V těchto dnech, kdy je venkovní teplota přece jen smířlivější, vyráží řada lidí do přírody nebo jen tak korzují na sluníčku. Park na soutoku Dunaje a Innu je toho svědkem dnes a denně.

Jo, bejvávalo…

Chladné a prázdné, neosobní, jsou uličky v historickém středu. Snad každá druhá restaurace je zavřena, to samé je u penzionů a hotýlků. Před covidem se tady nedalo projít bez strkání, jaký tu byl „šrumec“. Beznadějně plno a obsazeno. Jako mávnutím kouzelného proutku je to zcela naopak. Špinavá okna některých domů ukazují, že jejich majitelé nebo nájemci buď zmizeli, nebo to nechávají odevzdaně osudu. Exkluzivní adresa s výhledem na Dunaj nebo úzké uličky přísně katolického města prostě netáhnou.

Jako kdyby toho nebylo málo, lidé si na korzování a posedávání s sebou berou nealko a hlavně alkoholické pití koupené v supermarketech. Omladina se nežinýruje si vzít celou basu piva. „Nu, vždyť stojí osmdesát centů flaška,“ hlaholí jeden  z nich a má samozřejmě pravdu. Dát si něco v některé z nemnoha otevřených restaurací je tak pětkrát dražší. A to ceny na rozdíl od ostatní západní Evropy, a naší republiky nevyjímaje, prakticky stagnují nebo se zvýšily jen o několik centů. Mladí i starší si s sebou berou také jídlo, krabičky s pamlsky, které si třeba udělají doma, ale nejsou to povětšinou výrobky od ještě stále četných místních cukrářů a pekařů. Prostě „handmade“. To prohlubuje nervozitu podnikatelů v cestovním ruchu a gastronomii. Začátek sezóny je takříkajíc na zavolání, ale optimistický výhled se nedostavuje.

Restaurace, pizzerie, kavárny, všechny vyžadují potvrzení o očkování, bez toho nemáte šanci. Kdo se nechce podřídit, může si něco koupit „s sebou“ a v nejlepším případě to sníst u stolečků, které hostinští vytáhli, aby alespoň „kšeft popostál“. Dříve se u nich tak maximálně kouřilo, dnes tu hodují a bužírují ti, kteří nechtějí být skenováni personálem nebo je pro ně prostě bezpečnější konzumovat a popíjet venku za docela ostrého větru, který ty „čínské“ viry patřičně rozežene.