„Téměř jistě je to nejvíce zubrů na území dnešní České republiky od jejich vyhubení ve vrcholném středověku,“ doplnil Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky. Jak výrazně počty zubrů v Česku rostou, ukazuje porovnání se situací počátkem devadesátých let. „Zatímco v roce 1992 žilo ve všech českých chovech celkem 14 zubrů, v současnosti se jich například jen v rezervaci v bývalém vojenském prostoru Milovice vyskytuje 17,“ srovnává Dalibor Dostál. Milovické stádo, které se nachází v části vojenského prostoru u Benátek nad Jizerou, je zároveň prvním polodivokým chovem, který v České republice vznikl.

Největší stádo zubrů se nachází v oboře Židlov, kde je chovají Vojenské lesy a statky. „V Polsku hrají státní lesy při záchraně zubrů klíčovou roli, je proto velmi dobré, že i v České republice se na chovu zubrů podílí státní lesnický podnik,“ ocenil Dalibor Dostál roli Vojenských lesů a statků. Také stádo v Židlově by letos mělo, na základě doporučení koordinátorů Mezinárodní plemenné knihy, přejít do polodivokého režimu.

Klíčové je, že velká většina zubrů v Česku, konkrétně 82 kusů, patří k vzácnější, takzvané nížinné genetické linii. K méně vzácné, nížinně-kavkazské linii náleží 24 kusů zubrů. Důležité bude, až stovku přesáhne počet kusů náležejících k nížinné linii. „Právě stohlavá populace je totiž považována za geneticky soběstačnou,“ upozornil Miloslav Jirků.

V zoologických zahradách, které po desítky let hrály klíčovou roli při záchraně zubrů, žijí nejstarší zubři v Česku. „V Zoo Praze a v Plzni žijí naši nejstarší zubři, kteří letos oslaví 23 a 22 let. V obou případech jde o samice. U samic zubra v přírodě je rekord 24 let, v zajetí 28, u samců v přírodě jen 16, v zajetí pak 23 let,“ porovnal Miloslav Jirků.