Je nezbytná pro správné fungování našeho organismu, má léčivé účinky a je to důležitá surovina pro potravinářský průmysl, kde se využívá pro konzervaci. Je ale nezastupitelná i pro průmysl chemický, kde slouží pro výrobu sodíku, jedlé sody, chlóru a mnoha dalších sloučenin. Setkáváme se s ní také v mydlovarnictví, sklářství, metalurgii nebo papírenském průmyslu.
Už princezna Maruška věděla, že bez soli se nedá žít. Její chemický název je chlorid sodný a jedná se o sloučeninu, která se v přírodě vyskytuje ve formě nerostu halitu, kterému se také říká sůl kamenná. Tento nerost se získává buď těžbou v dolech, nebo odpařováním z mořské vody.
Každý člověk má ve svém těle kolem 250 g soli, denní příjem činí u člověka je asi 10 g. Z těla se vylučuje za pomoci tělních tekutin, zejména potu a proto je třeba její hladinu průběžně doplňovat. V dobách, kdy lidé sůl ještě neznali se jim do těla dostávala prostřednictvím masa zvířat, která ji uměla v přírodě vyhledat.
Je jednou z látek, které přijímáme denně a vědci ji využili i k zásobování organismu jódem, který se do ní přidává kvůli správné funkci štítné žlázy. Mořská sůl prokazatelně napomáhá například léčbě některých kožních a dýchacích alergických projevů.
Sůl je v našem životě velmi důležitá, ovšem i u ní platí "všeho s mírou". Dnešní člověk jí přijímá mnohem víc, než je jeho tělo schopno spotřebovat. Větší množství tohoto nerostu však působí na organismus dráždivě, může poškozovat ledviny a játra, bránit vylučování močoviny a zhoršovat příznaky revmatismu a ekzémů.
Sůl také váže vodu v těle, což se projevuje vysušeným vzhledem pokožky a zvyšuje krevní tlak. Nadměrné množství soli nestačí náš organismus vylučovat, ta se koncentruje například v krvi a dochází k tzv. hyperchloremii. Projevuje se to například bílkovinou v moči po větší námaze.
Zvýšené množství soli bychom tedy měli do organismu doplňovat jen při velké námaze spojené s nadměrným pocením. Jinak nám úplně stačí množství, které je obsaženo v běžných potravinách, například v pečivu. Prostě bychom k ní měli přistupovat jako ke vzácnému nerostu, bez kterého se neobejdeme a proto bychom jím měli šetřit.
Už princezna Maruška věděla, že bez soli se nedá žít. Její chemický název je chlorid sodný a jedná se o sloučeninu, která se v přírodě vyskytuje ve formě nerostu halitu, kterému se také říká sůl kamenná. Tento nerost se získává buď těžbou v dolech, nebo odpařováním z mořské vody.
Každý člověk má ve svém těle kolem 250 g soli, denní příjem činí u člověka je asi 10 g. Z těla se vylučuje za pomoci tělních tekutin, zejména potu a proto je třeba její hladinu průběžně doplňovat. V dobách, kdy lidé sůl ještě neznali se jim do těla dostávala prostřednictvím masa zvířat, která ji uměla v přírodě vyhledat.
Je jednou z látek, které přijímáme denně a vědci ji využili i k zásobování organismu jódem, který se do ní přidává kvůli správné funkci štítné žlázy. Mořská sůl prokazatelně napomáhá například léčbě některých kožních a dýchacích alergických projevů.
Sůl je v našem životě velmi důležitá, ovšem i u ní platí "všeho s mírou". Dnešní člověk jí přijímá mnohem víc, než je jeho tělo schopno spotřebovat. Větší množství tohoto nerostu však působí na organismus dráždivě, může poškozovat ledviny a játra, bránit vylučování močoviny a zhoršovat příznaky revmatismu a ekzémů.
Sůl také váže vodu v těle, což se projevuje vysušeným vzhledem pokožky a zvyšuje krevní tlak. Nadměrné množství soli nestačí náš organismus vylučovat, ta se koncentruje například v krvi a dochází k tzv. hyperchloremii. Projevuje se to například bílkovinou v moči po větší námaze.
Zvýšené množství soli bychom tedy měli do organismu doplňovat jen při velké námaze spojené s nadměrným pocením. Jinak nám úplně stačí množství, které je obsaženo v běžných potravinách, například v pečivu. Prostě bychom k ní měli přistupovat jako ke vzácnému nerostu, bez kterého se neobejdeme a proto bychom jím měli šetřit.
ml,foto:archiv
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Redakce
