Dle zprávy zpravodajské služby podléhající režimu utajení ve stupni „Vyhrazené“ bylo zjištěno, že stěžovatel představuje bezpečnostní riziko, a proto NBÚ rozhodl o zrušení jeho osvědčení pro styk s utajovanými skutečnostmi. Stěžovatel namítal, že v rámci soudního přezkumu rozhodnutí NBÚ došlo k porušení výše uvedených zásad spravedlivého procesu, neboť mu nebylo umožněno seznámit se s klíčovým podkladem rozhodnutí, předmětnou zprávou zpravodajské služby. V důsledku rozhodnutí o zrušení osvědčení pro styk s utajovanými skutečnostmi byl přitom de facto zbaven příležitosti pokračovat ve výkonu veřejné funkce.

Evropský soud předně konstatoval, že utajení předmětné zprávy sledovalo legitimní cíl spočívající mj. v ochraně pracovních postupů zpravodajských služeb a jejích zdrojů informací, a proto jej nelze považovat za svévolné. Klíčové tedy bylo zodpovězení otázky, zda byly zájmy stěžovatele, který se osobně ani prostřednictvím svého právního zástupce nemohl seznámit s obsahem předmětné zprávy zpravodajské služby, dostatečně chráněny přezkumnou činností správních soudů. Z tohoto hlediska Soud podtrhl, že dle stávající právní úpravy mají všichni soudci ex lege přístup k utajovaným skutečnostem, a rozhodují tak s plnou znalostí obsahu podkladových materiálů, na nichž je rozhodnutí NBÚ založeno. Soud dále přisvědčil tvrzení vlády, že jsou správní soudy v bezpečnostním řízení nadány tzv. plnou jurisdikcí, a mohou tedy přezkoumávat nejen otázky právní, ale i skutkové. Nadto vyzdvihl, že dle judikatury Nejvyššího správního soudu nejsou soudy v bezpečnostním řízení vázány předmětem řízení, tak jak jej vymezil stěžovatel, a proto přezkoumávají důvody, které vedly NBÚ k odnětí bezpečnostní prověrky, z úřední činnosti v plném rozsahu. Za dodatečnou záruku ochrany zájmů stěžovatele Soud označil skutečnost, že potřeba utajení obsahu zpráv zpravodajských služeb je dle zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti v řízení ponechána na posouzení soudů. O tom ostatně dle Soudu svědčí postup Městského soudu v Praze ve věci stěžovatele, který přezkoumával, zda by odtajněním předmětné zprávy skutečně mohlo dojít k ohrožení nebo vážnému narušení činnosti zpravodajských služeb či nikoliv. Přestože tedy v projednávaném případě nebyl s klíčovým podkladem rozhodnutí stěžovatel ani jeho právní zástupce obeznámen, Soud shledal, že mu bylo za daných okolností v maximální možné míře umožněno se řízení aktivně účastnit.