Svoboda a její význam

Ač Hayek věnoval svoji knihu socialistům všech stran a kniha se také většinou socialismu věnuje, my začneme opakem socialismu - svobodou. Ke svobodě má Hayek totiž rozhodně co říci. Asi nejzásadnějším tvrzením je skutečnost, že opuštění svobody v ekonomických záležitostech znamená také opuštění osobní a politické svobody [1]! Ekonomické cíle lidí nejsou totiž odděleny od jejich ostatních cílů. Toto si lidé zpravidla neuvědomují a domnívají se, že to, co zasahuje naše ekonomické zájmy, nemůže zasáhnout základní hodnoty našeho života. Pokud však: „... naše ekonomické snažení začne řídit někdo jiný, znamená to, že jsme neustále pod jeho kontrolou, dokud neoznámíme nějaký konkrétní cíl. Ten ovšem také podléhá schválení toho, kdo náš ekonomický život řídí, takže v praxi jsme manipulováni úplně ve všem." [2]. Ekonomická regulace a plánování znamená regulaci a řízení prakticky veškerého našeho života, protože v moderní ekonomice jsme prakticky ve všem závislí na prostředcích, které získáme od jiných lidí [3]. Přirozeně ekonomická svoboda znamená i riziko a odpovědnost - k jistotě a nejistotě, viz níže [4].

 Se svobodou je velmi úzce spojeno uspokojování našich potřeb, které je řešené pomocí cenového systému. Kdy se podnikatelé na základě cen a vzniku zisku nebo ztráty snaží co nejlépe uspokojit nejnaléhavější potřeby nás spotřebitelů. Rozvinutá ekonomika - tj. rozvinutá civilizace - je založena na rozvinuté dělbě práce, která vyžaduje koordinaci jednotlivců. Jediný systém, který tuto koordinaci dokáže zajistit, je konkurenční systém svobodného trhu. Žádné ústředí není schopno zjistit, shromáždit, zpracovat a rozšířit obrovské kvantum nutných informací o všech změnách, které bez ustání ovlivňují podmínky nabídky a poptávky u různých statků a služeb. Není prostě schopno postihnout všechny důsledky lidského jednání a rozmanitost přírody [5].

 Hayek ve své knize poukazuje na význam individualismu - tj. svrchovanosti názorů a zálib jednotlivce v jeho vlastní sféře a rozvíjení vlastních nadání a sklonů - pro výše uvedený rozvoj ekonomiky a civilizace. Tam, kde byly odstraněny překážky stojící v cestě volnému uplatňování lidské důmyslnosti a umu, se lidé naučili poměrně rychle uspokojovat stále větší okruh svých potřeb. Na následném rozvoji, který se nazývá běžně průmyslová revoluce, pak vydělali prakticky všichni. Autor si také všímá, že pokusy o využití i pokročilých technických vynálezů byly dříve často zadušeny (např. princip parního stroje byl znám již v době starověkého Říma), protože převládající názory se považovaly za závazné pro všechny [6]. Nelze také nezmínit, že chudý člověk (případně pokud je ještě i příslušníkem nepatrné rasové či náboženské menšiny) je v systému individualismu svobodnější a může dosáhnout velkého bohatství - například tím, že uspokojí svými výrobky a službami potřeby některých spotřebitelů (nemusí se však jednat nutně jen o získání majetku) - spíše než (a to platí i pro demokracii), když bude bojovat o přízeň mocných proti dobře organizovaným a bohatým zájmovým skupinám [7].

 Hayek se věnuje i tomu, proč vlastně nastal ústup od liberálních idejí. Tento ústup klade do přelomu 19. a 20. století (ve starém Rakousku by se dalo mluvit o ústupu již od konce 80. let. 19. století). Dílem to bylo paradoxně vlivem úspěchu liberalismu, kdy se již dosažený pokrok počal považovat za samozřejmý a lidé chtěli ještě více tento pokrok urychlit, dílem to bylo vlivem liberální rétoriky, která obhajovala antisociální privilegia (Hayek je však blíže nespecifikuje) atd. [8]. Liberalismus samozřejmě pouze odstraňuje překážky, které stojí v cestě lidské důmyslnosti a umu při uspokojování potřeb, nic více slíbit nemůže. Vzniklý prostor je nutné vyplnit vlastní prací. Pokud někdo usiluje o privilegia, pak se nedá jeho počínání označit za liberální. Je pravda, že ve starém Rakousku si tzv. liberálové (tím nechceme tvrdit, že v řadě věcí nebyli skutečně liberální) řekli v době hospodářské krize o státní podporu a byli pro centralismus [9].
 Socialismus a svoboda