Moderátor přivítal novou hvězdu našeho operního nebe, Adama Plachetku. „Říkám, že jste hvězdou našeho operního nebe, ale Vy přitom zpíváte ve Vídni?“ nadhodil moderátor. „Vy jste se dostal do vídeňské opery prý jako záskok?“ zajímal se Jan Kraus. „Obvyklý postup je ten, že člověk zkouší svou roli a zároveň zkoušíte další role, tzv. coverujete, kdyby náhodou dotyčný člověk z nějakého důvodu nemohl zpívat. A já jsem byl tehdy oslovený, abych místo někoho zvládl jeho roli, čehož jsem se ujal, a tak začalo mé působení ve Vídeňské státní opeře,“ vysvětloval pan Plachetka. Pak prozradil, že v červnu se chystá do La Scaly a příští rok do Metropolitní opery v New Yorku. „Nemáte strach z té La Scaly? Tam prý házejí rajčata, když se jim to nelíbí,“ nadhodil moderátor. Zajímal se, proč pražská opera nefunguje jako světový operní dům. „Doufejme, že je konec těch zmatků v Národním divadle a že se jim podaří vybudovat konečně významný operní dům. Ve Vídni je například větší disciplína. Rozdíl mezi Prahou a Vídní je hlavně ten, že v Praze pracuje ten, kdo chce pracovat, ale ve Vídni máte povinnost pracovat takřka neustále,“ vysvětloval pěvec. Moderátor se zajímal o to, jestli se doma pan Plachetka rozezpívává spolu se svou ženou, která je také operní pěvkyně. „Jak kdy. Záleží na tom, kdy máme představení. Jestli večer nebo dříve. Když jsme doma spolu a potřebujeme se rozezpívat, tak si zavřeme dveře, abychom se vzájemně nerušili,“ popisoval pan Plachetka. Moderátora zajímalo, jestli je pravda, co tvrdí operní zpěváci při těle, že to v takovém těle pak lépe rezonuje. „Nemyslím si, že by tuk rezonoval,“ pobavil host diváky. Jan Kraus chtěl vědět, jak se Adam vyrovnává s různými novými trendy v operním světě. „Je to těžké, když to moderní pojetí není dobře dořešeno. Při moderním pojetí je pozornost soustředěna hlavně na zpěváky,“ vysvětloval host. „Když to funguje jako celek, nemám s tím problém. Ale potřebuju tomu porozumět, jaký to má smysl,“ dodal. Moderátora zajímal rozdíl mezi životem v Rakousku a v Česku. „Lidi jsou v Rakousku slušnější a zdvořilejší. Asi nejlepší příklad je na silnici, tam vnímám ten rozdíl markantně. Asi by bylo nejlepší začít každý u sebe tím, abychom si nezáviděli úspěchy, ale přáli si je, a abychom přestali mít tendence radši splývat s davem než v něčem vynikat,“ dodal na závěr host.