„Co tato vláda dělá v oblasti daňových, ekonomických, sociálních reforem, je amatérismus a neumětelství,“ předesílá bývalý místopředseda Evropského parlamentu, někdejší redaktor Hlasu Ameriky a mluvčí vlády Libor Rouček. „Každému člověku, který vede svou domácnost nebo finance je jasné, že nemůže žít dlouho na dluh. Náš dluh činí 250 až 300 mld. korun, a tak jako v domácnosti, buď můžete zvýšit příjmy, nebo zkrátit výdaje. Tomu rozumí každý. Představoval bych si, že vláda přijde už před rokem s vysvětlováním a lidé to pochopí. Jenže museli by začít u sebe,“ popisuje Rouček.
Např. v Belgii, když se dařilo ekonomicky hůř, vláda si ubrala devět procent na platech. „Co se dělo u nás? Okamžitě po nástupu nové vlády se rozšířil počet místopředsedů v Poslanecké sněmovně, rozšířili počet ministrů, vláda lidem ubrala – ale sobě přidala 13 %, což dělá u ministrů nebo ve sněmovně asi dvacet tisíc korun měsíčně. Vládní koalice jde špatným příkladem,“ dodává.
Znovu opakuji: progresivní zdanění!
Problém vidí Rouček v tom, že „vláda cíli na chudé“. Připomeňme, že úsporná opatření odstartovala vůči důchodům. „Vše má být ve fázi pokusných balónků a úniků. Ale na ministerstvu se to vaří, protože úředník nemůže bez politického zadání cokoli vypracovat. Vypracovali analýzu, jak by se měly podle představ pravicové vlády měnit daně. Nejdřív tvrdí, že to bude rozpočtově neutrální, pak, že na tom 24 mld. získají. Prostě tragédie. Ať už se to stane, nebo ne, když vláda začne uvažovat, že zvýší daně na vodné, stočné a teplo, energie, které potřebuje každý, ať je to miliardář nebo člověk, který žije na minimu – je něco špatně a asociální. Když chtějí dělat daňovou reformu, ať začnou u sebe a u těch nejbohatších,“ doporučuje Rouček, jenž je celoživotním sociálním demokratem.
Připomíná zásadní sociálnědemokratický požadavek – zavést progresivní daň z příjmu, tak, jak je to běžné i v těch nejkapitalističtějších zemích. „Tím začít, a pak zavést určité škrty. Jenže místo toho, aby vláda snížila počet úředníků státu, tak od začátku jejich počet narostl o deset tisíc. Kdyby skutečně začali u těch nejbohatších, mohla by začít vysvětlovat, že třeba o jedno procento zvýší DPH, a teď vůbec nemyslím u vody nebo tepla, ale spíš u luxusnějších věcí, těch, jak se říká, na neřest,“ popisuje Rouček.
Fotogalerie: - PRO k nedělnímu programu
Progresivní daň nezavede nikdo. Ani Babiš, ani Rajchl...
Problém vidí v tom, bohužel, že vláda je sponzorovaná nejbohatšími lidmi – a těm zvýšit daně nechce. „Tragédií naší země je, že progresivní daň si nezavede ani miliardář Babiš, ani milionář Okamura, a koneckonců ani pan Rajchl, protože i on patří mezi bohaté. Navíc, vláda se neustále ohání Národní ekonomickou radou vlády (NERV). Jenže, když se podíváte, jací ekonomové tam jsou? Většina zastupuje banky a investiční společnosti. Čili jejich zájmem je, aby co nejvíce peněz přešlo ze státního veřejného systému do soukromých rukou,“ popsal Rouček.
V Německu se k ekonomickým věcem vyjadřují věhlasní profesoři
Když se vedou v Německu diskuse o ekonomických změnách, třeba na podobné téma, vyjadřují se k tomu ekonomičtí profesoři z věhlasných univerzit a z ekonomických institutů. „U nás, ať je to poradce vlády nebo prezidenta, to jsou všechno ekonomové, kteří zastupují banky a investiční společnosti. Točíme se v začarovaném kruhu, ze kterého, i když jsem životní optimista, nevidím východisko,“ poznamenal Rouček.
Návrh má podle toho, co uniklo do médií, počítat s tím, že namísto dnešních tří sazeb ve výši 10, 15 a 21 %, že budou zavedeny jen dvě, a to základní ve stejné výši, tedy 21 %, a jedna snížená 14%. Ministr Stanjura navrhuje přesunout část služeb a zboží z nejnižší sazby do té nejvyšší, 21%. Bylo by to třeba vodné a stočné, teplo, léky, veřejná doprava, služby v kadeřnictví, točené pivo nebo vstupenky na kulturní a sportovní akce. Zdražily by prý i potřeby pro lidi s bezlepkovou dietou.
„Tyto věci by měly zůstat v nejnižší sazbě. Bohatým nebude vadit, když se něco zdraží. Ale těm, kdo žijí z ruky do úst, už to vadit bude, když se zdraží voda, elektřina, plyn i kadeřnictví. Lidé na to nebudou mít. Nebude se dodržovat určitá hygiena. Kde je pak kvalita, vzdělanost společnosti? Půjde dolů. Místo toho, abychom měli zdravější, kultivovanější i inteligentnější společnost a přibližovali jsme se i v tomto nejvyspělejším zemím, hrozí, že zase spadneme o několik příček dolů,“ míní Rouček.
Psali jsme:
Itálie už je v cestovním ruchu na úrovni před covidem
Zdražení by se v ČR týkalo také ubytovacích služeb, které by se dostaly hned do nejvyšší sazby. A do jaké míry by tohle byla rána pro cestovní ruch? „Nyní jsem v Itálii. Itálie, podobně jako jiné země, je v cestovním ruchu už na úrovni před covidem. A když se u nás zdraží už tak drahé služby, pro české i pro zahraniční zákazníky, tak ekonomika na tom akorát ztratí. Jak říkám od začátku – vláda to nemá promyšlené, jde jen o tupé účetnictví. V ekonomice každá reakce vyvolá řetězovou reakci,“ upozorňuje Rouček.
Rouček při cestování porovnával ceny.
„Nedávno jsem byl v Karlových Varech. Ne v nějakém Imperialu nebo v Puppu, ale v normální kavárničce u řeky chtěli 120 korun za kapučíno. V pátek ráno jsem byl v kavárničce ve městě Vincenza, které má asi 120 tisíc obyvatel, krásné město, a presso tady stojí 1,30 eur a kapučíno 1,70 eur, čili v přepočtu kolem 35 korun. Podobně ceny v restauracích. Ceny oblečení nebo průmyslových výrobků jsou stejné nebo nižší.
Ale co je zajímavé? Ceny nemovitostí jsou tu, v Itálii, o třetinu až polovinu nižší než u nás. Za nějakých 120 až 150 tisíc eur si můžete koupit nádherný dvoupokojový byt po renovaci. Za tyto peníze si nekoupíte panelový byt ani na Kladně. To jen na dokreslení. Italové, co se týká životní úrovně, jsou na tom podobně jako my. Platy, důchody jsou srovnatelné s námi, ale bydlení je tu levnější. Bohužel jsme se neustálou honbou za penězi sami z trhu vyautovali,“ říká Rouček.
Krach českého důchodového systému? Nesmysl
Česká vláda neustále hrozí krachem důchodového systému a tím, že do budoucna nebude na důchody. „Je to nesmysl. Když se podíváme po Evropě, Česká republika vydává na důchody necelých 8 % svého HDP, Evropský průměr je 10 %, a Itálie vydává 16 %. Nechci dávat Itálii za vzor, jen ukazuji, že i kdyby se podíl toho, co stát dá, zvýšil na 10 %, tak ten systém samozřejmě nezkrachuje a je udržitelný. Jen najít, kde do něj dostat více peněz – a tím se opět dostávám k progresivnímu zdanění a k majetkovým daním.
Nemyslím tím zvýšení v případě, když má někdo dvoupokojový byt – ale když má někdo několik nemovitostí, nevidím důvod, proč by jeho majetek nemohl být více zdaněn,“ uzavírá svůj komentář Libor Rouček, tentokrát z Itálie.
Psali jsme:
autor: Daniela Černá
Leo Pitinský
