Neměli bychom zapomínat ani na legislativu, která je sice trochu nudná, na druhou stranu se bez ní neobejdeme. A my víme proč. Protože napomáhá k bezpečnosti a plynulosti drážního i silničního provozu. Ustanovení zákona o silničním provozu zřetelně říká, jak se má řidič na přejezdech chovat: před železničním přejezdem si musí řidič počínat zvlášť opatrně, zejména se přesvědčit, zda může železniční přejezd bezpečně přejet. Což logicky neznamená, že se bezhlavě vrhneme vstříc přejezdu nebo si řekneme „světla sice blikají, ale vlak ještě nevidím, tak dobrý“. Ten vlak totiž může být takříkajíc za rohem. Nu, určitě uznáte, že mezi bezpečné přejetí přejezdu nepatří ani použití otřepané věty mnoha řidičů „to ještě stihnu!“

NEZABEZPEČENÝ ŽELEZNIČNÍ PŘEJEZD

Je to velmi jednoduché. Takový přejezd v tuzemsku zkrátka ne-e-xis-tu-je. Taky bychom si to už mohli všichni konečně zapamatovat, není to tak těžké. Ze zákona musí být v České republice bez výjimky železniční přejezdy a přechody chráněné, tedy pro účastníky silničního provozu zabezpečené.

Existuje několik úrovní zabezpečení:

Výstražné kříže – jsou jimi zabezpečeny naprosto všechny železniční přejezdy a přechody. Uvidíte-li takzvané červenobílé ondřejské kříže, zbystřete a věnujte přejezdu nikoliv zvýšenou, ale maximální pozornost. Bez ohledu na to, zda jsou u přejezdu světla či závory. Zpravidla také u tohoto typu přejezdů uslyšíte hlasité houkání vlaku, který dává najevo, že je silnější, a proto byste se mu měli klidit z cesty. Ideálně mu do cesty vůbec nevjíždět. Ani nevcházet.