Není to první případ, kdy bytové družstvo odmítlo vyhovět specifickému požadavku člověka s postižením. Družstva se někdy odvolávají na to, že zamítnutí je výsledkem hlasování členů družstva, nebo že nelze „zvýhodnit“ jen jednoho člena družstva.

„Družstevní demokracie sice umožňuje rozhodování členů družstva v záležitostech souvisejících s jejich bytovými potřebami, ale může narážet na limity, jakými jsou např. dobré mravy nebo zákaz diskriminace vyplývající ze zákona,“ vysvětluje ombudsman Stanislav Křeček a dodává: „Hovořit o zvýhodňování je obvyklý omyl bytových družstev. V případě lidí s postižením nejde o zvýhodnění, ale o přijetí opatření, které vyrovná podmínky a umožní členovi s postižením užívat bydlení se stejným komfortem a ve stejném rozsahu, v jakém ho užívají ostatní.“

V tomto konkrétním případě je stěžovatelka držitelkou průkazu ZTP, má vážné kardiovaskulární problémy a její dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se může náhle zhoršit. Bydlí v 7. patře a většinu dne je v bytě sama. Vstup do domu je možný pouze s čipem, vchodové dveře nelze otevřít na dálku, návštěvníkům je nutné jít otevřít. Vzhledem ke svému zdravotnímu stavu se stěžovatelka obává, že v případě neočekávané komplikace nebude moci sejít nebo sjet výtahem dolů a otevřít přivolané zdravotnické záchranné službě. Od roku 2015 proto opakovaně žádá družstvo o zřízení dálkového otevírání, které by jí umožnilo vchodové dveře do domu otevřít z bytu. Informovala družstvo, že náklady je ochotná uhradit z vlastních zdrojů. Její návrh na instalaci zařízení členská schůze družstva zamítla. Zdůvodnila to obavou ze snížení bezpečnosti v domě.