Podobně jako při vytváření dalších základních hygienických návyků u dítěte i v tomto případě je třeba postupovat pozvolna, s ohledem na věk, mentální vyspělost či spíše nevyspělost dítěte a jeho zručnost.

Gumový kartáček můžeme dát malému dítěti do ruky ve chvíli, kdy sedí ve vaničce. Je to jeho první samostatné uchopení kartáčku, i když ho chápe pouze jako hračku. Do dvou let se občas s dítětem a jeho nevolí k zavádění kartáčku do úst budeme muset poprat, je ale třeba být trpěliví. Ani na nočník se dítě nenaučí chodit hned.

Ve 2 až 3 letech si dítě bude chtít čistit zuby samo. Nebráníme mu, nesmíme však zapomínat, že zhruba do 6 let si dítě není schopno zuby dokonale vyčistit a musí je tedy dočišťovat rodiče. Nejlepší motivací je vlastní příklad.

V zahraničí jsem viděl motivační pořady, kde si dítě čistilo zuby s tatínkem. Otec, který přes den není doma, bývá často autoritou vhodnou k následování. Děti rády napodobují rodiče nebo starší sourozence. Když vás uvidí při čištění zubů, budou vás následovat. Můžete si zuby čistit i společně. Pro kontrolu, jak dobře jste dětské, ale třeba i vlastní zuby vyčistili, můžete použít barvící tablety, které jsou k dostání v lékárnách a specializovaných prodejnách. Smějte se chvíli společně barevnými úsměvy, ale pak se přece jen důkladným čištěním vraťte k bílým zubům.

Máte-li pocit, že při čištění děláte chyby, navštivte zubního lékaře nebo jeho dentální hygienistku. Naučí vás správnou techniku, doporučí jaké zubní pasty používat a bude vás motivovat k dalšímu úsilí naučit vaše dítě – a možná i vás – správně si vyčistit zuby.