Pro Konzervativní noviny promluvil režisér Jiří Strach, kterého si televizní diváci pamatují jak díky pohádce Lotrando a Zubejda, tak díky Andělu Páně. Mínil, že dnešní společnosti Bůh překáží, protože dává limity. „Nepokradeš, nesesmilníš, nebudeš mluvit falešně a křivě. Jenže já si přece můžu říct, co chci! Máme svobodu slova! Takže klidně mohu někoho urazit, pomluvit, protože to patří do mé svobody – a nikdo mi ji nebude brát,“ vysvětluje dnešní mentalitu věřící režisér. A dodal, že současná svoboda lidem nestačí a chtějí překračovat další a další hranice.

Následně dostal režisér Strach otázku, zda se Západ, dříve považovaný za garanta svobody, nemůže stát hlídačem správnosti hodnot. „Já jsem hlavně doposud nepochopil, co mají být ony evropské hodnoty,“ odvětil na to Strach. „Má to být svoboda? Dobře, ale můj názor může být trochu jiný, než má člověk z progresivistické části společnosti. Když nás bude kolem stolu sedět pět, můžeme mít odlišné pohledy na to, co svoboda ve skutečnosti je. Jestli má limit, nemá limit, jestli se to či ono slovo smí či nesmí říct. Evropanství? Žijeme sice na jednom plácku, ale to přeci není samo o sobě hodnota. Jsme sousedi, ale co je na tom hodnotného? Že spolu nebojujeme? Vždyť jsme v 21. století! Proč by měli zase Němci a Francouzi proti sobě jezdit tanky?“ ptal se a mínil, že současné lidstvo je příliš rozmazlené a hádá se o malichernosti. „Bojím se, že je to důsledek stavu, že jsme tu dlouho neměli válku,“ pravil.

O EU hovořil ještě jednou a nikoliv pochvalně, a to v souvislosti s dotacemi: „Současná EU představuje socialismus jako vyšitý. A nejen proto, že oslavují narozeniny Karla Marxe. Pocítila to i moje rodina. Žena koupila hotel na Šumavě, její otec prodal vzácnou sbírku známek, vzali si úvěr a pustili se do stavby, na níž nechali spoustu krve a dřiny. A ejhle, po pár letech vyrostl nedaleko krásný nový hotel s 50% dotací od EU na rozvoj cestovního ruchu. S podmínkou, že pár let se musí ubytovací služby poskytovat, a pak se z toho může udělat třeba chalupa k rekreaci. A já se ptám, jak je možná taková nerovnost podmínek? Někdo si to odmakal, a někdo dostal miliony jen tak? Za to mám být opravdu EU vděčný?“