Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Martina Bursíka (z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Schwarzenberga (z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.), Ivana Gabala (+ 21.11.), Karla Svobody, Marka Ženíška (z 26.1.) (+ ze 14.1.) , Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) , Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty, Romana Jocha (ze 14.1.) (+ 8.12. + 11. 9 +ze 7. 8.) Michaela Romancova (ze 7.1.) (+ z 20.8.),Tomáše Peszyńského, Miroslava Kalouska ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Mariana Jurečky, Jana Šinágla, Jiřího Wolfa, Martina Balcara, Jiřího Peheho (z 26. 11.) + (z 11.9.) + (z 30.7.) , Jefima Fištejna, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) , Grigorije Paska (+21. 10.) Michaela Kocába (z 3.12.) (+ z 8. 11.+ z 5. 7. a 15. 3.), Alexandra Vondry, Čestmíra Hofhanzla, Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Václava Bartušky, Karla Janečka, Pavla Žáčka (+ z 10. 9.), Jana Urbana, Daniely Kolářové, Petra Gazdíka, Alexandra Tomského (+ 2. část), Jiřího Peheho (z 11. 9.), Jiřího Pospíšila, Přemysla Sobotky, Johna Boka, Petra Fialy, Maji Lutaj, Pavla Šafra, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, českých umělců Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Anatolije Lebeděva, Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Františka Bublana, Marty Kubišové, Petry Procházkové, šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), Ondřeje Benešíka (+ z 23. 10.), či Džamily Stehlíkové (21.11.)
Přijel jste do prahy na fórum Let my people live! Jak tuto akci hodnotíte?
Velice oceňuji úroveň organizace a dobrou práci organizátorů. Jako pozvaný host tohoto fóra jsem nezaznamenal žádné chyby nebo nedostatky. Považuji za mimořádně důležité, že se jej zúčastnilo 23 předsedů parlamentů, prezidenti České republiky a Bulharska, zvláště jsem ocenil účast hlavy izraelského Knessetu. A důležité bylo i to, co na fóru zaznělo.
Nicméně fórum samotné pro mne bylo dosti náročné a zažil jsem v jeho průběhu horké chvilky. Mimořádně silně mne zasáhl videozáznam, který byl promítán, obsah jednotlivých vystoupení, i pocit z napjaté a často protichůdné atmosféry, která fórum obklopovala.
Ocenil jsem skutečnost, že toto fórum pod vedením prezidenta Evropského židovského kongresu dokázalo překročit hranice hlavního tématu, židovského holocaustu, a vidět problémy v širším kontextu. Je to velmi důležité, protože dokud si bude každý lízat rány ve svém vlastním koutě, nikdy se nespojíme ke společnému odporu.
Před pár lety za mnou přišli lidé, kteří byli iniciátory otevření židovského muzea v Moskvě. Žádali o sponzorskou pomoc od Fondu Andreje Pervozvannova a Centra národní slávy Ruska. Domnívám se, že jim nešlo ani tak o peníze, jako o morální podporu těchto institucí. A dostalo se jim jednoho i druhého. Ale když jsme s nimi hovořili o projektu, řekl jsem jim: „Ano, holocaust je nutné připomínat. Na území Sovětského svazu zahynulo během Velké vlastenecké války přibližně dva a půl milionu Židů, což je pro relativně malý národ ohromná ztráta. Ale ostatní národy Sovětského svazu ztratily více než 27 milionů lidí. Myslím si, že by bylo rozumné tyto věci pečlivě vyvážit.“ A oni mě vyslechli a dali mi za pravdu. Muzeum se nakonec jmenuje Židovské muzeum a centrum tolerance.
Nepřipadá vám, že se slovem „tolerance“ by se v poslední době mělo více šetřit?
Velice se mi líbilo vystoupení představitele Anti-Defamation League Abrahama Foxmana. Ten na fóru prohlásil, že se mu nelíbí význam, jaký je dnes slovu „tolerance“ připisován. V jeho interpretaci je tolerance shovívavost vůči něčemu, co se nám nelíbí. Překvapila mě hloubka té myšlenky. Jde tu vlastně o vědomé přijetí různorodosti světa a schopnost v tomto různorodém světě vycházet spolu navzájem, ctít názor, víru a tradice ostatních. Ale ne proto, že by člověk sám sebe vnitřně nutil se tak chovat, ale proto, že to je přirozený postoj kulturního moderního člověka.
A pak se mi ještě zalíbila jedna myšlenka, kterou pronesl představitel izraelského Knessetu Julius Edelstein. Ten řekl, že se dnes stále více mluví o tom, že se národní stát přežil a je třeba se ho vzdát. I já jsem několikrát zdůrazňoval, že takové tlaky jsou jen pokusem zlikvidovat samostatnost a suverenitu států a následně kulturu a hodnoty různých civilizací. A to není správné.
Připomíná mi to vtip o holicím strojku, který v Americe údajně vynalezli před mnoha lety. A když už se vynálezce holicího strojku chystali navrhnout na Nobelovu cenu, jeden stařík se ho zeptal: „Pane inženýre, jak je to možné? Vy máte v tom strojku jenom jeden ovál s břity, ale tvář je přece každá jiná!“a vynálezce odpověděl: „Jenom do prvního holení.“ A já mám občas takový dojem, že nás všechny také chtějí oholit takovým způsobem, aby nám nezůstala žádná individualita.
Ve svém vystoupení na fóru Let my people live! Jste připomněl dopis židovského kongresu na podporu boje Sovětského svazu proti fašismu. V Čechách se o něm téměř neví. Čeho se týkalo?
Když fašistické Německo napadlo Sovětský svaz, došlo k několika velice nápadným jevům. Němci se pokoušeli nalákat na svou stranu v ideologickém i vojenském smyslu ruskou emigraci. Jedním z těch, kdo takovou nabídku dostali, byl generál Děnikin, známý jako zapálený bojovník proti sovětské moci, který emigroval během občanské války. Děnikin kategoricky odmítl spolupracovat s fašismem, protože byl ruský občan a vlastenec. Veřejně oznámil, že nebude bojovat proti vlastní zemi.
Dalším závažným jevem bylo vyjádření podpory Světového židovského kongresu boji Sovětského svazu proti fašistickému moru, proti hnědým košilím. To mělo tehdy skutečně mimořádný význam pro mobilizaci pozitivních sil do boje proti fašismu a nacismu. Rád bych v této souvislosti připomněl, že také americký židovský kongres, v jehož čele stál Albert Einstein, vyjádřil jasný názor, že je nezbytné podporovat SSSR v boji proti fašismu. Byly to výrazné události, které měly značný vliv na veřejné mínění té doby, kde se formovala jasná podpora boje Rudé armády proti fašistickým vojskům.
Bylo by zajímavé znát váš názor na tragické události v Domě odborů v Oděse, kde před rokem zaživa uhořely desítky lidí. V českých médiích, které se vracejí k této události, se většinou píše, že všichni lidé, kteří tam zahynuli v plamenech, byli proruští aktivisté, přičemž si za svou smrt mohli sami...
To je mimořádně falešné a nepravdivé tvrzení. Když zastřelili novináře z časopisu Charlie Hebdo, hlavním motivem, který přivedl miliony lidí do ulic, nebylo to, jestli se jim líbí nebo nelíbí jejich karikatury, jestli jsou ty vtipy smysluplné nebo šílené, ale skutečnost, že někdo zastřelil lidi pouze proto, že se mu nelíbily jejich názory. A to je terorismus.
Z tohoto hlediska, ať se někomu líbí nebo ne, jaké názory zastává významná část obyvatel Ukrajiny, hlavně na východě země, měl by uznat, že existuje historická jednota lidí, kteří se podle národnosti dělí na Rusy, Ukrajince a Bělorusy, protože ve své podstatě jsou jediným národem se společnou historickou pamětí. Národem, který sdílel společné kulturní a náboženské hodnoty jak před vznikem Ruského impéria, tak po jeho vzniku a stejně tak po vzniku Sovětského svazu.
Takže říkat, že ti lidé upálení v Oděse, si za to vlastně mohou sami, protože jsou prorusky orientovaní – to je standardní projev fašismu. To znamená, že jen proto, že jsou prorusky orientovaní, se jim může nadávat do mandelinek bramborových, protože nosí na kabátech georgijevské stužky?! A v předvečer svátku všeho progresivního lidstva – Vítězství ve druhé světové válce, Velké vlastenecké válce, došli ukrajinští útočníci k názoru, že ty mandelinky zaslouží upálit. A když se ti lidé snažili zachránit před plameny a vyskakovali z oken budovy na ulici, dobíjeli je baseballovými pálkami a železnými armaturami před kamerami novinářů. Copak toto není fašismus? A když dnes zaznívají názory, že je třeba vyčistit Ukrajinu od Rusů, cožpak to nepřipomíná etnické čistky Židů ve fašistickém Německu? Osobně se obávám, že ta podobnost přímo bije do očí.
Z podobného soudku je i oslavování Bandery, Šucheviče a dalších „ukrajinských národních hrdinů“…
Přesně tak. A je smutné, že západní média a politici se před takovými věcmi snaží za každou cenu zavírat oči, vždyť přece Bandera se svého času se svými bojechtivými chlapci zabýval vražděním obyčejných lidí v Polsku a na západě Ukrajiny. Když se politici a média snaží přesvědčit veřejnost, že to není realita, ale jen údajná ruská nebo komunistická propaganda, připomíná jejich postoj pštrosí politiku a snahu schovat se před skutečností..
V rámci vzpomínkové akce na oběti fašismu v Terezíně jsem hovořil s několika bývalými vězni a oni mi vyprávěli, co se dělo v Německu, když začaly protižidovské pogromy. Prvními oběťmi se stali polští Židé. Postoj značné části německých Židů byl takový, že polští Židé si to zaslouží, protože jsou cizáci, zatímco my jsme přece Němci… Ke štvanici na polské Židy se postavili lhostejně a pak se nakonec sami stali oběťmi.
Proto tvrdím, že pokusy tvářit se, že toto hnědé nebezpečí neexistuje, snaha zavírat před ním oči je nejen neprozřetelná, ale i nebezpečná. Je to politika, která podněcuje lidi k tomu, aby si říkali, že když je ta nenávist namířena proti někomu jinému, třeba proti Rusku, je to ještě dobré. Aby si říkali, no ano, ti, kdo činí tato zvěrstva, jsou pochopitelně lumpové, ale jsou to přece jen naši lumpové.
Tvrdíte tedy, že jde o fašismus. Ale kdo je podle vás jeho nositelem?
Nositeli jsou ti ideologové, kteří fašistické hnutí pomáhali zakládat, podporovali je a organizovali cvičení v polovojenských táborech na území Polska a Estonska A také ti, kteří jim tam pekli pirožky, aby bojovníci neměli hlad. A v neposlední řadě ti, kdo dali porazit stromy kolem kyjevského Majdanu, v jejichž kůře byly důkazy, které mohly potvrdit tvrzení expertů, že střelbu do demonstrantů neměly na svědomí vládní speciální jednotky, které se ve skutečnosti samy staly terčem ostřelovačů. To ostřelovači jim mimochodem stříleli do zad. Ale média to jako by nezaznamenala, stejně jako v dojemné shodě ignorovala videozáznam, pořízený pracovníky mezinárodních organizací, na němž je vidět skupina snajprů sedících v budově hotelu, která byla pod kontrolou Pravého sektoru a Majdanu.
A cožpak se dají svést prohlášení ukrajinského premiéra Jaceňuka o tom, že Rusko napadlo Německo a potom okupovalo Ukrajinu, jen na jeho idiotismus?
V žádném případě! Samozřejmě, že není žádný idiot, dobře ví, co říká, a prosazuje promyšlenou politiku, zaměřenou na záměrnou manipulaci a falšování historie. Politiku, jejímž cílem je vymýtit z vědomí lidí pravdu o druhé světové válce.
Ve svém vystoupení jste použil termín liberální fašismus, k čemuž jste poznamenal, že svoboda končí tam, kde začíná být někomu vnucována. Co nejvíce znepokojuje současné Rusy na této verzi liberalismu?
S myšlenkou liberalismu jako ochranou člověka před svévolí stroje, který nazýváme státem, to nemá nic společného. To, o čem je nyní řeč, je ve skutečnosti mutace liberalismu, ale opravdu liberálního v ní není nic. Jde o systémové, totalitní vnucování pouze jedné ideologie, o které neoliberálové tvrdí, že je jediná správná. A pokud člověk nebo stát koná v souladu s touto „správnou“ doktrínou, přijmou ho mezi sebe. Ale když ne, považují jej za špatného, nepřátelsky naladěného a začnou ho označovat nálepkami jako prokomunistický, proruský a tak dále.
A pro mě jako pro Rusa je absolutně nepřijatelné a nepřípustné, když říkají, že nemáme žádné vlastní hodnoty, to je krok zpět. Jeden pseudovědec u nás došel tak daleko, že prosazoval, aby se ve škole zakázalo učit o ruských pohádkách a doma aby se zakázaly číst, protože s takovou ideologií se společnost modernizovat nedá. To už není žádný liberalismus. To je totalitarismus. Ale říká se mu liberální fašismus.
O tom, jak je v Rusku propojena historie se současností a budoucností, hovořil nedávno během svého vystoupení v dumě patriarcha Kirill. Šlo o první vystoupení patriarchy v dumě za mnoho let. Jakou hraje podle vás roli v životě současného Ruska církev?
V okamžiku, kdy se u nás zároveň rozpadl stát, ideologie a veškeré představy o světonázoru, zůstali lidé bez toho hlavního. Bylo to, jakoby člověk upadl do kómatu, duše mu vyletěla z těla a zpovzdálí sledovala, co se to děje. A v tu chvíli zůstala v zemi pouze jediná společenská instituce – církev, která se pokoušela uchovat v člověku lidskost, pomáhat potřebným a utěšovat strádající.
Jednou jsem byl v klášteře v Kazani, kde založili jeden z prvních útulků v Rusku. Viděl jsem tam chlapce, který vypadal tak maximálně na dvanáct let. Ale vyšlo najevo, že už je mu patnáct. Přinesli ho do útulku v krabici od brambor – tak byl neduživý, křehký, vyhladovělý a slabý. A pomohla mu, tak jako mnoha lidem, církev.
Nechci církev vynášet do nebe a tvrdit, že všichni lidé v ní jsou geniální a svatí, ale to přece neříká ani sám patriarcha. A byla to církev, kdo sehrál v nejtěžší době klíčovou roli pro zachování jednoty našich lidí. A dnes ta stejná církev, která je ve své přirozenosti konzervativní, sehrává ve společnosti, i když je to paradox, progresivní roli. Protože všechno, co je zaměřeno na rozvoj duchovnosti, na obranu lidskosti, je progresivní. A to, co nás ohlupuje nebo nás chce ostříhat všechny podle stejného hrnce, je krokem zpět.
Účast Vladimira Jakunina vyvolala u českých politiků a novinářů živou diskuzi na téma „Byl Vladimir Jakunin na fórum řádně pozván, nebo se objevil v seznamu hostů až na poslední chvíli, což mnohé udivilo?“ Před naším rozhovorem jsme se tedy se stejnou otázkou obrátili k jeho asistentu Grigoriji Levčenkovi, který nám ji zodpověděl: „Účast Vladimira Jakunina, který je zakladatelem a prezidentem světového společenského fóra Dialog civilizací rozhodně nebyla náhodná. Činnost Dialogu civilizací se cíleně zabývá studiem, rozvojem a šířením kultury dialogu, snaží se vnášet ducha spolupráce a vzájemného porozumění do každodenního života lidí různých národů. Řeči, že nebyl řádně a včas pozván na fórum, se nezakládají na pravdě. Vladimir Jakunin byl pozván jako řečník oficiálně, stejně jako ostatní hosté. Připravovat na fórum se začal již koncem loňského roku.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Ondřej Mrázek
