Vina na nejméně miliardové ztrátě na dani byla již před lety prokázána celníkům, usnadnili totiž dovozcům obrovské podvody. Připomněl to v těchto dnech šéf Nejvyššího kontrolního úřadu Miroslav Kala. Při prověrce postupu celních orgánů při plnění příjmů státního rozpočtu totiž kontroloři úřadu v roce 1999 zjistili, že se celníci v minulosti buď svou nedůsledností, nebo úmyslně na černém trhu s lihem podíleli.

Na renomované laboratoře Generální ředitelství cel nedalo

Generální ředitelství cel totiž zařadilo téměř čistý líh ve formě látky Carbopur, Silicarbon a Dexocarbon v celním sazebníku do položky „chemické výrobky jinde neuvedené ani nezahrnuté“, kde jsou vedeny například čisticí prostředky nebo nemrznoucí směsi do chladicích zařízení. A to navzdory tomu, že s tímto zařazením nesouhlasily tři celně technické laboratoře, protože se z těchto látek dal vypreparovat alkohol, a to hned třemi způsoby. Generální ředitelství cel ale jejich stanovisko naprosto pominulo. Později se ukázalo, že Evropská unie podobné látky daní a proclívá jako líh určený pro výrobu alkoholu. Podezření vyvolává fakt, že zařazení lihu do položky čisticích prostředků si tehdy vymohli sami dovozci. Generální ředitelství cel přitom nikdy nezveřejnilo, o koho jde.

Dovozci téměř čistého lihu se napakovali

Ale laboratoře nebyly jediné, které na nesmyslný krok upozorňovaly. I celní úřady Břeclav a Ostrava a Ministerstvo financí upozorňovaly Generální ředitelství cel, že zařazením těchto látek dochází ke značným daňovým únikům. O zařazení lihu do kategorie s nižší celní sazbou tehdy rozhodovali tři pracovníci oddělení tarifů a ředitel odboru legislativy Karel Žemlička.

Generální ředitelství tehdy argumentovalo, že tyto látky zařadilo na základě konzultací s odborníky z Evropské komise a také údajné patentové ochrany Carbopuru, ale nic z toho se nepotvrdilo. A tak se stalo, že dovozci těchto tří látek, kteří tvrdili, že je používají k výrobě čisticích prostředků do klimatizace, nemuseli platit spotřební daň. Nevybírala se u tohoto zboží od 1. ledna 1996 do 30. června 1997 a roční daňový únik tehdy NKÚ odhadl na 800 milionů až 1,2 miliardy korun.

Zákonodárci také umožnili daňové úniky

Ale vinu na obrovských daňových únicích nenesli jen celníci. Zákon o spotřebních daních, který platil do jeho novelizace v roce 1997, osvobozoval od daně jakoukoliv lihovou směs. Z dováženého lihu v jakékoli podobě tedy nikdo spotřební daň neplatil. Není proto divu, že se lihový byznys stal velmi lukrativním a menší či větší lihovary a stáčírny se šířily jako mor po celé republice.

Trestní oznámení bylo jako vždy odloženo

Nejvyšší kontrolní úřad podal kvůli krácení spotřební daně oznámení pro dva trestné činy – zneužití pravomoci veřejného činitele a trestný čin podvodu. Ale dopadlo to jako vždycky: trestní oznámení bylo odloženo. Jedinou obětí podvodu s lihem se málem stala tehdejší gestorka kontroly Vlasta Viktorová. „Bylo jí v souvislosti s touto kontrolou vyhrožováno. Dokonce se kvůli tomu Nejvyšší kontrolní úřad obrátil na policii,“ potvrdila ParlamentnímListům.cz mluvčí NKÚ Olga Málková.

Tehdejší ředitel Generálního ředitelství cel lhal Evropské unii i české veřejnosti

Tehdejší ředitel Generálního ředitelství cel Miroslav Kárník tvrdil, že zařazení látek je v pořádku a že se obrátí na Brusel, aby mu to potvrdil. Jenže v žádosti o zatřídění látek lhal, tvrdil totiž, že látky nejsou odlučitelné, že se z nich nedá alkohol vypreparovat. Když se na lež přišlo, tehdejší ministr financí Pavel Mertlík ředitele odvolal, kvůli administrativní chybě však k jeho odchodu „na hodinu“ nedošlo. Než Kárník dostal „správné“ odvolání, odešel na vlastní žádost.