Oba lídři pochopili, že potřebují získat ke spolupráci známé osobnosti. Babišovi na nabídku s různou intenzitou kývli bývalý eurokomisař Pavel Telička, bývalá náměstkyně ministra pro místní rozvoj Věra Jourová, politoložka Vladimíra Dvořáková a dva významní ekonomové Pavel Kohout a Petr Zahradník. Okamurovo hnutí podporují poslanci Radim Fiala (dříve z ODS) a Aleš Roztočil (za TOP 09).
Bez výrazných osobností není volební úspěch
Podle politologa Tomáše Lebedy jsou výrazné osobnosti pro úspěch nových subjektů velmi důležité. „Vzpomeňme na Radka Johna a Věci veřejné v době, kdy uspěly v parlamentních volbách, to ještě většina veřejnosti vnímala Radka Johna velmi pozitivně. Podobně TOP 09 s Karlem Schwarzenbergem. Pokud se nové subjekty chtějí prosadit, tak neodmyslitelnou podmínkou úspěchu je, aby takovou minimálně jednu výraznou osobnost k dispozici měly,“ potvrdil správnost strategie Andreje Babiše i Tomia Okamury politolog.
Je přesvědčen, že politický subjekt, který se snaží uspět, bez této podmínky nemůže volby úspěšně zvládnout. Ale současně poukazuje na to, že je na druhou stranu velkou otázkou, zda negativní zkušenost s novými subjekty, třeba se stranou Věci veřejné, ale v minulosti i s jinými politickými stranami, které neuspěly ve volbách do Poslanecké sněmovny, nepřivede veřejnost k větší ostražitosti. „Je otázka, jestli to, co fungovalo v minulých volbách, bude fungovat i nadále,“ vyjádřil určité pochyby Tomáš Lebeda.
Okamura pouští do světa populistická prohlášení
Senátor Tomio Okamura získal značnou podporu v senátních volbách ve Zlínském kraji, která ho vynesla až do lavic horní komory. Může takový úspěch zopakovat s hnutím Úsvit i v celostátních volbách? „To se těžko hádá. Zatím jsem si v případě senátora Okamury nevšiml, že by některé z jeho reformních návrhů vycházely z nějakých odborných analýz. Většina toho, co pouští do světa, jsou taková populistická prohlášení, která trochu postrádají racionální fundament. Mohou být úspěšná spíše u skupin, které dají na podobné populistické výroky, na podobné vidění politiky,“ míní Tomáš Lebeda.
Úsvit je podle něj jeden z mála politických subjektů, který se obrací směrem na levicového voliče, tedy na méně informovaného voliče. „Většinou se nové politické subjekty snažily mířit na toho nestálého, liberálního voliče, který se stále snaží hledat nějakou alternativu. To ale není případ senátora Okamury, tam je půda zatím neprozkoumaná, uvidíme, jestli s tím bude schopen uspět v parlamentních volbách. Mohl by to podle mne získat podobný elektorát, který se v minulosti snažil oslovit třeba Vladimír Železný,“ soudí Lebeda.
Stranický systém se začíná rozpadat
Někteří politologové míní, že i když se dnes voliči odvrací od zavedených politických stran – zejména ODS, může v budoucnu dojít k jejich regeneraci. „Nevím, k čemu dojde. Kdybych se na to ale podíval z pohledu politologa, tak bych si spíš přál, aby došlo k regeneraci etablovaných stran, aby politické strany byly takové regenerace schopné,“ přiznal Tomáš Lebeda. A vysvětlil důvod. Moderní zastupitelské demokracie by podle jeho názoru měly vycházet ze stabilních stranických systémů, kde volič může od politických stran dlouhodobě něco očekávat. „U nás se zatím zdá, že stranický systém se od posledních voleb začíná spíš rozpadat. Pomalu přestává platit to, na co jsme byli hrdi - že tu máme stabilní stranický systém, protože etablované politické strany, zejména ODS, v poslední době usilovně pracují na tom, aby se svých voličů zbavily, i když si to samozřejmě nemyslí. Já bych řekl, že by bylo optimální, kdyby se ty strany podařilo vnitřně transformovat natolik, aby byly znovu pro voliče atraktivní,“ prohlásil politolog. Ale je podle něj otázka, jestli se to podaří.
Politické strany by měly mít ideologický základ
Podle Tomáše Lebedy by politické scéně prospělo, kdyby se do poslanecké sněmovny po parlamentních volbách dostaly strany s jasným programem. Zastává totiž názor, že strany by měly vznikat na nějakých jasných ideologických základech. „To znamená, že by měly být čitelné dlouhodobě, nikoli jenom tím, že se vymezí vůči etablované politické elitě. Na tom vznikly Věci veřejné. Ale to může fungovat jedny volby, ukazuje se, že to není nějaký dlouhodobý ideový základ, na kterém lze politickou stranu vystavět na desítky let dopředu,“ vysvětlil politolog. Proto by uvítal, kdyby se do sněmovny dostaly partaje, které takový jasný ideologický profil mají.
Lidovci a zelení ve sněmovně chybějí
Tomáš Lebeda v této souvislosti připomíná, že v posledních sněmovních volbách vypadly z dolní komory dokonce dvě takové strany – lidovci a zelení. „Jedno mají obě strany společné - jsou to strany, které se primárně neprofilovaly na ekonomických hodnotách, ale na neekonomických hodnotách, tedy hodnotách, které dnes v poslanecké sněmovně žádná z těch stávajících stran nereprezentuje,“ upozornil politolog. „Kdybych to měl říci jasně, tak bych řekl, že by bylo záhodno, aby se do sněmovny vrátili jak lidovci, tak zelení, protože každá z těch stran zastupuje velmi odlišnou část společnosti, ale zároveň typ neekonomických hodnot, které podle mne dnes v politice trochu chybějí,“ uvedl důvody, proč by se lidovci a zelení měli dostat znovu do parlamentních lavic.
Lobistickým tlakům nejsnáze podlehnou strany bez ideového programu
Politolog volá po jasném vymezení politických stran, ale nové subjekty zpravidla naopak velmi nahlas zdůrazňují, že nejsou ani pravicové, ani levicové, zřejmě proto, aby nasbíraly co nejvíc voličů. Ale pak jsou poněkud nečitelné. Tomáš Lebeda potvrzuje, že právě v tom vidí klíčový problém. „Ono je jednoduché slíbit, že nebudete dělat lumpárny, jako ti, kteří je momentálně dělají, ale na tom se nedá postavit dlouhodobá politika strany. Strana musí být pro voliče dlouhodobě předvídatelná, to znamená, že volič musí vědět, když ji bude volit, že strana bude za tři roky zastávat stále stejná ideologická východiska, že se bude na svět dívat zprava, zleva, konzervativně, liberálně, socialisticky nebo zeleně, to je celkem jedno, ale volič by měl vědět, jak se strana a její představitelé budou v určitých situacích chovat,“ vysvětlil Tomáš Lebeda, co je pro voliče zásadní.
Pokud tohle volič předem neví, pokud je pro něj strana z ideologického pohledu nečitelná, nezbývá mu nic jiného než jí slepě věřit. „Tam může těžko fungovat racionální volba. Můžete maximálně těm lidem věřit. Ale já se obávám, že většinou to pak končí tak, že tyto strany jsou nejsnáze náchylné podlehnout různým lobistickým tlakům, protože v podstatě nemusí voličům příliš vysvětlovat, proč se odchýlily od nějakého svého ideového kursu, protože ony žádný ideový kurs nemají,“ konstatuje politolog, co může volič nečitelné strany s neuchopitelným programem očekávat.
Zemanovci by měli říci, v čem jsou jiní než sociální demokraté
Jednou ze stran, které si dělají ambice na volební úspěch v příštím roce, je i Strana práv občanů – zemanovci, která kromě úspěšné snahy dostat Miloše Zemana na Pražský hrad zatím žádný výrazný program nepředvedla. Podle politologa se zemanovci snaží profilovat jako jakýsi typ levicové strany. „Ale samozřejmě by asi bylo záhodno, kdyby se do příštích parlamentních voleb vyprofilovala výrazněji vůči sociální demokracii. Aby ideově obhájila, proč tu má být další levicová strana a v čem jsou zemanovci jiní než ČSSD,“ prohlásil Tomáš Lebeda. Jestli se stranický systém má dál štěpit a dál mají vznikat nové a nové strany, bylo by podle něj dobré, aby zemanovci obhájili svou existenci, aby to nebylo jen hnutí na podporu nějakých silných politických osobností.
Do sněmovny se příště může dostat více stran
Má se sociální demokracie, která si brousí zuby na výrazné volební vítězství ve sněmovních volbách, bát, že jí SPOZ a další politické subjekty uberou podstatnou část voličů? Politolog potvrzuje, že je nepochybné, že pokud se bude stranický systém víc štěpit, tím více se hlasy voličů rozloží. „A budou to i hlasy voličů sociální demokracie, které zamíří jiným směrem,“ potvrzuje Tomáš Lebeda. Ale toto nebezpečí už podle něj sociální demokracie pochopila v minulosti, když se snažila vliv malých stran omezit, ať už to byli zemanovci, lidovci nebo zelení. „To byly strany, vůči nimž ČSSD vedla otevřenou nebo skrytou zákulisní kampaň,“ dodal Lebeda.
Pokud nové subjekty uspějí, může to pro stranický systém znamenat, že se do sněmovny dostane víc stran, které budou schopny vytvářet koalice. „To znamená, že třeba paradoxně díky těm malým stranickým subjektům nebude muset být jedinou většinovou alternativou alternativa vládní koalice sociální demokracie a komunistů. Ale na druhou stranu to může znamenat i to, že ve sněmovně bude nepřeberné množství subjektů, nebude tam pět, ale třeba sedm stran. A za takových okolností bude mít vládní koalice tři i více členů, pokud by to neměla být menšinová vláda s podporou komunistů,“ uvedl politolog. Podle něj jde jen o některé z možných scénářů, protože povolební situace v roce 2014 může mít neskutečné množství podob.
Psali jsme:
Vláda sociální demokracie s komunisty by přinesla negativní důsledky
Co by mohlo být pro budoucnost sociální demokracie vhodnější, menšinová vláda s podporou komunistů, nebo vládní koalice s nějakými méně čitelnými subjekty, která by se mohla ukázat podobně problematická, jako byla vládní koalice ODS, TOP 09 a Věcí veřejných? Tomáš Lebeda říká, že by záleželo na tom, o jaké politické subjekty by šlo a zda by byl jeden, nebo by jich bylo víc. „Ale spolupráce s komunisty, která by sice byla pro sociální demokracii ideově nejzajímavější, by byla dvousečnou zbraní, protože by se jí taková vláda mohla vrátit v podobě ztráty nějakých středolevých, spíše těch vzdělanějších voličů,“ varuje politolog.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
