Spolu se stoupajícími životními náklady se tak ukazuje, že nadpoloviční většina lidí, a to více než šedesát procent, ze svých příjmů není schopna nic uspořit. Lidé si stěžují, že nemají z čeho podporovat děti či rodiče nebo nakupovat lepší potraviny. To ukázal již před několika týdny průzkum veřejného mínění agentury CVVM. Podobně přitom odpovídali již Češi vloni. Tehdy ale mělo na koníčky přece jen o čtyři procenta více domácností.
Související: Většina Čechů nemůže z platu nic našetřit
Průzkum CVVM, který ovšem nerozlišoval to, zda jde o lidi ekonomicky aktivní či nikoli, ukázal také to, že pro tři pětiny českých domácností je obtížné vyjít s výší příjmů. Necelá desetina z nich popsala situaci jako velmi složitou. Oproti tomu téměř dvě pětiny domácností nemají s hospodařením větší potíže. Do jaké míry se poměr změní v dalším roce, kdy se v životním standardu všech odrazí vládní reformy a zvýšené DPH, se zatím dá pouze odhadovat, stejně tak jako i to, zda by i v případě hospodářské recese, která hrozí, rostly nadále platy.
Čtěte také:
Každopádně letos na konci roku průměrná mzda v České republice meziročně vzrostla o 562 korun na 24 089 Kč. Zvýšila se tak o 2,4 procenta. Po odečtení vlivu inflace vzrostla tedy o 0,6 procenta.
Příjmy nerostou nebo jen minimálně, výdaje však každý měsíc
Pravdou je, že příjmy obyvatel této republiky rostou nyní podstatně pomaleji, než výdaje. A tak i podle ekonoma Informačního institutu Pavla Kohouta zbývá Čechům stále méně volných peněz. Zprávu, že příjmy rostou jen málo či minimálně, zato výdaje prakticky každý měsíc, potvrdily totiž i výpočty Informačního institutu.
„Je to velmi závažný problém, o němž se naneštěstí příliš nepíše," řekl na toto téma pro ParlamentníListy.cz sociolog Jan Hartl. Podle něj by byl řešením dobře nastavený sociální systém.
Čtěte také:
Řešení dopadů té pasti chudoby, tzn. když je špatně nastavený sociální systém a relativně vysoké dávky, způsobuje totiž podle Hartla u některých skupin obyvatelstva pocit, zejména v méně placených nekvalifikovaných profesích, že se jim nevyplatí dělat. Dostávají se tak do pasti sociálních dávek a nemohou se z toho vymanit. „I proto se tomu říká „past chudoby," upřesňuje Hartl. Podle něj se pak zdá, že ten stát je rozdávačný, neboť tyto lidi dlouhodobě drží na dávkách. Ve skutečnosti je ale uvrhuje do chudoby právě tím, že „zde nejsou tlaky na to, aby ti lidé šli do práce".
Na chudobu si děti vyrůstající v ní nakonec zvyknou. A neumějí se z ní vymanit...
Podle Jana Hartla je taková situace velmi závažná i proto, že právě v době, kdy si dítě osvojuje sociální návyky od svých rodičů - říká se tomu socializace, která v takových případech probíhá velmi podivným způsobem. Podle Hartla v těch subkulturách, které se shlukují kolem „pasti chudoby", a které se následně rozšiřují o podíl lidí na úrovni chudoby, si na past chudoby ty subkultury nakonec zvyknou. A tam se právě kodifikují vzorce chování, trávení volného času, sociálních styků - prostě si to dítě zafixuje, jako kdyby šlo o normální stav.
Čtěte také:
„Ten problém ale nevzniká v té jedné generaci, vzniká generačním přenosem. Dochází k tomu tehdy, kdy děti vyrůstají v tomto prostředí a v těchto rodinách, například nikdy neviděly svoje rodiče pracovat. Ten režim práce a "nepráce" tam prostě nikdy nebyl," konstatuje dále pro ParlamentníListy.cz Hartl. Dítě má pak podle něj odmala pocit, že je to normální a svět práce si prostě neumí do svého dětského světa začlenit.
„Dobře víme, že už ve třech letech to malé dítě socializaci zvládá, když má příklad před očima. Když ovšem ten příklad nevidí, tak se ta ona past chudoby reprodukuje i v té nejmladší generaci a naváže se na celý ten systém subkultury chudoby předchozích generací," popisuje problém sociolog Hartl.
Čtěte také:
A právě teprve v tom generačním přenosu, když se stav „dědičné chudoby" reprodukuje už v jedné, druhé generaci, stává se to podle Hartla obrovským sociálním problémem.
Lze to podle něj navíc jen těžko vykořenit, protože chybí hodnotové podloží.
Ve státní sféře platy stoupají méně
Ukazuje se, že pro udržení životního standardu na určité výši nemusí stačit "jen pracovat". Roli v tom, jak si Češi stojí s příjmy i životní úrovní, hraje totiž to, v jaké sféře a v kterém regionu pracují.
Například státní sféra na tom je s platy obecně nyní hůře než soukromá. Zatímco lidem pracujícím v podnikatelském prostředí mzdy reálně stouply za poslední čtvrtletí 2011 o 0,9 procenta (nominálně o 2,7 procenta), státním zaměstnancům mzdy naopak reálně klesly. A to o 0,7 procenta.
I zde je však nutné rozlišovat. Ne všem státním zaměstnancům plošně se dařilo kvůli úsporným restrikcím hůře. Například ve školství a zdravotnictví se mzdy letos v průměru zvýšily. Podobně pak také v průmyslu, meziročně o více než 700 korun. Rozdíl ve mzdách mezi soukromým a veřejným sektorem se tak i díky tomu snížil na 126 korun.
Čtěte také:
Více než uváděný celostátní průměr vydělávají lidé zaměstnaní například v peněžnictví, informačních technologiích, ale i v těžebním průmyslu či ve zdravotnictví. Nejméně vydělávají nyní lidé pracující v oblasti ubytování a stravování. V průměru dostávají totiž zhruba pouhých 13 tisíc korun.
Přesto na tom prý ve srovnání s jinými evropskými zeměmi nejsme nejhůř. Analytik ČSOB Petr Dufek totiž uvádí, že české mzdy stále drží primát ve středoevropském regionu. "Průměrná mzda totiž dosáhla téměř 990 eur a je asi o pětinu vyšší než v Polsku, o čtvrtinu vyšší než na Slovensku a o více než třetinu vyšší než v Maďarsku. Na druhé straně průměrná mzda v ČR nedosahuje ani třiceti procent německého průměru. V porovnání kupní síly si toho tedy průměrný Čech za svou mzdu nekoupí ani polovinu toho, co průměrný Němec," uvádí pro ParlamentníListy.cz srovnání Dufek.
Mzdový růst podle něj proto zůstává v Česku velmi umírněný a bude tomu tak i nadále. Česká ekonomika před sebou nemá kvůli rostoucí nejistotě z nástupu dluhové krize příliš veselé vyhlídky. Firmy totiž budou ohledně zvyšování mezd či najímání lidí být velmi opatrné a výrazné navýšení mezd se čekat nedá.
Čtěte také:
Již zde výše zmiňovaný říjnový průzkum CVVM přitom vyslal varovné signály o tom, že přes devadesát procent domácností již nyní přiznává, že má pouze na základní potřeby. Tedy jídlo, oblečení a předměty běžné potřeby. Nejčastěji se nedaří hospodařit s příjmy lidem bez maturity, nekvalifikovaným dělníkům a nezaměstnaným.
Obavy z budoucího vývoje životního standardu odhalil přitom nedávno i průzkum agentury STEM. Ukázal, že negativní ekonomická očekávání vývoje do příštího roku přetrvávají. A také to, že skoro dvě třetiny (65 %) lidí očekávají zhoršení všeobecné ekonomické situace v zemi. U vlastní domácnosti pak očekává zhoršení finanční situace 55 procent občanů v souvislosti s chystanými opatřeními. Ve zlepšení naopak stále věří 8 procent dotazovaných Čechů.
Čtěte také:
Ilustrační foto: Hans Štembera
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
