Půjdete volit do Senátu?Anketa
Volným pádem ke dnu
Oběd kolem tří stovek přímo na kolonádě je věc dříve neslýchaná. Tedy částka 300 korun českých, pro upřesnění. A jak jsou opuštěné některé kavárny, cukrárny a pohostinství, kde čekají jako na spásu na pár klientů, nebo kde si jeden štamgast dává jedno kafe za druhým. Dokonce ceny sezonního Aperolu se prakticky všude srovnávají plus minus kolem stovky. Korun českých.
Kavárny bez hostů. Foto: Václav Fiala
Nabídka dne. Foto:Václav Fiala
Těch pár lidí nemůže vytvořit kolorit bujného města. Víkendové dny nebo odpolední čas v běžném týdnu, je to vlastně jedno, kdy přijdete. Nemačkáte se. Netlačíte se. Neuhýbáte před silně oparfémovanými dámami a neurvalými muži, kteří nemluví, ale křičí. Hovořící ruštinou. Ve Varech ruštinu zaslechnete. Buď od hlasitějších Ukrajinců, kterých je ale v historickém středu pomálu anebo od Rusů, kteří jako myšky probíhají ulicemi a spíše šeptají.
Obchod s ruskými potravinami. Foto: Václav Fiala
Do otevřených dveří nikdo nevchází. Foto: Václav Fiala
Na kolonádě stejně jako v jiných místech se netlačíte. Můžete vytvářit pohodlné rozestupy. Nikoliv kvůli covidu, ale kvůli sankcím a válce. Rusové zmizeli. Ti se západním cestovním pasem do svých hotelů a penzionů, a ti, kteří by normálně přilétali linkami například s Jekatěrinburgu, prostě nejsou. A nebudou. Ani Kazaši, Uzbekové, Ázerbájdžánci.
Město duchů není až tak nereálné
Vlajky na hotelích se vyměnily. Občas spatříte prapor Union Jack, někdy symbol židovského státu, pak Francie, Německo, a státy jižní Evropy. Zahalené ženy – nikoliv však v burkách! – jsou vesměs ze západní Evropy, nikoliv třeba z Emirátů. Ruský pas vyhodil každý, kdo prý měl ještě trochu rozumu.
Psali jsme:
„Je to katastrofa,“ zoufá si prodavačka jedné velmi luxusní značky, „nikdo nechodí. Už se ani nepřijdou podívat. Před pár lety tady očumovaly davy a vždy se někdo chytil. Já tady mám za týden nanejvýš pár zákazníků. Tržba marginální,“ říká žena, která se bojí, co bude dál. Kdy ji vyhodí, řeknou, že už ji nepotřebují, protože se krám zavírá?
Totéž kavárníci. Ti už ani nečekají nějaké velké spropitné. Každá kačka dobrá. Tohle jsou Karlovy Vary? „Jasně, o filmovým festivalu tady byl frmol,“ konstatuje postarší muž, zevlující před obchodem, aby načerpal nějaké hřejivé paprsky – co dělat v potemnělém krámku, kde není zákazník, že? „Jenomže živo bylo tak na hlavní třídě a samozřejmě kolem Thermalu. Kam Bartoška dohlédl. A jinde už byla Terra incognita…“
Z Varů až na konec světa. Doslova
V centru jsou opravené snad všechny domy. Někdo s černým humorem by řekl, že takhle mohou být zakonzervovány léta a čekat na příznivější dobu. Jenže co s těmi, kteří zde pracovali? To nebyly jen běloruské uklízečky nebo ukrajinské „děžurné“. To byli i místní. A stejně tak navazující služby. Jedoucí taxík byste pohledali. Ne že by nebyly. Ale stojí a čekají, až se někdo ustrne a popojede o nějaký ten kilometr. Žádné velké kilometry se nečekají. Objeví-li se takováto zakázka, je to téměř zázrak.
Prostory k pronájmu. Foto: Václav Fiala
Nebýt Čedok, který vypravuje charterové lety do Turecka, tak by místní letiště snad bylo zakonzervováno. Vlastně, ne tak zcela, občas sem doletí ze západu soukromé letadlo nějaké té celebrity. Sny o tom, že se bude létat do Bruselu, Berlína nebo alespoň Lipska, už dávno padly. Před covidem. Po covidu padlo Rusko. „Ten naivní pirátskej ministr zahraničí, chce zakázat Rusům vstup. Totálně. A nejradši asi nadobro. Jsme papežtější než papež, a doplatíme na to tedy pořádně,“ říká jeden z nečetných návštěvníků areálu, který si zde prohlíží skvělou architekturu zdejší odbavovací haly. „To nás položí na lopatky a nemusí se ani vypínat plyn nebo elektřina. Půjdeme se pást, ale kam, když i ty louky kolem jsou už hodně uschlý,“ pokouší se pan Jaroslav o černý humor.
Prázdná letištní hala. Foto: Václav Fiala
Křižáci v lázních? Pche!
Existuje takové poměrně posměšné rčení, že lázně pro Čechy už dávno nejsou. Jedině tak „na křížek“. A to je mnohde retro na druhou. Víkendové pobyty sem Čechy moc nelákají, neb mnozí – kteří na tom mají, byť za cenu půjček – jsou v zahraničí. Pro zajímavost – prý teď hodně letí Zanzibar a Kostarika. No nekupte to, když vám dají půjčku „na míru“. Čím dál více si lidé pořídí – ať již koupí nebo pronajmou – karavan, nebo ještě lépe obytný vůz, a jedou po republice. Staví se, kde chtějí, vytáhnou gril a jede se. Tihle do Karlových Varů zamíří tak na půlden. Ale byznys tady neudělají nikomu.
Oni ten byznys ani Západoevropané ve Varech „nerozjedou“. Vidíte hlavně rodiny s dětmi ve středních letech, nebo spíše mladší. S otrávenými teenagery se sem nerozjedou zcela jistě. A důchodci začínají šetřit. I ti němečtí, kteří občas uměli pustit „chlup“. Omladina jezdí tam, kde může „kalit“, případně si beztrestně ubalit „brko“ nebo sehnat ještě něco onačejšího, typicky českého.
Prognóza nejistá, výhled tristní
„Vůbec nevím, jak přežiji zimu,“ říká jeden z malých prodejců. „Dříve jsem si tady nahamonil docela dobrý polštářek. Od toho prokletého covidu to jde čím dál víc k šípku. Takže už teď žiju ne z ruky do huby, ale ze zásob, které se ale proklatě rychle tenčí. Až se po volbách vytasí s cenami energií, můžu si jít hodit rovnou mašli. Protože utopit se tady v téhle říčce je nesmysl,“ukazuje na čůrek kdysi bývalé vydatné řeky Teplé, kterou obdivoval už otec vlasti Karel IV.
„Za rok tady uvidíte zavřenej jeden krám za druhým,“ chce si povídat paní, jdoucí okolo s nazrzlým psem podvraťákem. Prodejce ji ale žene od krámu. „Baba jedna, jenom by kecala, ale brání tady ve výhledu. Možná že půjde někdo kolem, kdo se u mne zastaví,“ zasní se muž.
Car i bělogvardějci. Všechno škrtat!
A tak si nakonec dám boršč za sedmdesát korun v jedné kavárně s typickým ruským koloritem. A také pelmeně, plněné mletým masem. Suma sumárum, pěkně se napucnout za dvě stovky. O kousek vedle bych se párkem v rohlíku za padesát korun ani nedorazil.
Co bude s těmi, kteří jsou Rusové, ale prchli sem před Putinem? Co bude s těmi, kteří tady mají vazby a jež se netají svým obdivem k ruské monarchii – a možná mají i nějakou kapku té „modré“ krve, smíchané rusko-francouzským kokteilem spolupráce a vzájemného ovlivňování. To opravdu nevím. Jen mohu konstatovat, že za víc než dvě hodiny mého klidného posezení tady pojedla dortík a popila kávu jen jedna mladá žena.
„Abychom si s tím vymetáním Rusů nevymetli pod sebou i svoje hnízdo,“ varuje dáma, která kupodivu nemá černého kocoura na rameni a jenž si na ulici pudruje obličej z na první pohled perleťové pudřenky…
Ta ulice v centru se už dlouho jmenuje Moskevská… Mimochodem, Krymská byla pojmenována ještě za existence Ukrajinské sovětské socialistické republiky…
Psali jsme:
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Václav Fiala
