Výmysly Pepka Vyskoče. Vysoce postavený český zpravodajec si přečetl knihu... A promluvil

Když kniha V labyrintu zpravodajských služeb vyšla, bylo zřejmé, že lidé, o kterých se tam Jiří Růžek zmiňuje, budou s velkou pravděpodobností na podání věci z úhlu pohledu bývalého šéfa zpravodajské služby reagovat. Zatímco například Radek John oznámil, že zvažuje žalobu, Martin Hejl, který je v knize též zmiňován, poskytl ParlamentnímListům.cz odpovědi na několik otázek, které se v souvislosti s tím nabízely.

Vzhledem k vašemu minulému působení jste asi už četl knihu Jiřího Růžka? Jaký na ni máte názor?
Názor na knihu a názor na autora jsou dvě odlišné skutečnosti. Kniha pana Růžka je slátanina jakýchsi myšlenkových pochodů člověka, který o zpravodajské práci jako takové mnoho neví. Vždy z nějakých podivuhodných důvodů a pravděpodobně souhry náhod přesedlával z vysoké funkce na vysokou funkci.

Když se budeme držet té knihy – je v ní něco, co vás zarazilo, překvapilo? Třeba i v pasážích, které se netýkají bezprostředně vás samotného?
Nejprve je třeba se zamyslet nad tím, že v této množině historek pan Růžek zcela zapomněl na zásady etiky zpravodajské práce a konkretizoval celou řadu příslušníků zpravodajských služeb, jejich zařazení a konkrétní činnost i akce v utajovaném režimu. Nepochopitelně píše i o stále činných příslušnících zpravodajských služeb ČR. Navíc není představitelné, že by tuto sumarizaci dat byl schopen realizovat bez jakýchkoliv podkladů. Z toho mi vychází, že si průběžně z nějakého důvodu činil poznámky, nebo měl k dispozici podklady po ukončení své činnosti, což by bylo porušením všech regulí pro tuto práci. Naprostým paradoxem v souvislosti s jeho subjektivním názorem, že on byl jakýmsi reformátorem, neřku-li spasitelem činnosti zpravodajských služeb, je pak skutečnost, že v době výkonu funkce ředitele BIS byl vlastníkem činžovního domu v centru Prahy, kde se provozovalo kasino.

Fotogalerie: - Růžkův labyrint

Křest knihy V labyrintu zpravodajských služeb Jiří...

Kniha V labyrintu zpravodajských služeb Jiřího Rů...

Možná v tomto drží celosvětový primát, protože si nedokážu představit ředitele tajné služby, který by netušil, že v kasinu může velmi pravděpodobně probíhat praní špinavých peněz. Celkově mám dojem, že některé pasáže v knize pana Růžka jsou k zamyšlení nad jeho osobnostní způsobilostí. A stylizace knihy je velmi infantilní. S faktografií to nemá nic společného. Seřadit do jakéhosi propojení konkrétní jména, události, pravdy, domněnky, konstrukce třetích osob a lži - to má k serióznímu hodnocení jakékoliv problematiky velmi daleko.

Z toho, co říkáte, vzniká velmi intenzívní dojem, že pan Růžek knihou porušil ustanovení o mlčenlivosti nebo zákon na ochranu utajovaných skutečností. Pokud je tedy pravdou, že uváděl konkrétní jména ze zpravodajské komunity...
Nejsem si jist, jak tomu je v dnešních právních předpisech. Za mého působení nebyl ředitel služby ve služebním poměru. Nicméně to vůbec nehraje roli. Prostě porušil pravidla zcela jistě etická. A to v souvislosti s tím, že byl v nejvyšší funkci a všem dle své knihy kázal o významu zásad pro výkon činnosti, jde tedy o katastrofální selhání. Celá řada bývalých pracovníků bezpečnostních složek by mohla taktéž sepsat jakousi knihu, která by způsobila poprask. Prostě se to valné většině příčí, dávat na odiv falešnou důležitost a znalost některých osob, jevů a skutečností. Navíc takovéto rádoby mudrlantské historky mají vždy subjektivní charakter. (Pozn. red.: To však v knize Jiří Růžek zdůrazňuje – že jde o jeho subjektivní pohled na věci, kterých byl svědkem.)

Když se dostaneme k tomu, že autor knihy v pasáži o Národním bezpečnostním úřadu uvádí řadu věcí, které se týkají vaší osoby, můžete se k nim vyjádřit? Třeba k tomu, jak to bylo s některými prověrkami? Jiří Růžek totiž zmiňuje, že prověrky za působnosti ředitele Tomáše Kadlece a i za vaší éry provázela korupce.
K tomuto se nejen chci, ale i musím vyjádřit. Nemám opravdu zdání, z jakých poznatků a rozborů pan Růžek čerpá. Pravděpodobně z jakýchsi zpráv různých „Pepků Vyskočů“ a kompilací telefonních odposlechů. Telefonické rozhovory se často vedou v nadsázce a někdy i v souladu s vědomím, že jakýsi „zpravodajec“ bude bádat o obsahu… Není mi známo, že by jakákoliv prověrka fyzické nebo právnické osoby byla provázena korupcí. Od toho jsem také na NBÚ působil, aby se tak nestalo. Některé pokusy osob, které deklarovaly možnost ovlivnění a komercionalizaci správního řízení a „kontakty“ na NBÚ, byly zachyceny a včas jim bylo zabráněno. Nikdy se po dobu mého působení u NBÚ nestalo, že by se tyto vnější vlivy nepodařilo eliminovat.

To, že ale docházelo k excesům v tzv. činnostním šetření, které ze zákona prováděly zpravodajské služby, to je fakt. Podněty jsme předávali příslušným orgánům činným v trestním řízení. Růžkovo nařčení z toho, že jsem byl „motorem korupčního jednání“, je velmi sprosté a ještě nevím, jak s ním naložím. Když někoho z něčeho tak závažného nařknu, měl bych to doložit konkrétními fakty.

Neobáváte se toho, že existují?
Neexistují, proto žádná taková fakta v tomto případě Jiří Růžek nepředložil. Pokud by existovala, byl bych zcela jistě vyšetřován, obžalován, popř. odsouzen. Nic takového nenastalo. Vypovídá to o výši úrovně Růžkovy zpravodajské profesionality. Navíc je zvláštní, že tzv. činnostní šetření k mé osobě pro stupeň PT (přísně tajné, pozn. red.) bylo realizováno VOZ (Vojenské obranné zpravodajství) za působení ředitele Růžka, tudíž s jeho podpisem. A poté, co přestoupil na pozici ředitele BIS, najednou zjistil, že jsem bezpečnostně nespolehlivý.

Tušíte, co ho k tomu mohlo vést? Navíc když mimo jiné v knize uvádí, že váš bývalý nadřízený, Tomáš Kadlec, podnítil vzájemný konflikt tím, že nechal prověřovat 18 diplomatů rozvědkou (ÚZSI) pod vedením ředitele Petra Zemana. Dle Jiřího Růžka neměla ÚZSI (rozvědka ČR) k šetření kompetence.
To je naprostý nesmysl a překrucování zákonů a z nich vyplývajících právních předpisů. ÚZSI byla tehdy dle zákona jedna ze čtyř zpravodajských služeb ČR a dle zákona byly pro tzv. činnostní šetření na stupeň „Tajné“ a „Přísně tajné“ vymezeny všechny tyto čtyři zpravodajské služby. Nebylo stanoveno, která zpravodajská služba může toto provádět, nebo která toto nesmí provádět. A naprosto irelevantní vývody pana Růžka, že porušením metodiky došlo k podvodnému jednání, jsou totálně mimo realitu. Pan Růžek patrně nečetl zákon číslo 148/1998 Sb. A pokud ho četl, tak ho buď nepochopil, nebo si ho vykládal dle svých potřeb. Tyto konstrukce patrně tvořil pod nějakým vlivem.

Máte na mysli nějaký konkrétní vliv? Jaký?
Zeptejte se ve zpravodajské komunitě, který vliv by to tak mohl být.

Vraťme se však ještě k obviněním ohledně korupce a vašeho korupčního jednání, jak jsou v knize zmiňována. Na straně 167 je totiž konstatováno, že jste byl „motorem korupčního jednání" při realizacích bezpečnostních prověrek. A že po schůzce Jiřího Růžka a Tomáše Kadlece jste přešli do protiútoku a mediálně zaútočili na BIS, která měla údajně „verbovat" pracovníka NBÚ? Jaká je vaše verze a úhel pohledu?
K tomuto je těžké se plnohodnotně vyjádřit. Měl pan Růžek podklady pro takovéto závažné nařčení? Proč je nepředal, jakožto ředitel civilní kontrarozvědky, orgánům činným v trestním řízení? Proč jimi oblboval Vladimíra Špidlu? Pravda je totiž daleko prozaičtější. Jednoho bývalého pracovníka ÚZSI, který byl frustrován kvůli odvolání z funkce, z důvodu totální neschopnosti restrukturalizovat jeden z důležitých odborů NBÚ, kontaktoval jeden z důstojníků BIS, působících pod řízením Jiřího Růžka a dohodli se na spolupráci.

Výše zmíněný pracovník byl velmi aktivní v podávání zpráv o tom, co se „děje“ na NBÚ a velmi tendenčním způsobem si dělal poznámky, které potom předával BIS. Prostě klasický utrápený práskač drbů. Nemá moc cenu se tím zabývat, protože ten člověk byl na tom duševně velmi špatně. Při pravidelné kontrole ochrany utajovaných skutečností, kterou jsem se svým odborem prováděl, jsme na jeho psacím stole tyto poznámky nalezli. Nebylo z nich zřejmé, kdo je adresát, takže jsme je mimo jiné předali Kriminalistickému ústavu pod vedením tehdy pana Hlaváčka a k šetření Policii ČR. Bylo mu odebráno osvědčení a byl s ním ukončen pracovní poměr dle platných právních předpisů.

Nemohu se však nezeptat třeba i na to, zda skutečně docházelo k vyzrazování utajovaných skutečností, jak je v knize naznačováno? To je alarmující i pro laika. Víte něco o jednání kontrolní komise Parlamentu ČR, kdy její tehdejší předseda poslanec Jan Klas měl jisté „utajované skutečnosti" vyzradit?
Pochopitelně, že o tom něco vím. V té době měl pan Růžek strach z kompetencí NBÚ, což bylo násobeno jeho neschopností reorganizovat strukturu BIS, a periodicky dostával od Tomáše Kadlece informace o excesech jeho podřízených „zpravodajců“ v rámci realizace šetření k tzv. „navrhovaným osobám“ v souladu s průběhem prověrek. Tomáši Kadlecovi proto začali odposlouchávat telefon. A z odposlechů vyplynulo mimo jiné následující:

Když Jiří Růžek přišel na jednání komise a sdělil fantasmagorické dedukce, že vydírám falešnou směnkou jednoho bankéře, tak Jan Klas o tomto „závažném sdělení“ informoval telefonicky Tomáše Kadlece. Pan Růžek to měl nahrané z odposlechů a vítězoslavně s tím dorazil na další jednání. Skutečnost je taková, že dotyčný bankéř mi vystavil čestné prohlášení o tom, že jsme se nikdy neviděli, neslyšeli a že falešnou směnkou nelze vydírat. Takže klasická bouře ve sklenici vody. Spíše to bylo selhání pana Růžka, patrně s motivací činit nátlak na parlamentní komisi. Problém obvinění poslance Jana Klase ze strany Jiřího Růžka ohledně vyzrazení utajovaných skutečností spočívá zcela jednoduše v tom, že utajovaná pitomost by měla zůstat pouze pitomostí. To, že na blábol někdo umístí razítko „Přísně tajné", to známe z knih o Švejkovi. Bohužel to tak ale funguje dodnes.

Budete se tedy některým citacím v knize Jiřího Růžka nějakým způsobem právně bránit? Některá vyjádření jsou opravdu asi velmi silná. Třeba i to, že BIS „zdokumentovala porušování zákona ředitelem Tomášem Kadlecem a jeho bezpečnostním ředitelem“. To by totiž znamenalo, že jste opravdu překročili zákon…
Přiznám se, že zatím nevím, jak budu postupovat. V oblasti zpravodajské činnosti jsou věci, o kterých se nemá hovořit, natož je vydat knižně. A s člověkem, jako je Jiří Růžek, se nemám chuť nijakým způsobem přít. Nic o práci zpravodajských služeb nikdy nevěděl, pouze toužil po tom, aby byl v nějaké funkci. V jeho knize jsou mimo epizody, týkající se mne a NBÚ, i takové skutečnosti, za které by se musel stydět i začínající zpravodajec. Z důvodu toho, že se o nich vůbec veřejně zmíní. Jediné, co mi přijde zábavné, je, že se tam pan Růžek nikde nezmiňuje o agentovi StB, se kterým měl založenou firmu…

Ovšem i z vaší strany létají poměrně tvrdá vyjádření. Viz to, co jste zmínil nyní. Stojíte si za tím? Neobáváte se protireakce?
Ne.

Ještě bych se závěrem zeptala - víte něco bližšího o historce s vyzrazením rezidenta britské zpravodajské služby, kterou uvádí Jiří Růžek v knize? Pokud tomu tak bylo, to je asi dost velký průšvih, ne?
Nezlobte se, k tomu se nebudu vůbec vyjadřovat.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama