Proto, aby se jim letos vedlo lépe a měli i větší klid, instaloval v úterý 23. února ornitolog Václav Bertan na ochoz sokolí budku vyplněnou keramzitem. Od roku 2011, kdy Skupina ČEZ začala aktivně spolupracovat s ornitology na záchranně vysoce ohroženého druhu sokola stěhovavého, spatřilo na ochozech komínů či chladicích věží světlo světa minimálně 95 mláďat. „Proboštovský případ byl vlastně opakováním toho z roku 2010, kdy se na ochozu bývalého komína Elektrárny Tušimice rovněž pokusil zahnízdit v kabeláži pár vysoce ohroženého druhu sokola stěhovavého. Kdyby se mláďata tehdy vylíhla, byl by asi zapsán do sokolí Guinessovy knihy rekordů, neboť se o to snažil v neuvěřitelné výšce 280 metrů. Každopádně po objevení dávno opuštěných vajec jsme začali se Skupinou ČEZ úzce spolupracovat a v lednu 2011 jsme osadili chladicí věž v Tušimicích dvěma sokolími budkami. V jedné z nich ještě téhož roku pár úspěšně zahnízdil a vyvedl tři mláďata,“ zavzpomínal si ornitolog Václav Beran, jinak také zoolog a kurátor sbírky Muzea města Ústí nad Labem a výzkumný pracovník ALKA Wildlife, o. p. s.

Když na jaře loňského roku objížděl nejrůznější lokality s výškovými industriálními stavbami v Ústeckém kraji a tipoval, kde by mohl ještě sokol stěhovavý případně zahnízdit, komín bývalé výtopny ČEZ Teplárenské v Proboštově mu přitom padl hned do oka. „A co bylo hlavní, sokola jsem tam i zahlédl! Při druhé návštěvě lokality samec opět seděl na ochozu. Pak odletěl a po čase se vrátil s potravou, kterou předal partnerce a hned letěl na pravděpodobné hnízdo zahřívat vajíčka. Podle jejich dalšího chování pak bylo jisté, že tam opravdu v kabeláži mají hnízdo,“ dodal ornitolog, který se již tehdy těšil, jak bude v dubnu kroužkovat první proboštovské a další „čezácká“ sokolí mláďata. Bohužel jak se ve finále ukázalo, dvě snesená vejce byla zastydlá.