Malá muflonka, kterou pes pravděpodobně odehnal od jejího stáda z nedaleké obory, měla ještě štěstí – před pronásledujícím psem ji zachránila svědkyně, která incident zpozorovala z terasy svého domu. Velká část podobných případů ale končí tragicky. Ročně stanice přijme zhruba dvě stovky podobně postižených pacientů a dvě třetiny z nich svým často velmi vážným zraněním podlehnou.
Muflonka ze Zbraslavi byla pokousaná na krku a na vnitřních stranách stehen. Rány sice nebyly velké, a proto nebylo potřeba je zašít, zato ale byly velmi hluboké a okolní svalstvo bylo výrazně zhmožděné. Zvířeti jsme ihned nasadili antibiotika, která se v podobných případech podávají minimálně týden. Následkem velkého šoku i ztráty poměrně značného množství krve mu ovšem rychle klesala tělesná teplota. Proto jsme jej umístili na zahřívací dečku, dokud se jeho stav nestabilizoval. V přírodě by po takovémto zranění pravděpodobně záhy uhynulo. Ve stanici se mu naštěstí daří dobře a rány se správně hojí. Na pokousanou zadní nohu sice ještě lehce kulhá, i to by však časem mělo vymizet. Muflonka, která dostala jméno Luffy, se ale už do přírody nevrátí. Její léčba bude trvat několik týdnů a po této době už by ji její původní ani jiné divoké stádo nepřijalo. Proto bude muset zůstat v péči člověka. Jakmile se úplně uzdraví, připojí se k našemu stádečku muflonek ve stanici, odkud se později společně přesunou buď do našeho zookoutku v Malé Chuchli, nebo do jiného vhodného náhradního domova.
S auty, prosklenými plochami, sekačkami či chemikáliemi se volně pobíhající psi bohužel řadí mezi ta největší nebezpečí, s nimiž se musí volně žijící živočichové ve městech potýkat. Dvě třetiny psích obětí tvoří malá mláďata, která jsou pro psy snadnou kořistí. Proto také nejvíce pokousaných živočichů přijímá záchranná stanice během jara a léta, kdy se v přírodě mláďata rodí. Stanice ale dokáže pomoci jen zhruba 30 % takto postižených pacientů. A i u zvířat, která útok přežijí, trvá rekonvalescence týdny až měsíce.
Kromě muflonů psi často napadají také srny, selata prasat divokých, veverky, ježky, zajíce, labutě či kachny divoké. Pro zvířata přitom není nebezpečné jenom pokousání. Leckdy se stává, že pes zvíře jednoduše uštve. Zvláště v zimním období, kdy jsou volně žijící zvířata oslabená, mohou na následky stresu způsobeného útěkem před psem snadno uhynout. Před nedávnem jsme zaznamenali dokonce případ jezevce, kterého pes zahnal na hranu skály. Jezevec se ze skály zřítil a po pár dnech ve stanici svým zraněním podlehl.
Na procházkách by měl mít majitel svého psa neustále zcela pod dohledem a na místech, kde lze předpokládat výskyt volně žijících živočichů, jako je les, louka, okolí vodních ploch nebo pole, jej vést na vodítku. V honitbách je volný pohyb psů zakázán. I na nehonebních pozemcích však platí, že majitel má povinnost postarat se o své zvíře tak, aby v důsledku jeho nedbalosti nebylo zvířeti ublíženo nebo aby jeho zvíře neublížilo někomu jinému (například jinému zvířeti). Volný pohyb psů je podle vyhlášky č. 6/2001 hlavního města Prahy, o ochraně veřejné zeleně, obecně zakázán i v parcích na území Prahy. Většina parků však má určité výjimky a některé lokality jsou pro volný pohyb psů vyčleněny. Především by ale majitelé psů měli pamatovat na to, že zelené plochy jsou domovem volně žijících živočichů a že se tato zvířata před nimi a jejich psy nemají kde ukrýt.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
