Česká republika dlouhodobě investuje do ochrany životního prostředí významně nad průměrem Evropské unie. Přesto investice nepřinášejí očekávané dopady a v řadě oblastí zůstávají plánované strategické cíle nenaplněné. Vysoké emise, nedostatečná recyklace i znečištěné ovzduší tak nadále zůstávají zásadními problémy. Vyplývá to z celkem 11 kontrol Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), které se v letech 2018 až 2024 zaměřily na klíčové oblasti environmentální politiky a jejichž výsledky NKÚ shrnul v „Souhrnné zprávě z kontrol NKÚ v oblasti životního prostředí“.

Z kontrol NKÚ vyplývá, že v praxi existuje řada faktorů, které snižují efektivitu podpory v oblasti životního prostředí – od nedostatků ve strategickém řízení přes pomalou administraci projektů a nedostatečné zacílení podpory až po nekvalitní monitoring dopadů, nízkou motivaci příjemců, legislativní překážky a nevymáhání pravidel. Situaci ale komplikují také resortní spory mezi jednotlivými agendami.

Do oblasti životního prostředí přitom směřují značné veřejné prostředky. Jen z operačního programu „Životní prostředí“, který byl jedním z nejvýznamnějších nástrojů financování environmentálních opatření, bylo v období 2014–2020 poskytnuto téměř 72 miliard korun. Z toho 66 miliard korun směřovalo přímo do oblastí kontrolovaných NKÚ – například na energetické úspory, vodní a odpadové hospodářství, ochranu přírody a krajiny či zlepšování kvality ovzduší. Celkové výdaje jsou pak podle dat Českého statistického úřadu ještě významnější – jen v roce 2023 směřovalo do ochrany životního prostředí více než 130 miliard korun.