Při sjednávání nájmu bytu se nájemci často zajímají také o možnost zřízení trvalého pobytu v nájemním bytě. Nájemci chtějí být evidováni v místě, kde skutečně bydlí – ať už pro snadnější komunikaci s úřady, poštou nebo jinými institucemi. Trvalý pobyt v místě nájemního bytu může být pro nájemce důležitý například i kvůli získání parkovací karty, zápisu dítěte do školky nebo k získání příspěvku na bydlení.

Někteří pronajímatelé však do nájemní smlouvy vkládají ustanovení, které zřízení trvalého pobytu nájemci zakazuje. „Z hlediska zákona není možné takto nájemce omezovat, takové ustanovení je neplatné. Nájemce může postupovat tak, jako by ve smlouvě vůbec zákaz nebyl a trvalý pobyt si v bytě zřídit i přes nesouhlas pronajímatele,“ uvádí Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest, a dodává: „Ovšem otázkou je, zda pronajímatel nedá později u smlouvy sjednané na dobu určitou přednost jinému nájemci, který zřízení trvalého pobytu nebude požadovat. Pronajímatel může také nájemci znepříjemňovat bydlení tak, že nájemce sám z bytu raději odejde. Proto je lepší zkusit se s pronajímatelem na nahlášení trvalého pobytu domluvit.“