Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové,

když jsem se včera písemně přihlašoval, věděl jsem, že budu druhý po Michalu Canovovi. A jsem vždycky rád, když mě předstihne, protože o to méně pak tady musí člověk říkat sám. Mediálně se scvrkla debata o celém školském zákonu, že je to jenom o převodu, nepedagogických pracovnících. A to je podle mě velká škoda, protože, jak tady bylo řečeno, ten zákon obsahuje naprostou většinu dobrých věcí.

Neštěstím pak je, že my, kteří budeme hlasovat pro byť jeden pozměňovací návrh, tak v prvním hlasování o návrhu schválit musíme být buď proti, nebo se zdržet. A pak dostanou nálepku, že jsou vlastně proti těm dobrým věcem ve školském zákoně. Čili já dopředu říkám a opakuji to tady, žádný jiný pozměňovací návrh není avizován než ten o nepedagogických pracovnících, o převodu nepedagogických pracovníků. A ten druhý o slučování škol.

A myslím, že se všichni shodujeme na tom, že ty ostatní věci jsou pozitivní. Byť jednu poznámku si neodpustím, a to k těm sociálním pedagogům a školským psychologům. A vím, že se obecně začíná hovořit o centrech duševního zdraví pro děti už o psychiatrické pomoci. A tak si člověk řekne, jestli jsme neudělali něco špatně, když naše děti už nevychovává v té škole jenom učitel, ale máme tisíce asistentů, máme sociální pedagogy, školské psychology, psychiatři se jim věnují. A pořád máme větší a větší problémy. To jsem si nemohl odpustit.