Děkuji mockrát a děkuji za všechny připomínky. Já s dovolením přeskočím ty pozitivní, protože předpokládám, že nebudete chtít, abych zde dále obhajoval to, na čem se bez problému shodneme. Ale děkuji za to a vážím si toho, že to nevnímáte pouze z toho negativního úhlu pohledu. Protože jsem přesvědčen, že ty závěry můžeme hodnotit pozitivně. A pokusím se vás přesvědčit proč. Dovolím si začít panem senátorem Fischerem – a v zásadě se to prolínalo samozřejmě i u ostatních kolegů, kteří nám vytýkají, že jsme odmítli ručit za tu půjčku. Tak nejdříve k tomu mechanismu té půjčky. A tím už trochu navazuji i na pana senátora Smoljaka. První věc je ta, že došlo k tomu, pane senátore, že se nerealizoval ten původní scénář se v uvozovkách „zapojením“ Belgie. To je ten mandát, se kterým tam pan premiér odjížděl. Já jsem to tady představoval, říkal jsem, že z našeho pohledu to není v pořádku, protože skutečně by to mohlo zůstat nakonec všechno na Belgii. Oni měli naprosto oprávněné požadavky. Vymezili se proti tomu. A jsem přesvědčen, že je dobře i s, řekněme, tlakem České republiky, ale nejenom samozřejmě České republiky, že se to nakonec udělalo jiným scénářem. Popravdě řečeno, byly země, velmi významné v Evropské unie, které s tím měly velký problém. A jako zde bych si troufl říct jednu věc. Vy nám vyčítáte to, že jsme se nepřihlásili k té záruce. Ale o něco méně se diskutuje o tom, že celá řada evropských zemí bez mrknutí oka by v tom nechala plavat Belgii.
A ještě poté, co se domluvil tento scénář – z mého pohledu férový vůči Belgii – tak vlastně ty země s tím měly velký problém, že prostě nebylo po jejich. S tím, že by se to poté nějak vyřešilo. Já nevím, jak by se to vyřešilo poté. Je velmi pravděpodobné to, že to ta Ukrajina nezaplatí. To je prostě realita všedních dnů. Bohužel je v situaci, kdy dneska nemá tu hotovost. To znamená, mohla by nastat situace, že by se skutečně využila ta aktiva, která jsou v Belgii. Tím pádem by mohla nastat situace, což deklarovali mnozí a mnozí západní politici, že by mohlo to Rusko – a teď nehodnotím, jestli je to dobře, nebo špatně – že by mohlo uspět u těch soudů. Čímž pádem by tedy to zůstalo na té Belgii. Říct: „Vyřešíme to později,“ se mi nezdá férové. Později taky mohou být jiné vlády. Bůh suď, kdy se to bude řešit. A ty vlády prostě řeknou: „Ne, je to problém Belgie.“
Takže jestliže říkáte: „Vy se chováte pokrytecky,“ tak já bych chtěl jenom připomenout to, že pokrytectví bylo i to nechat v tom tu Belgii. A je dobře, že to tak nedopadlo. Co se týká České republiky, tak za prvé je třeba si uvědomit, že se jedná o půjčku, která jde z rozpočtové rezervy, to jste řekl správně. No ale pochopitelně to nejsou peníze Bruselu. To nejsou peníze Evropské unie. To jsou peníze i naše. Brusel nemá žádné peníze. Ten dává dohromady peníze 27 různých zemí. Tady se řeší to, na koho by ještě padlo to, kdyby došlo k tomu, že to ta Ukrajina nezaplatí. Což není, jak už jsem před chvílí řekl, nepravděpodobný scénář. Na Českou republiku by to dopadlo přibližně 80 až 90 miliardami korun. A ano, k tomu my jsme se nepřihlásili. Ale prosím pěkně, není to o tom, že by Česká republika se dneska dostávala někde na okraj společnosti. Česká republika i za přispění tehdejší opozice, současné vlády, podpořila celou řadu zásadních věcí. A i díky minimálně hnutí ANO se realizovalo to, anebo bez větších problémů dopadlo to, že v České republice máme 600 tisíc ukrajinských uprchlíků. Ano, jsou tam i problémy s nimi, ale v globále díky českým domácnostem, českým firmám, a v zásadě i díky shodě politických stran opozice a koalice, minimálně prezentované hnutí ANO, jsme nejenom to respektovali, ale snažili jsme se najít nějaký rozumný režim pro uprchlíky. A stali jsme se tím pádem zemí s největším počtem uprchlíků na hlavu. To je jedna věc. Víte, že jako hnutí ANO jsme podpořili výcvik ukrajinských vojáků. Víte, že jako hnutí ANO jsme podpořili všechny ty lex Ukrajina 1, 2. Víte, o čem hovořím. A ve finále, jak zde již bylo zmíněno – a vracím se opět obloukem k panu senátoru Fischerovi – jsme se rozhodli, že budeme pokračovat v muniční iniciativě. Což ovšem neznamená, že v rámci té muniční iniciativy souhlasíme s tou procedurou, jaká je. Potvrzuje se to, s čím jsme měli velké obavy. A to je způsob nákupu, způsob informování o tom, co se bude vypisovat. Způsob v uvozovkách „přerozdělování“ toho byznysu, který zde byl. A ve finále i maržový režim nebo říkejme režim obchodních přirážek, který u toho je. My s tím máme opravdu velký problém. Nejsme a nebyli jsme přesvědčeni tím, že to probíhá v pořádku. Na druhou stranu když jsme to dali na misky vah – a my jsme vždy tvrdili, že idea muniční iniciativy je v pořádku, ale že nesouhlasíme s tou procedurou. A to jako je velký problém, opakuji. Když jsme to dali na misky vah, tak jsme viděli, že to je pochopitelně mezinárodní závazek. To znamená, jsou tady země, které jsou tím donorem, které chtěly v tom pokračovat. My jsme s nimi jednali na osobní úrovni. A řekli nám: „Pokud s tím máte problém, my to respektujeme. Nastavte si tam jiný systém kontroly, nastavte si tam jiný systém vyhodnocování, vyměňte si tam lidi, všechno. A zajistěte tedy to, aby to bylo transparentní. Ale prosíme a žádáme vás, abychom mohli v tomto pokračovat.“
S ohledem na to, že to je do značné míry mezinárodní závazek, i když samozřejmě neformální, tak jsme toto akceptovali takto. A budeme v tom pokračovat. Takže to je k té muniční iniciativě. Takže chci tím i říct, že s ohledem na to mezinárodní prostředí, protože to je problém samozřejmě tady tuzemský, řešit ty čachry, které se tam s tím dělaly a dělají, tak jsme se zachovali maximálně, maximálně férově. Takže nám to nemůže dnes nikdo vyčítat. Dále bych ještě si dovolil reagovat na ty strategie dezinformační a vše, co se týká vlastně pozice vlády vůči boji s dezinformačními různými zdroji atd. Je to samozřejmě komplikovaná věc a asi není dneska možná prostor na to, abychom to řešili. Možná třeba na to někdy vypište nějaký seminář, setkání atd. Já se toho rád zúčastním. Je nepochybné, že jsme v době virtuální, že jsme v doba sociálních sítí, v době tisíců a tisíců různých zdrojů. Není jednoduché si je ověřovat. Můžeme se začít bavit o tom, kde začíná ten problém – v rodinách, ve školách atd. Ne všechno se vyřeší prostě jenom nějakým vládním nařízením nebo vládním opatřením nebo výborem. Ale principiálně se nedomnívám, že je cesta řešit to skrze například ten strategický komunikační tým, který byl na Úřadu vlády. A teď ani nenarážím na Otakara Foltýna, který tomu udělal nedobrou vizitku, ale spíše vůbec na tu podstatu. Jsem toho názoru, že by se to mělo řešit na jednotlivých resortech. Na resortu vnitra, obrany, já nevím, průmyslu, energetiky atd. Na těch, kteří dokáží z mého pohledu jejich týmy lépe vyhodnotit, co je či není dezinformace. A pouštět tu informaci následně dále, informovat veřejnost o tom, co je ta správná informace, případně co není. To jsem přesvědčen. Co se týká toho StratComu, když už jsme u něj, tak ano, byl zrušen. Zajímavá je jedna věc. Ten tým u mě byl ještě před volbami. A měl velký problém. Problém dvojího charakteru. První problém se nazýval Otakar Foltýn, kdy oni sami se za něj nepostavili, protože byl spíše jenom formálním šéfem, ačkoliv tam vlastně nepracoval. A potvrdili, že jim dělá spíše tu negativní službu. Co je ale horší, ať to nepersonifikujeme, je to, že když jsem se jich zeptal a oni mi ukazovali, co udělali co za věci, jak s tím tedy pracuje vláda, tak jejich odpověď byla – nijak. Strategický komunikační tým, který mimo jiné tyto věci měl řešit, dával možná i zajímavé a dobré podněty. Vláda ani jednou za 4 roky nevyužila jejich informací, jejich dat, jejich zdrojů. Tak to jenom abychom si tady udělali obrázek, že to není o tom, že tady budeme zřizovat strategické týmy a budou je řídit lidé typu Otakara Foltýna. A já se jenom ptám tedy, co jsme se dozvěděli? Ano, jo, měli jsme komunikační karty, ale k těm se radši vracet nebudu. Takže rozhodně toto není nástroj, jak bojovat s dezinformacemi. Druhá věc je ta, že bychom všichni měli začít i na těch nejvyšších pozicích. Ano, já rozumím tomu, že je vždycky předvolební období, že se to mydlí, každý má pochopitelně nějaké argumenty, je to tvrdé a jsou to tvrdé střety, ale pokud budeme zneužívat napjaté mezinárodní situace války k získání politických bodů, pak to nedopadne dobře. Takže já jenom tím chci říct, že pokud se zde šířil narativ, že jsem přirazí ruské tanky poté, co zvítězí hnutí ANO, že vystoupíme z Evropské unie a že vystoupíme z NATO, tak jenom říkám, že to bylo šíření dezinformací. Pak se složitě s tímto bojuje.
Co se týká pana senátora Nytry, tak v zásadě snažil jsem se už odpovědět na tu část týkající se těch záruk. Ale ještě dovolte pár čísel k té muniční iniciativě, když jste to zde otevřel. Řekl jste to v zásadě poměrně přesně. Já to jenom upravuji. Není to 260 miliard, nakonec je to 280, ale to je detail. Ono 260 to bylo někdy v říjnu, někdy v listopadu. To je ještě zajímavá věc. Vy máte správnou informaci. A víte, odkud ji máte? Máte ji, podle mého názoru, z tiskové zprávy Ministerstva obrany, která vyšla v říjnu 2025. A tam se přesně píše 261, myslím, miliard korun. A rozepisuje se to tam na těch 90 miliard, to je muniční iniciativa, a ten zbytek, to jsou produkty, které nejsou typickou muniční iniciativou, ale je to za úplně stejného mechanismu nakoupeno. Čili je donor, Česká republika to zprocesuje a jde to ven. Takže teď je to 280 miliard. V tom říjnu to bylo 260 miliard. Já to říkám proto, že když jsme řekli – je to asi 14 dní – po jednání Brsky, protože jsem tam měl netajný materiál, veřejný materiál, kde to bylo, tak jsme řekli, že se tedy celkem zprocesovalo za 280 miliard korun, tak vystoupil pan bývalý premiér Fiala a říkal: „Už to začíná. Už začínají ohrožovat Česko. Vyzrazují informace, které vyzrazovat nemají. Ohrozili jste tady celou muniční iniciativu, české firmy, zahraniční donory,“ atd. Tak jenom bych chtěl konstatovat, že to byla zpráva Ministerstva obrany za vlády Petra Fialy, která toto úplně přesně takhle zveřejnila. Akorát o tři měsíce dřív. Nebylo tam 280, v té době tam bylo 260 miliard. Tak to jenom k těm číslům, abychom se vzájemně nestrašili, kdo tady koho ohrožuje. A to, co je možná ještě podstatnější, je to, že ta muniční iniciativa z toho byla 90 miliard. Ale česká participace nebyla 1,7 miliardy, bylo to více.
To už je informace, kterou já vypustit nemůžu dál, protože je v určitém režimu, bylo to přes specifickou infrastrukturu v České republice, ale podotýkám, že to je více. Co je veřejná informace, je, že z těch 280 miliard celkového režimu v rámci donorů a tzv. muniční iniciativy zahrnující jak muniční iniciativu, tak produkty obranného charakteru, šlo na Ukrajinu skrze tuzemské subjekty 280 miliard korun. 17 miliard, to je to správné číslo, 17 miliard korun šlo z českého rozpočtu. Takže zjednodušeně řečeno, na tyto aktivity spojené s činností muniční iniciativy a podobně to bylo 17 miliard korun. Zajímavé je to, že jedna společnost se na tom podílí 50 procenty, ale to je věc jiná.
Co se týká ještě těch letadel L-159, v zásadě já s vámi souhlasím, pane senátore Nytro, s tím, že by to měl jako první říct premiér. Naprostý souhlas. Jenom upravuji jednu věc. Jako první to neoznámil předseda parlamentu, ale pan prezident. To byla ta víkendová diskuze. Důležitější než možná to, kdo to řekl jako první nebo jako druhý, to nechme, nebylo to asi ve zlém úmyslu, je důležitější říct to, že my jsme nezopakovali nic jiného než to, co sdělil odborný tým už předcházející vládě, vládě Jany Černochové. Možná důležitější než ten, kdo to řekne do éteru, je ten, kdo to sdělil nám, a nám to řekli úplně titíž lidé, naprosto titíž lidé, kteří to řekli paní ministryni Černochové, která prohlásila přesně před dvěma lety... To je od začátku spekulace, ve smyslu dodávek L-159 na Ukrajinu. A nikdy to nebylo na stole. Ty letouny používáme pro výcvik našich vojáků a nemůžeme ztratit tuto schopnost. Jejich počet, který armáda využívá pro výcvik, je minimální, co máme. Toliko paní ministryně Černochová. My jsme de facto neřekli vůbec, vůbec nic jiného. Ten rozdíl je jiný, ten rozdíl je jediný v tom, že když to řekla paní ministryně Černochová, stran tehdejší koalice se jí za to zatleskalo. Když totéž říkáme my, jsme napadeni, že ohrožujeme Ukrajinu, Českou republiku atd. Takže jenom bych chtěl říci, že neříkáme vůbec nic jiného, než to, co zaznělo.
Já doufám, že jsem na nikoho nezapomněl. Ze všech poznámek, co tady mám, že jsem reagoval úplně na vše, a v každém případě děkuji za pozornost.
doc. Ing. Karel Havlíček, Ph.D., MBA
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Je dobře, že ČR odmítla ručit za půjčku Ukrajině?
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
