Diskuse posledních dní se točí kolem volby ombudsmana. Poslankyně Helena Válková se vzdala kandidatury na ombudsmanku kvůli tomu, že její podpis se objevil v odborném článku vedle podpisu Josefa Urválka, který je úzce spojován s justičními procesy padesátých let. Žijeme ve státě, kde se podobné věci – jež potkaly Válkovou – stále neodpouštějí?
Myslím, že se odpouštějí, a že bývalí členové komunistické strany i lidí obvinění z toho, že byli agenty StB, jsou v Posanecké sněmovně, dokonce jeden z nich je předsedou vlády a těší se mimořádné oblibě u lidí.
Tady je velký problém u funkce ombudsmana – čili člověka, který by měl obhajovat lidská práva, obhajovat utlačené, obhajovat jednotlivce proti úřadům. Do jisté míry je to asi pro paní profesorku smůla, ale když podepsala článek s justičním vrahem Urválkem, jedná se o diskvalifikaci na takovou funkci. Může to být prostě smůla, mohla v tom být nevinně a Urválek se mohl připodepsat, ale vezměte si, jak to zní: Spoluautorka článku s justičním vrahem Milady Horákové je ombudsmankou v České republice.
Tedy by se dalo říci, že pozice ombudsmana je ještě citlivější než jiná veřejná funkce u nás?
Je to tak, a tato symbolika má skutečně význam. Je dobře, že to Helena Válková pochopila a z kandidatury odstoupila.
Z úst prezidenta zaznělo jméno Kateřina Valachová, ale i Stanislav Křeček. Koho byste si vybral jako svého veřejného ochránce práv z těch, kdo kandidují?
Přiznám se, že kdybych byl ještě ve Sněmovně, tak by se mi z těchto kandidátů volilo velice těžko, jakkoliv myslím, že jsou to v obou případech důvěryhodní, slušní a vzdělání lidé. Ale já si ombudsmana představuji jako člověka, který skutečně má určitou proslulost, velkou osobní energii a velké charisma. Všichni vzpomínáme na Otakara Motejla. Pro mne by to ani nemusel být právník, podle mne nemá být zákon v tomto smyslu tak striktní. Má to být někdo, od koho očekávám, že bude schopen v první řadě řešit případy nespravedlnosti nebo zvůle státní a jiné moci na lidech, zveřejňovat je, a že bude důsledně bojovat za nápravu.
Prof. JUDr. Helena Válková, CSc.
Čínský Peking už není sesterským městem Prahy. Pražští zastupitelé odstranili ze smlouvy část o tom, že Praha uznává politiku jednotné Číny. S Tchaj-wanem, konkrétně s městem Tchaj-pej, primátor Zdeněk Hřib (Piráti) podepsal novou dohodu o spolupráci. Jak vnímáte celou kauzu?
Určité dramatické a spektakulární kroky patří spíše intelektuálům a ochráncům lidských práv a nepatří státní administrativě. V tomto smyslu považuji jednání Hřiba za netaktické – je naprosto zbytečné si naštvat Čínu. Styky s Prahou přerušila i Šanghaj – po podepsání smlouvy s Tchaj-pejí. Podle mne je do jisté míry povinností pražského primátora udržovat přátelské styky jak s pevninskou Čínou, tak s Tchaj-wanem.
Co se tedy mělo dělat s větou ve smlouvě o politice jednotné Číny, kterou jiné světové metropole v dohodách nemají? Měla tam zůstat? Nebo se to mělo řešit, řekněme, jemněji…
Politika jednotné Číny je prostě politická deklarace, kterou uznávají jak prakticky všechny státy světa včetně České republiky, včetně Evropské unie, včetně Spojených států, tak i někteří tchajwanští politici. Čili stavět se kvůli jedné formální větě na zadní, to je, podle mne, pubertální jednání.
Chcete tedy říci, že výhody, které ze spolupráce plynuly, převyšovaly význam takové věty ve smlouvě?
Jedna věta, která je součástí naší zahraniční politiky, není vůbec důvod k nějakému vážnému jednání. Skutečně, pokud se spolupráce jeví – a já to nevím, neznám detaily spolupráce s Pekingem – jako nevýhodná, lze ji měnit, případně vypovědět, ale rozhodně ne kvůli formálním náležitostem.
Mluví se také o tom, že Čína se bude mstít formou ztížení podmínek Čechů a českých firem v Číně, ale také se sníží turismus.
Podobné věci se u nás trochu přehánějí. Tedy ne, že my bychom přeháněli, ale ohlas je přehnaný. A nemyslím, že by se čínští turisté u nás nějak masově přestávali ženit a vdávat a obdivovat naše památky jen proto, že primátor má nějakou svoji vlastní politiku.
Fotogalerie: - Pro zemi, která vítězí
Co si tedy myslíte o zahraniční politice prezidenta Miloše Zemana směrem k Číně?
Prezident Miloš Zeman v jádru jedná rozumně, protože je v zájmu České republiky a naší ekonomiky mít co nejlepší vztahy s Čínou. Čína je druhou největší ekonomickou mocností a pravděpodobně bude největší ekonomickou mocností současného světa. Máme obrovské možnosti tam vyvážet a podílet se na rozvoji Číny. V tomto smyslu je to určitě správné.
Jestli se dá o něčem diskutovat, tak o tom, do jaké míry se vymezit vůči nespornému porušování lidských práv v Číně. Někdo tvrdí, že víc, někdo tvrdí, že míň. Já si myslím, že bychom měli tuto věc dávat na stůl, ale s respektem k tomu, že na rozdíl od mnoha jiných zemí na světě, které jsou taky našimi spojenci, se život v Číně za posledních několik desetiletí naprosto významně vylepšil prakticky pro všechny vrstvy obyvatelstva.
Když jsme u toho prezidenta... Skončil pořad Týden s prezidentem na TV Barrandov. Bude vám pořad chybět? A bude chybět mediálnímu světu?
Mně osobně chybět nebude, protože jsem ho nikdy neviděl, a nepovažuji to ani za profesionální chybu. Řekl bych, že Miloš Zeman nepotřebuje svoji vládní vlnku ani čtvrthodinku v éteru. On dokáže dostat své názory do veřejného prostoru bez pomoci Jaromíra Soukupa.
Ing. Miloš Zeman
Když se otevřeně, jako novinář novináře, zeptám, proč nepovažujete za profesionální chybu, že jste ten pořad nikdy neviděl? Proč pro vás nikdy nebyl tak významným?
Má to dva důvody. Jeden je, že jakkoliv Jaromíra Soukupa považuji za schopného odborníka, tak je moderátorem více než podprůměrným a dívat se na něj je hrůza. Druhá věc je, že bylo zcela jasné, že ten pořad nebude nějakou konfrontací, ale je zcela v režii Miloše Zemana. A jak už jsem říkal, jeho názory jednak znám, jednak jsou v tom veřejném prostoru i jiné cesty.
Domníváte se, že svoji roli sehrálo ego prezidenta Miloše Zemana kvůli tomu, co Jaromír Soukup napsal na sociální sítě? Například, že éru Václava Klause a Miloše Zemana odbude školní dějepis pravděpodobně jen pár větami. Potom se také odlišným pohledem díval na situaci kolem Válkové a tvrdil, že chtěl natáčení pořadu ukončit…
Může to být i přesně naopak. Může to být tak, že Zeman dal najevo, že už nechce dál vystupovat u Soukupa. Možná, že dostal nějakou lepší nabídku od lepší televize a Jaromír Soukup potom pochopitelně, aby nevypadal jako chudák, který je opouštěn, spustil bandurskou. Říkají se o tom i šílenější historky – o nějakých osobních konfliktech Soukupa s poradci prezidenta, ale jak říkám, to podle mne není tak důležité. Pořad nebyl zásadní, a když už jsme u té historie, tak se určitě nijak nezapíše do dějin české žurnalistiky ani několika větami, dokonce ani jediným slovem.
Co říkáte tomu, že britský deník The Times zařadil Mikuláše Mináře mezi nejvýznamnější hvězdy Evropy, je osobností evropského významu?
Člověk, který dokáže v desetimilionové zemi proslulé tím, že nestávkuje a prakticky neprotestuje, zorganizovat dvousettisícovou demonstraci, je nepochybně osobností evropského významu.
Dá se říci, že Češi jsou proslulí tím, jak rádi mluví u piva, ale takzvaně zadek nezvednou. Zdá se, že Mikuláš Minář to dokázal. Jak je to možné?
Myslím, že vedle jeho nesporné organizační zdatnosti, zarputilosti a schopnosti skvěle využívat sociální sítě, v tom hraje roli velmi silná nenávist vůči Andreji babišovi. Skutečně to není racionální odpor, boj za určitá práva nebo za domnělá práva, jako je třeba hnutí tzv. žlutých vest ve Francii. Je to prostě osobní iracionální, ale hluboká nenávist k Andreji Babišovi.
Myslíte, že tak to cítí i ti demonstrující?
Značnou většinu z nich, podle mne, vede tento pocit.
Kolem spolku Milion chvilek se objevila zajímavá věc. Jednak má spolek ještě druhý, netransparentní účet, navíc došlo k přiznání, že Mikuláši Minářovi a dalším vyplácí pravidelnou mzdu. Souvislostí je však více. Výši platu, která neputuje z účtu transparentního, odmítají zveřejnit, a to i přesto, že se Minář kvůli svým aktivitám prohlašuje za osobu spíše veřejnou než soukromou. Jak celou tuto situaci vnímáte?
Nejen tohle, ale i víceméně deklarované spojenectví s opozičními stranami snižuje kredibilitu spolku, protože síla Mikuláše Mináře a Benjamina Rolla byla krom jiného i v tom, že byli vnímáni a jsou vnímáni jako lidé čistí, jako lidé, kteří dělají politiku srdcem, nesobecky a kvůli druhým. Jestliže se tento pocit rozplyne, tak je veřejnost zařadí mezi vypočítavé a kořistnické politiky, tak, jak většinou politiky chápeme, a jejich vliv značně poklesne.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Zuzana Koulová
