V případě sociálního zabezpečení lidé hledali pomoc především v souvislosti s důchody, a to zejména s invalidními. Opakují se výhrady vůči posouzení zdravotního stavu pro účely stanovení stupně invalidity, nesouhlas s výší invalidního důchodu nebo s jeho odnětím. Ochránkyně se sice nemůže zabývat posouzením zdravotního stavu, ale zjišťuje, zda si orgány sociálního zabezpečení opatřily všechny podklady k posouzení invalidity a zda rozhodnutí řádně odůvodnily. Případná pochybení v souvislosti s invalidními důchody se ochránkyni úspěšně daří napravovat. Například v jednom z ukončených případů vydala díky ochránkyni ČSSZ nový posudek o invaliditě, nové rozhodnutí o přiznání důchodu a doplatila ho za 10 let zpětně, jak stěžovatelce náležel.
Na ochránkyni se obracejí také ti, kdo sice byli uznáni invalidními v určitém stupni, ale nárok na invalidní důchod jim nevznikl, protože jim chybí potřebná doba pojištění. Jiní usilují o zvýšení invalidního důchodu nebo o zvýšení stupně invalidity. Příkladem může být podnět, v němž stěžovatelka uváděla, že žádala o zvýšení z II. na III. stupeň invalidity. Proti zamítnutí se odvolala, neuspěla a nadto jí byl odebrán i invalidní důchod ve II. stupni. Ochránkyně stěžovatelce poradila využít ještě běžící lhůty pro podání správní žaloby. Pouze v rámci soudního řízení mohla dosáhnout přezkoumání posudků po odborné lékařské stránce posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí a v případě příznivějšího posouzení obdržet vyšší důchod.
V oblasti sociálně-právní ochrany dětí podněty směřovaly především k postupu orgánu sociálně-právní ochrany dětí v souvislosti s problémy při styku dětí s rodičem, resp. bránění ve styku dětí s rodičem. Stěžovatelé (rodiče) orgánům sociálně-právní ochrany dětí vytýkali pasivitu při obnovování nebo uskutečňování kontaktů s dětmi v případech, kdy jeden z rodičů maří soudní rozhodnutí, odmítá rodinnou terapii apod. V 19 ukončených šetřeních ochránkyně konstatovala pochybení, kdy např. OSPOD nevedl oba rodiče k dohodě o podstatných otázkách týkajících se dítěte apod. Všechny šetřené případy však spojovala především neochota či neschopnost rodičů dohodnout se, nepřenášet vzájemné nepřátelství na děti, nevyužívat děti jako nástroje proti sobě navzájem.
V oblasti stavebnictví se nejvíc podnětů týkalo odstraňování a dodatečného povolování staveb. Dalším častým tématem bylo rozhodování stavebních úřadů o umístění stavby.
V naprosté většině stížností týkajících se nepovolených staveb lidé namítají proti stavební činnosti sousedů, která podle nich probíhá bez povolení nebo v rozporu s povolením, nebo nesouhlasí se zahájením řízení o dodatečném povolení stavby. Ve čtvrtém čtvrtletí šlo vesměs o námitky proti menším stavbám, jako jsou chatky, zahradní domky, zídky a ploty, případně šlo o různé přístavby, zpevněné plochy apod., které podle stěžovatelů zasahují do jejich práv nebo mají negativní vliv na jejich vlastní nemovitost.
Příkladem je stížnost na nečinnost stavebního úřadu v případě nepovolené stavby zahradního domu. Sousedé namítali, že je stavba užívána, aniž by byl majitel za tento delikt potrestán, a obávali se obtěžování kouřem a zápachem. Stavební úřad byl benevolentní a opakovaně stavebníkovi umožňoval doplňovat a měnit žádost o dodatečné povolení stavby. Přestože také existovalo důvodné podezření, že je nepovolená stavba užívána, stavební úřad nezahájil řízení o správním deliktu. Stavební úřad nakonec stavbu dodatečně povolil i s podmínkou způsobu vytápění tak, aby nedocházelo k obtěžování okolí kouřem.
Další informace o činnosti ve 4. čtvrtletí včetně podrobností o některých zajímavých případech najdete ve zprávě pro Poslaneckou sněmovnu zde.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
