„Když se ve francouzských školách vyučuje dějepis, muslimské děti mohou odejít na chodbu a neposlouchat.“ Kulturoložka popsala dění v muslimském světě i přímo v Evropě

Židé, křesťané, muslimové. Co se děje v dnešním světě? Pod tímto názvem uspořádala ve čtvrtek liberecká krajská knihovna přednášku Terezie Dubovské. Ta na úvod seznámila přítomné s historií tří hlavních náboženství světa. Nejstarší je judaismus. „Dva tisíce let byli v postavení trpěné menšiny a to nepochybně zkrotilo jejich mocenské ambice. Neměli ani armádu, ani policii. Vůdci jejich komunit dávali důraz na vzdělání a diplomatickou komunikaci, protože se museli domluvit s těmi vládami,“ upozornila. Jedním z prvních zákonů, které rabíni formulovali, když odcházeli do vyhnanství, říká, že zákon země, do které přijdeš, nechť je tvým zákonem. „Jinými slovy, ať jste kdekoliv, buďte loajálními občany. Což je pro židy typické. Kde žili, tam byli loajálními občany,“ uvedla. Judaismus odlišuje od islámu i křesťanství skutečnost, že to není misijní náboženství, že tedy nemá ambice přesvědčovat o své pravdě okolní svět. „To, že byli v křehké situaci postavení menšiny, nutilo rabíny, aby měli náboženské právo dostatečně pružné. Měli veliký rozptyl, kde žili. A ty podmínky byly pochopitelně různé. Jiný život byl v islámských zemích, jiný v křesťanských, jiný v koloniích, kam potom odcházeli, do Ameriky. Tam museli své náboženské právo přizpůsobit neustále měnícím se podmínkám. Což zdůrazňuji proto, že je to něco, co například islám neměl a v dnešní době se to projevuje,“ upozornila. Tato pružnost židům velice pomohla v moderní době, měli mechanismus přizpůsobování se změnám doby. „V 19. století to vedlo k tomu, že vznikaly jiné směry judaismu a ty byly různou měrou i reformní. Byly schopné adaptovat práva žen a podobně,“ vysvětlila. Židé si prošli i vlastním osvícenstvím, průkopníkem byl učenec Moše Mendelsson v Německu. „Říkal, buď doma židem, a na ulici Evropanem. Náboženství je tvoje věc a buď loajální. Přeložil i hebrejskou bibli do němčiny a propagoval bohoslužby v národních jazycích. To je něco, čím muslimové neprošli. To se týkalo křesťanské a židovské společnosti, které se snažily tradici přizpůsobit změnám, kterými procházely v předmoderní a moderní době,“ konstatovala.

Nejstarší křesťané jsou dnes nejohroženější

Poté se věnovala křesťanství, jeho vzniku i historii. „Křesťanství se velice brzy začalo rozdělovat na různé proudy. Skupinky, které se odštěpily jako první po prvních koncilech, jsou vlastně ti nejstarší křesťané, kteří jsou dnes nejohroženější. To jsou nestoriáni, koptové v Egyptě, syrská a etiopská církev. Pro nás je to něco jako vzácná archeologická vykopávka, protože je to zakonzervovaný způsob toho nejstaršího křesťanství. A protože žijí v té bouřlivé oblasti, jsou velmi ohroženi muslimskými útoky,“ objasnila. Evropu nejvíce poznamenalo takzvané velké schisma v 11. století, kdy došlo k rozštěpu na západní a východní křesťanství. „Ze západního křesťanství se poté oddělil protestantismus. Něčím podobným, jako byla reformace, muslimská společnost neprošla,“ upozornila. Ve 14. století přicházejí první vzpoury, které protestují proti bohatství a církevní moci, která odporuje duchu Ježíšova učení. „Z těchto protestů vznikají pak reformní hnutí, ať už je to české husitství, Martin Luther, John Wycliffe, který byl předchůdcem husitství. První protestantské církve vznikají v 16. století,“ vyjmenovala.

Důležitá pak byla třicetiletá válka (1618–1648). „Mnoho současných komentátorů říká, že situace, kterou prochází současný muslimský svět, je srovnatelná s třicetiletou válkou v Evropě, kdy mocenské entity, králové, církevní představitelé zneužili dvou znesvářených křesťanských táborů – katolického a protestanského – šikovným manipulováním, různými zákulisními hrami způsobili boje trvající třicet let, které zpustošily Evropu. Existuje názor, že totéž dnes zažívá muslimský svět v podobě sunnitsko-šíitské války,“ konstatovala. „Důležité je, že další stádia, kterými prošla křesťansko-židovská společnost – racionalismus, osvícenství, renesance – tím hromadně muslimská společnost neprošla,“ uvedla. Velká francouzská revoluce a potom další vytýčily požadavek svobody vyznání a oddělení církve od státu, občanských práv, svobodnou volbu náboženství. „Bereme to dnes jako samozřejmost, ale není to všude tak, jsou země, kde svoboda vyznání a oddělení náboženských struktur od státu není,“ zmínila PhDr. Terezie Dubinová. „Mám tady citát, který oceňuje ten pohyb, který říká, že muslimové potřebují Mendelssona nebo Luthera čili židovského osvícence, nebo křesťanského reformátora,“ sdělila.

Za zakladatele islámu je považován Muhammad. „Měl se setkat s andělem Gabrielem, který ho označil za proroka, jehož úkolem je pronášet boží slovo. Proto se Muhammad rozhodl opustit své rodné město Mekku a vydal se do Medíny. Tento krok udělal v roce 622, pro muslimy je to rok nula jejich lunárního kalendáře,“ vysvětlila. Muhammad neměl mužského potomka, jeho smrtí zjevení Koránu skončilo. „Nástupci potom byli jeho příbuzní, a to byl kámen úrazu mezi hlavními dvěma směry islámu,“ konstatovala. Pak vyjmenovala, co muslimové odsuzují na naší západní společnosti – materialismus, rozpad rodin, sexuální promiskuitu, pornobyznys, vstřícnost k homosexuálům, drogy, odkládání dětí do jeslí a starých lidí do domovů důchodců, větší lásku ke zvířatům než k dětem. „Přičítají to odklonu od náboženství, racionalismu a feminismu. Ale když se vydá mládež na Západ, zjistí, že to není tak hrozné, jak to slyšeli. Celkově k nám mají muslimové – což vím z vlastní zkušenosti ze života na Blízkém východě – ambivalentní vztah. Zároveň nás obdivují i cítí odpor,“ řekla Dubinová. Muslimové přicházeli do Evropy v historii v několika vlnách, jedna z největších byla po druhé světové válce. „Jejich druhá a třetí generace čelí mnoha výzvám. Jednak tomu, že často není úplně integrovaná. Zajímavý je i pohled psychologů. Podle některých z nich druhá generace se často ujímá nevědomých potlačených částí první generace a vyvíjí vlastní strategii odporu. Chtějí tím říci, že pro první generaci bylo hlavním zájmem, aby se měli dobře, měli co jíst, měli práci. A často potlačili své přání, sny a touhy. Taková krizová situace, kdy řeší základní přežití a zajištění. Druhá generace nevědomě přebírá tyto potlačené obsahy a má už jiný pohled a jiné nároky," upozornila. „Touto strategií odporu může být i připojení k nějaké radikální skupině. Případně se z nich rekrutují ti mladí lidé, kteří odcházeli do Sýrie bojovat,“ konstatovala.

Papaláši z Arabské ligy se zmůžou jen na to, že nadávají Evropě, že nepřijímá uprchlíky

Sunnité tvoří 75 procent muslimů. „Za pravého následovníka Muhammada považují jeho tchána a následovníka Abú Bakra. Zatímco šíité za něj považují jeho bratrance Alího. Rozdíl by laik nepoznal,“ sdělila. „Někteří politologové, jak už jsem říkala, považují dnešní konflikt za takovou muslimskou třicetiletou válku. Jeden z pracovníků jednoho německého think thanku říká - válka potrvá ještě dlouho, příštích deset let očekávám velký chaos,“ uvedla. Kde se stala chyba? „Islám neprošel reformními procesy typu renesance a osvícenství. Od 11. století vnitřně stagnuje. Teologická strnulost je pro vývoj společnosti velmi nešťastná,“ zmínila. Přísná teologie podle ní ovlivňuje i postavení žen ve společnosti, vztah k sexuálním menšinám, svobodu vyznání i shromažďování. V muslimských společnost je velký přírůstek obyvatel. „Pro každého muslima je první víra v boha a hned potom rodina. Pro muže je věcí prestiže, že má hodně dětí. Samozřejmě, když ženy nejsou emancipované, nemohou rozhodovat o svém osudu, tak plní roli manželek a matek,“ upozornila. „Jeden z našich předních odborníků na to, co se děje v muslimském světě, Karel Černý, říká, že schopnost elit vládnout v tomto světě je obecně nízká. Po arabském jaru se to ještě zhoršilo. Lidé jsou v situaci, kdy je jim jedno, jestli žijí v demokracii nebo ne, hlavně aby sehnali něco k jídlu, fungovala elektřina a byly odvezeny odpadky. A najednou diktatura, proti které se předtím bouřili, pro ně znamená řád, jistotu a alespoň nějaké fungování. Což je důležité pochopit,“ uvedla. Růst demografické křivky přerostl tempo růstu hospodářství. „Ve všech arabských zemích s určitými výjimkami je ekonomika slabá, teď nemluvíme o těch ropných velmocech,“ řekla Dubinová.

Co s tím? „Evropu nepochybně čeká revize přistěhovaleckých zákonů,“ domnívá se. Dle jejího názoru bychom měli rozlišovat islám a radikální islám, takzvaný islamismus. „Islámské právo v drtivé většině nepodporuje to, co islamističtí teroristé provádějí. Někdo mluví i o únosu islámu ze strany islamistů. Většina evropské populace, když se řekne islám, tak si představí radikální islám. A nevidí ty miliony umírněných muslimů. Na druhou stranu je třeba říci, že umírnění muslimové velice často žijí v obrovském strachu a neozvou se. Znám to z palestinské společnosti, která je opravdu sevřená strachem, protože metody islamistů jsou takové, že si tam nikdo netroufne ani pípnout. Což nahrává tomu, že islamisté jsou pak tak vidět a slyšet,“ konstatovala. Upozornila také na neuvěřitelnou praxi ve francouzských školách. „Když se tam vyučuje dějepis, občanská nauka, muslimské děti mají právo odejít na chodbu a neposlouchat, jak se vyučuje o Velké francouzské revoluci, nebo holokaustu. To je naprosto nepřijatelné. Jestli žijí v Evropě a jsou součástí evropské kultury, tak musejí znát evropské dějiny. Musí znát dějiny, v nichž vyrůstají,“ sdělila. Při promítání obrázků se na jednom z nich objevili představitelé Arabské ligy. „Tady máme vrchní papaláše – Arabskou ligu. Ti se zmůžou akorát na to, že vynadají Evropě, že nepřijímá uprchlíky. Přitom ropné arabské země, které by na to měly přijmout Syřany, tak je střílejí na hranicích. To není žádné tajemství,“ posteskla si Terezie Dubinová, která v závěru ještě odpověděla několik dotazů přítomných.