Ombudsman se vězeňství věnuje již od svého vzniku a od roku 2006 pak provádí systematické návštěvy míst, kde jsou lidé omezeni na svobodě, kam patří také věznice. Ombudsman je ze zákona povinen dohlížet na to, aby ve věznicích nedocházelo k mučení, či jinému špatnému zacházení, aby byla respektována lidská důstojnost a aby život člověka odsouzeného k výkonu trestu odnětí svobody neztrácel smysl. Sborník proto přináší jednak výklad toho, co vyžaduje právní úprava a dále přináší výběr stanovisek ombudsmana za uplynulých deset let.

Za jednotlivými právními stanovisky ombudsmana se přitom skrývají konkrétní lidské osudy. Třeba případ muže, který pro těžký zdravotní stav požádal o odklad trestu, soud jeho žádosti vyhověl, ale rozhodnutí mu doručil pozdě. Muž nastoupil do vězení, kde po několika týdnech zemřel.

V dalším případě byl muž převezen do civilní nemocnice ke gastroskopickému vyšetření. V přítomnosti dvou dozorců mu bylo vyšetření provedeno v situaci, kdy ležel spoután na nohou i na rukou. V jiném případě zase ombudsman řešil permanentní kamerový dozor na celách ve vazební věznici, čímž docházelo k porušování práva na soukromí.