Zda se přístup k UNICEFu a pomoci postiženým zemím v ČR zlepšuje, nebo zhoršuje, nedokáže Pavla Gomba říct. „Když se podívám na to, kolik má UNICEF v České republice příznivců, kolik toho tady získáme, tak se to vlastně zvyšuje. Když se podíváte na naše rozpočty, tak jsou to opravdu úctyhodné částky. A někdy jsou to i dojemné vzkazy nebo maily, které lidi píší.“ A vyprávěla o holčičce, jejíž rodiče se rozhodli jejím jménem přispívat do fondu 100Kč. „Aby až dospěje, tak aby věděla, že zachránila tisíc dětí,“ popsala gesto lidskosti šéfka českého UNICEFu.
Ale prý musí ve spojitosti s tím, jak je společnost rozjitřená, čelit negativním, někdy až nenávistným reakcím. „Najednou se neziskovky staly veřejnými nepřáteli. To je jeden z těch posunů, takže musíme mnohem víc vysvětlovat a na některé otázky se snažíme odpovědět ještě dřív, než se lidé zeptají.“ Najdou se prý i tací, kteří jí píší, že si přejí, aby lidé v Africe vymřeli, tvrdí, že lidé jsou přemnožení a že to vyřeší jaderná válka či epidemie. „To je strašně naivní představa,“ myslí si Pavla Gomba. „Představa, že polovina lidstva vymře na nemoci, epidemie, na války a nás se to nijak nedotkne, je prostě nereálná.“ Prý se to i těmto lidem snaží vysvětlit. „To, co je asi nejvíce překvapivé, v čem taky je posun v té společnosti, je, že kdysi tyto názory taky chodily, ale většinou se lidi nepodepsali. Ale teď se lidi podepisují a dávají svoje reálné kontakty, oni jsou prostě na tenhle názor, že je třeba nechat všechny děti umřít, vlastně hrdí. A to je novinka, s tím se setkáváme v posledních dvou třech letech,“ prozradila ředitelka UNICEFu v ČR. Podle ní za tím stojí strach, že se na nás valí nějaká velká hrůza. „Z toho strachu mám strach,“ říká. Není to podle ní jen otázkou Česka, prohlásila, že „epidemie strachu“ se rozšířila po celé Evropě.
Jako pozitivní příklad dává Rwandu, která podle jejích zkušeností dosáhla ohromného zlepšení, nicméně v Čechách je stále známá kvůli genocidě. K památníku se nyní jezdí podívat středoškoláci a podle Gomby je to pro ně už dějepis jako pro české školáky sametová revoluce. To pro ni představuje naději, že i z největšího marasmu lze vybřednout. Ale dodává, že genocida ve Rwandě nevznikla náhodou, ale že i tam v místních lidech vyvolávali strach politici.
Fotogalerie: - Kus Afriky na pobřeží Francie
_636124106191023144.jpg&id=117254)
Strakatý se pak věnoval jejímu výroku: „Pro nás v UNICEF žádné dítě není nepřítel.“ A zeptal se, jak se staví k tomu, že se například česká vláda staví odmítavě k přijetí syrských dětí v Řecku. Toto téma je dle Gomby složité a podle jejího názoru je výhoda UNICEFu v tom, že je nestranný a apolitický. „Já jsem o tom hluboce přesvědčená, že třeba mezinárodní adopce nebo třeba i migrace není úplně tím nejlepším řešením. Že není řešení vzít všechny hladové děti z Afriky a tady jim dát ovesnou kaši. Já opravdu věřím v to řešení na místě,“ říká ředitelka. Popsala, jak v Bhútánu spolupracují s buddhistickými mnichy na ochraně dětí v klášterech, přičemž logo UNICEFu se nikde ani nevyskytuje, ani v Bhútánu není žádný pracovník z ciziny. „Protože od těch buddhistických mnichů to ta společnost vezme prostě líp. A to je princip, ve který já věřím, že ta pomoc na místě a pomoc prostřednictvím místních je nejkvalitnější.“
Na světě podle dat UNICEFu umírá až 5 milionů dětí zbytečně, na nemoci, kterým by se dalo snadno předejít, na nedostatek vody, podvýživu nebo udušení při porodu. Důležité je také očkování, které se poslední dobou stalo kontroverzním. „Kdyby každý člověk u nás měl možnost vidět, jak vypadá třeba tetanus, nebo třeba některé jiné nemoci, na které ještě nejsou léky, na tetanus je jen očkování, tak věřím, že by tady tohle si rozmyslel,“ říká Gomba. Zastánci alternativních pohledů by se prý na celou věc dívali jinak, pokud by na tyto nemoci zemřelo například sousedovo dítě.
Na titulek rozhovoru reagovalo hnutí Trikolóra. „Podobné paušalizace ničemu neprospívají. Nenávist nemá národnost. Je navíc přirozené, že lidé projevují prvotní zájem o své rodinné příslušníky, v dalším sledu o své přátele, dále o sousedy v místě svého bydliště atd.
Opravdu není známkou větší slušnosti, tolerance ani projevem humánnosti, když tuto přirozenou posloupnost přeskočíme a zajímáme se nejprve o to, co se děje na druhém konci světa, zatímco v naší ulici žijí osamělí senioři či jedinci se zdravotním postižením, kteří nevyjdou se svým důchodem.
Afrika se v prvé řadě potřebuje zbavit své závislosti na vnější finanční pomoci. Závislost na dotacích je jednou z hlavních překážek na cestě k rozvoji a prosperitě. To platí nejenom pro africký kontinent, ale také pro Evropu a vůbec celý svět.
Udělat něco nezištně pro druhého může každý z nás a také tak činíme. Četné sbírky na pomoc např. dětem v dětských domovech dokazují, že Češi štědří a empatičtí nepochybně jsou.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kas
