Peking a Washington měly dlouhodobě dohodnutý diplomatický kontakt prostřednictvím svých velvyslanectví ve Varšavě. Podle Kissingera proběhlo na této úrovni mnoho schůzek, než se v lednu 1970 na 135. jednání podařil průlom – pootevřela se možnost setkání vysokých představitelů obou zemí. Po složitých přípravách, kdy důležitou roli sehrál Pákistán, v červenci 1971 Henry Kissinger ve funkci poradce prezidenta pro otázky národní bezpečnosti tajně navštívil Peking. Ještě předtím, v dubnu, začala „pingpongová diplomacie“, na jejímž začátku družstvo stolních tenistů USA navštívilo Čínu; po něm následovaly delegace vědců, podnikatelů i novinářů. V únoru 1972 do Číny zamířil prezident Spojených států Richard Nixon. Ten po jednání s předsedou Mao Ce-tungem podepsal s premiérem Čou En-lajem Šanghajské komuniké. Začalo období postupné normalizace vztahů mezi Spojenými státy a Čínou.

Šanghajské komuniké je pozoruhodné z řady důvodů. Je příznačné, že k jednání a podpisu daného komuniké došlo v době vnitrostátních turbulencí v Číně v důsledku VPKR (takzvané Velké proletářské kulturní revoluce, pozn. red.) a kdy se Washington dostal do pasti v Indočíně. Neobvyklá je i forma dokumentu. Má věcný charakter bez emocí, který je spojen s vyjádřením shodných a také rozdílných stanovisek. Obě strany v komuniké zopakovaly svá stanoviska jak vůči válce v Indočíně, tak k situaci na Korejském poloostrově i k politice Japonska. Komuniké uvádí, že „mezi Čínou a Spojenými státy existují zásadní rozdíly v jejich sociálních systémech a zahraniční politice“, ale zároveň se oba státy shodly, že by vzájemné vztahy měly být založeny na principech, které odpovídají v 23. kapitole uvedeným pěti zásadám mírového soužití. Protože největším problémem při přípravě těchto jednání byla otázka Tchaj-wanu, je této problematice věnovaná v komuniké mimořádná pozornost. Obě strany se shodly, že existuje pouze jedna Čína, tuto otázku by měli řešit sami Číňané, a že jednotky Spojených států se z Tchaj-wanu stáhnou – jak o tom hovoří 29. kapitola. Jako ukázka originality Šanghajského komuniké mohou posloužit pasáže, jejichž výběr kladl důraz na postoje Pekingu.

Výňatek ze

Společného komuniké Spojených států amerických a Čínské lidové republiky