Historička v úvodu řekla, že měla plány na vydání knihy a další práci v oboru výzkumu holokaustu, ale to vše skončilo „jedním Putinovým projevem“. „Hned na začátku tohoto projevu jsem si uvědomila, že to bude velká válka. A během jedné noci byly všechny mé plány zrušeny,“ uvedla. Vzhledem ke svému vzdělání jí situace připomínala situaci židovských žen, když nacistické Německo zaútočilo na Sovětský svaz. Havryško uvedla, že z Ukrajiny utekla i se svým devítiletým synem přes Polsko, do Hamburku, kde předtím pracovala. Nakonec zakotvila na Clarkově univerzitě v USA, kde učí o sexuálním násilí v období druhé světové války a holokaustu.

Ohledně nacionalismu na Ukrajině uvedla, že uctívání Stepana Bandery, Romana Šuchevyče a dalších problematických figur z historie praktikují nejen okrajové krajně pravicové skupiny, ale vyskytuje se na státní a národní úrovni. „Stali se součástí národního mýtu, který byl použit pro válku, aby se společnost zmobilizovala pro boj proti Rusům,“ řekla a vysvětlila, že proto je současná válka spojována s druhou světovou válkou.

Vyrůstala poblíž Lvova ve velmi nacionalistickém prostředí. A ukrajinský nacionalismus měla i v rodině. „Byla jsem vychována na tomto nacionalistickém mýtu o hrdinných bojovnících z ukrajinského odboje, ukrajinské odbojové armády UPA a OUN, oslavovali je v naší škole, při hudební výchově jsme se učili jejich písničky. Takže tato identita mě obklopovala již od začátku,“ uvedla a dodala, že část její rodiny se v těchto organizacích angažovala a byla pak poslána na Sibiř. I Lvov byl nacionalistický, bydlela poblíž Banderovy a Šuchevyčovy ulice.

Po Majdanu se ale tento marginální, západoukrajinský pohled začal posouvat na východ, do Kyjeva a dál. A od roku 2022 je prosazován na státní úrovni a ulice Bandery a Šuchevyče se za Zelenského začínají objevovat v Kryvyj Rihu nebo v Oděse. A začíná se objevovat také omlouvání nacistických zločinů a podíl ukrajinských pohlavárů v době německé okupace na holokaustu.