Za vhodnější řešení ČAV považuje zachování současného stavu, kdy dlužník musí během 5 let splatit alespoň 30 procent svých dluhů, do těch by ovšem nově mohly být počítány například pouze původní jistiny. Zahrnuty by naopak nebyly úroky, poplatky či smluvní sankce, které mohly v některých případech až mnohonásobně přesáhnout výši původního dluhu, a byly tak hlavní příčinou uvíznutí některých dlužníků v dluhové pasti. Vedle toho by byl dlužník povinen uhradit ještě náklady věřitele spojené se soudním řízením.

Novou podobu oddlužení navrženou v aktuálně projednávané novele insolvenčního zákona považuje ČAV za velmi nešťastnou, z hlediska řešení předluženosti některých občanů neúčinnou a k věřitelům mimořádně nespravedlivou. „Věříme, že novela v dalších fázích schvalovacího procesu dozná ještě řady významných změn, které budou více respektovat základní účel insolvenčního řízení, jímž je ochrana práv věřitele,“ říká Pavel Staněk, prezident ČAV. Hlavní problém ČAV vidí v tom, že novela může ve svém důsledku výrazně posunout hranice vnímání dluhů a potřeby je splácet. „Může tak snížit nejen vymahatelnost již existujících dluhů, ale do budoucna také negativně ovlivnit morálku dlužníků při vytváření dluhů nových a jejich následném splácení, respektive spíše nesplácení,“ upozorňuje Pavel Staněk.

Za velmi nežádoucí považuje ČAV zejména zamýšlené odstranění minimální hranice povinně splaceného dluhu v případě navrhované prodloužené varianty oddlužení. „Sedmiletá varianta oddlužení bez garance jakékoli minimální míry uspokojení věřitelů znamená de facto vyvlastnění jejich majetku bez nároku na kompenzaci, což je v zásadním rozporu se základními principy právního státu a ochrany vlastnického práva,“ uvádí Pavel Staněk.