Biomonitoring začal rok poté, co podobu velké části Šumavy změnil orkán Kyrill. V roce 2008 se změnila i velikost bezzásahového území z původních 13 na více než 23 procent území národního parku. Tato změna byla přijímána rozporuplně jak laickou, tak odbornou veřejností. Mnozí nevěřili, že se lesní porosty rozvrácené větrem a následně kůrovcovou gradací obnoví bez přispění lidské ruky.

„První kolo monitoringu, při kterém jsme podrobně zmonitorovali 1079 ploch, nám trvalo přesně deset let. Tou hlavní informací, kterou jsme tehdy získali, byl údaj o samovolném zmlazování lesů. Na jednom hektaru bezzásahové plochy jsme napočítali v průměru 6 323 kusů mladých stromků. Nebyly ale výjimkou plochy, kde početnost zmlazení dosahovala 80 000 jedinců na hektar, a v jednom případě dokonce více než 100 000 stromků na hektaru plochy,“ vzpomíná referentka biomonitoringu Pavla Čížková.

„Zásadnější informace však získáváme nyní, kdy se na monitorační plochy vracíme. Od roku 2019 do současnosti jsme měření zopakovali na 578 plochách a rozdíly oproti prvnímu kolu jsou jasně zřetelné. Jedním z těch nejzásadnějších je významný nárůst množství ležícího tlejícího dřeva. Zatímco v prvním kole monitoringu to bylo průměrně 88 m3/ha, v druhém kole to je skoro jednou tolik, tedy 151 m3/ha. Tento rozdíl máme podrobně zdokumentovaný na jednotlivých monitoračních plochách, ale je viditelný i pouhým okem. A vlastně ho cítíme i každý den, kdy kvůli množství ležících kmenů je stále těžší nejen plochy změřit, ale i se na ně dostat,“ představuje zásadní informaci Pavla Čížková.