeba „agentů Kremlu“). Nuda k uzívání je to už dávno. Teď dostává i direkty z milosti.
Čím větší darebáctví, na něž si panstvo brousí chrup, tím méně za ním vyráží s bubnem na vrabce. Pavoučí předivo, skryté za dramaty migrační vlny, je čítankovým příkladem. Další střípky do obludné mozaiky nabízí Olga Četverikova.
Jen si vzpomeňme, jak se Amerika vztekala, když se Francie roku 2003 postavila proti invazi do Iráku, píše Eric Margolis. Spisovatel a publicista z USA, jemuž však dává slovo hlavně Kanada. Přesněji deník The Toronto Sun.
Dějiny píše vítěz. Pokud je ze sorty, co umí vyhrát jen švindlem, przní k nepoznání i je. Chruščov se snížil až k tlachům, že Kreml řídil válku podle globusu. Pravda dostává slovo, až když je politický kašpar i z Gorbačova.
Že zoufalství drtivé většiny běženců je spontánní, unikne jen okoralé duši. Špinavé pracky, v jejichž hříčku se mění, nevidí jen totální naivka. O intrice, inscenované už roky, ví své i Tony Cartalucci, komentující geopolitiku z Bangkoku.
Historik a zahraničněpolitický expert KSČM Josef Skála se pro ParlamentníListy.cz zamýšlí nad příčinami a možnými následky uprchlické krize.
James Petras, respektovaný americký profesor (dnes už emeritní), vydal přes 60 knih ve třech desítkách jazyků. Skvostná marxistická erudice zdobí i jeho poslední stať – Dvě tváře kapitalismu a levicové varianty:
Uprchlická krize nespadla z nebe. Už si to špitá i část groteskních kariér. Pravé příčiny však bere poníženým obloukem. Třeba jim dodá kuráže Ron Paul, emeritní americký kongresman. A dvakrát i nezávislý prezidentský kandidát:
„Evropou obchází kolonialismus v nové podobě,“ píše Jack Rasmus. „Ne ten nastolený vojenskou intervencí a okupací, jako v 19. století. A dokonce ani v účinnější podobě ekonomického kolonialismu Spojených států, známé po roce 1945.“
Migrační invaze mixuje tragédie i pracky hráčů v pozadí. Snad už to tuší i nemehla bruselské buzerace, přikládající pod kotel evropské dezintegrace. Nevšední pohled za ten paraván nabízí Konstantin Novikov.
