Úkolem tohoto přístroje je povzbuzení výkonu a srdečního rytmu. Jak známo, srdce je "pumpa", která zajišťuje cirkulaci krve v našem těle a tím vlastně zásobování organismu kyslíkem a důležitými látkami, které jsou pro jeho fungování nezbytné. Jestliže je rytmus srdce zpomalený nebo zrychlený, dochází k narušení činnosti všech důležitých tělesných orgánů.
Pokud je člověk zdravý, jeho srdce tepe rychlostí mezi 60 a 90 stahy za minutu. Jeho tep se zrychluje při pohybu, námaze nebo vzrušení a v klidu nebo ve spánku se zase zpomaluje. Reaguje tak plynule na životní tempo každého člověka.
Pokud ovšem naše srdce zdravé není, pak může reagovat příliš rychle nebo příliš pomalu nebo také nepřiměřeně tělesné námaze. Vzniká tak srdeční arytmie.
Má-li lidské srdce zpomalené tempo, nazývá se jeho onemocnění bradykardie a pokud naopak bije rychleji než má, nazýváme to tachykardií. Tyto poruchy postihují každého desátého člověka v populaci.
Je paradoxem, že ještě před padesáti lety lidé na srdeční arytmii umírali, neboť lékařské věda ji nedokázala léčit. Výsledkem vědeckého bádání, které se zaměřilo na tuto problematiku byl přístroj, který byl poprvé voperován do lidského organismu ve Švédsku a který dokázal rytmus srdce vyrovnávat. Byl to kardiostimulátor.
Byl tehdy sice těžký, velký a celkově robusní, neměl příliš dlouhou životnost, takže bylo nutno jej časem měnit, ale pro pacinety to byla záchrana. V České republice jej známe od roku 1965, kdy byl poprvé použit v pražském IKEMu. Tvůrcem přístroje, který byl tehdy použit je ing. Vladimír Bičík.
Dnes používané přístroje jsou velké jen asi 2 - 3 cm, jsou mnohem lehčí a mají také podstatně delší životnost. V současné době pracuje v ČR několik desítek kardiostimulačních center a co do objemu operací jsme na prvním místě v Evropě. Znamená to, že centry projdou tisíce pacientů, kteří buď dostanou nový přístroj nebo je nutno jim starý vyměnit.
Bylo třeba ujít dlouhou cestu a vyřešit spoustu problémů, než bylo možno vrátit nemocným naději na plnohodnotný a dlouhý život. Samozřejmě je třeba větší opatrnosti a také určitých omezení, která jsou nutná kvůli možnému poškození přístroje, jako třeba sváření elektrickým obloukem, práce s vysokým napětím. Pacient také nemůže podstoupit vyšetření pomocí magnetické rezonance. Elektronika, na které závisí život pacienta je citlivá, ale člověk může s tímto malým zázrakem žít, pracovat, sportovat, cestovat a radovat se a nemusí se vyhýbat ani používání běžných přístrojů jako je mobilní telefon, počítač nebo kuchyňské přístroje.
I ona omezení budou ovšem možná brzy minulostí, protože v současné době se vědecký výzkum zaměřuje na zdokonalení těchto životadárných přístrojů, prodloužení jejich životnosti a také použití materiálů, které by byly schopny vydržet zátěž nových vyšetřovacích metod.
Kardiostimulátor patří k těm lidským vynálezům, které lidem vracejí naději a radost ze života. Pokud námahu lékařů nezničíme sami svou nezodpovědností, můžeme s ním prožít dlouhý a kvalitní život.
Pokud je člověk zdravý, jeho srdce tepe rychlostí mezi 60 a 90 stahy za minutu. Jeho tep se zrychluje při pohybu, námaze nebo vzrušení a v klidu nebo ve spánku se zase zpomaluje. Reaguje tak plynule na životní tempo každého člověka.
Pokud ovšem naše srdce zdravé není, pak může reagovat příliš rychle nebo příliš pomalu nebo také nepřiměřeně tělesné námaze. Vzniká tak srdeční arytmie.
Má-li lidské srdce zpomalené tempo, nazývá se jeho onemocnění bradykardie a pokud naopak bije rychleji než má, nazýváme to tachykardií. Tyto poruchy postihují každého desátého člověka v populaci.
Je paradoxem, že ještě před padesáti lety lidé na srdeční arytmii umírali, neboť lékařské věda ji nedokázala léčit. Výsledkem vědeckého bádání, které se zaměřilo na tuto problematiku byl přístroj, který byl poprvé voperován do lidského organismu ve Švédsku a který dokázal rytmus srdce vyrovnávat. Byl to kardiostimulátor.
Byl tehdy sice těžký, velký a celkově robusní, neměl příliš dlouhou životnost, takže bylo nutno jej časem měnit, ale pro pacinety to byla záchrana. V České republice jej známe od roku 1965, kdy byl poprvé použit v pražském IKEMu. Tvůrcem přístroje, který byl tehdy použit je ing. Vladimír Bičík.
Dnes používané přístroje jsou velké jen asi 2 - 3 cm, jsou mnohem lehčí a mají také podstatně delší životnost. V současné době pracuje v ČR několik desítek kardiostimulačních center a co do objemu operací jsme na prvním místě v Evropě. Znamená to, že centry projdou tisíce pacientů, kteří buď dostanou nový přístroj nebo je nutno jim starý vyměnit.
Bylo třeba ujít dlouhou cestu a vyřešit spoustu problémů, než bylo možno vrátit nemocným naději na plnohodnotný a dlouhý život. Samozřejmě je třeba větší opatrnosti a také určitých omezení, která jsou nutná kvůli možnému poškození přístroje, jako třeba sváření elektrickým obloukem, práce s vysokým napětím. Pacient také nemůže podstoupit vyšetření pomocí magnetické rezonance. Elektronika, na které závisí život pacienta je citlivá, ale člověk může s tímto malým zázrakem žít, pracovat, sportovat, cestovat a radovat se a nemusí se vyhýbat ani používání běžných přístrojů jako je mobilní telefon, počítač nebo kuchyňské přístroje.
I ona omezení budou ovšem možná brzy minulostí, protože v současné době se vědecký výzkum zaměřuje na zdokonalení těchto životadárných přístrojů, prodloužení jejich životnosti a také použití materiálů, které by byly schopny vydržet zátěž nových vyšetřovacích metod.
Kardiostimulátor patří k těm lidským vynálezům, které lidem vracejí naději a radost ze života. Pokud námahu lékařů nezničíme sami svou nezodpovědností, můžeme s ním prožít dlouhý a kvalitní život.
ml,foto:archiv
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Redakce
