Petra Pelikána na událostech v Afghánistánu zaráží pokrytí českých médií. Podle něho totiž pád afghánské vlády pro ČR nic významného neznamená a jedná se o psychologický šok z „pádu dekorace, o které jsme si mysleli, že je mnohem pevnější, když už byla tak strašně drahá“. Překvapuje ho také, že si zatím nikdo, ani v Česku, neposypal hlavu popelem, žádný vysoce postavený politik, voják či analytik, kteří tvrdili, že u Kábulu se bojuje za Prahu. „Nevím, jestli teď už padla Praha,“ prohodil žertovně. Podle něho je třeba si říci, že jsme prohráli, a zanalyzovat proč jsme prohráli a zajistit, aby se to neopakovalo.

Padl dotaz na práci tajných služeb, které dle tvrzení politiků nejdříve předpokládaly, že se afghánská vláda udrží měsíce nebo i roky, ale pak se ukázalo, že se jedná o otázku dní. Petr Pelikán poznamenal, že by tajné služby nepřeceňoval a připomenul minulá selhání. Nevyloučil, že situace mohla být jasná terénním pracovníkům, ale výš se to podle něj nedostalo. „Tajné služby mají kanály, že když chceme nechat uniknout zprávu, že ve Vrběticích operuje ruská rozvědka, tak to uniknout necháme,“ pravil.

Zavzpomínal na arabské jaro, které také západní tajné služby zasáhlo nepřipravené. Tajné služby se totiž dle Pelikána stýkají jen s úzkou skupinou lidí a pomíjejí jednak ulici, ale také venkov. To samé se podle něj stalo v Íránu před islámskou revolucí. „Kdyby o té íránské ulici měli alespoň trochu šajna, tak v okamžiku, kdy by první student přelézal zeď vyslanectví, tak tam poslední člen ostrahy vyslanectví stál nad hořící hromadou dokumentů a mával jim ze stupátka helikoptéry,“ odhadoval.

A rýpl si znovu do politiků, kteří ještě relativně nedávno vedli „silácké řeči“ o podpoře Afghánistánu, že by něco měli říci i teď. Vyvracel argument, že by Afghánistán byl dobrý k tomu, že jsme ukázali loajalitu ke svým spojencům, tedy hlavně k USA. Podle něho, když si spojenec vymyslí „úplnou hovadinu“, tak podporovat ho je znakem vazalství a podřízenosti.