Vybudování tůní bylo součástí komplexního projektu k podpoře populací kuňky ohnivé v přírodní památce Cihelenské rybníky a přírodní památce Manušické rybníky, které byly vyhlášeny k ochraně tohoto druhu. Projekt zahrnoval i kácení náletových stromů a keřů a kosení rákosí a podmáčených ploch v bezprostředním okolí rybníků a nových tůní.
Kácení mnoha desítek stromů a keřů bylo dokončeno letos v březnu, těsně před začátkem období rozmnožování obojživelníků, na něž projekt zejména cílí. V tomto roce na ně tak čekají zcela jiné podmínky, než tomu bylo doposud.
„Obojživelníci si teď mohou vybrat z daleko pestřejší palety vodních ploch o různé rozloze, hloubce, míře oslunění, a tedy i teplotě vody. K rybníkům, z nichž obzvlášť Cihelenské jsou v naprosto žalostném stavu a z původně čtyř jsou alespoň částečně takzvaně na vodě už jen dva, přibylo vloni na podzim na čtyři desítky nových vodních ploch,“ uvedl Jiří Löffelmann, člen rady kraje pověřený řízením rezortu životního prostředí, zemědělství a rozvoje venkova:
Kácení dřevin bylo ukončeno v polovině března a už na začátku dubna byli v tůních zastiženi nejen samci kuňky ohnivé, jak svým typickým melancholickým hlasovým projevem lákají samičky, ale i další druhy obojživelníků: blatnice skvrnitá, ropucha obecná, skokan štíhlý i hnědý a v neposlední řadě i evropsky chráněný čolek velký.
Kuňka v nové tůni v přírodní památce Manušické rybníky
Projekt Libereckého kraje bude letos v létě pokračovat znovu kosením ploch kolem tůní a výřezem mladých výhonků po pokácených dřevinách. Jeho součástí bude v letošním i příštím roce sledování vývoje populace kuňky ohnivé. Ale již nyní vypadají lokality z pohledu výskytu obojživelníků, a snad i dalších rostlinných a živočišných druhů, slibně.
Překvapením bylo setkání s nádherným a ve starověkém Egyptě dokonce posvátným ptačím druhem, husicí egyptskou. Mezi tůněmi si v dubnu vykračoval pár tohoto běžného afrického druhu, který v Česku v posledních 10 letech i hnízdí.
Pokud si však pár hledal místo k zahnízdění, je to dobrá zpráva pro milovníky krásy a exotiky, nikoli pro ornitology, jedná se totiž o velice teritoriální a „nesnášenlivý“ nepůvodní druh, který je dokonce evropskou legislativou považován za invazní.