V době přípravy operačních programů stát předpokládal, že investice veřejných prostředků přispějí k rozvoji sektoru ICT v ČR a pomohou konkurenceschopnosti českých podniků. Podíl přidané hodnoty tohoto sektoru na HDP ale v průběhu let rostl bez ohledu na poskytnutou podporu. MPO navíc posuzovalo úspěšnost a efektivnost programů především podle toho, jestli se jim daří vyčerpat přidělené peníze, a ne podle toho, jaký mají přínos.

Prostředky rozdělované v rámci operačních programů měly směřovat v první řadě k malým a středním podnikům, například na budování datových center, nová ICT řešení nebo centra sdílených služeb. Dotace měly českým podnikům zajistit lepší pozici na trhu. Z podpory ale v řadě případů čerpaly veřejné prostředky i velké nadnárodní korporace se sídlem mimo EU. Díky dotacím tak tyto korporace uspořily své náklady na projekty. Prostřednictvím podpory vzniklo téměř 12 tisíc nových pracovních míst, trh práce se však v té době dlouhodobě potýkal s významným nedostatkem IT odborníků. Navíc podpora zaměstnanosti nebyla prioritním cílem ani jednoho z těchto operačních programů.