Školačky ve věku kolem deseti let písní zpívají: „Moje babička řídí motocykl, každý měsíc projezdí 1000 litrů benzinu super, moje babička říká, že motocykl je super, opravdu cool, používá ho v domově důchodců, jako invalidní vozík. Moje babička je stará ekosvině. Moje babička jede k lékaři v SUV, k lékaři, pak si jede koupit maso, protože je ve slevě a nestojí skoro nic, moje babička je rafinovaná, moje babička je stará ekosvině.“
„Jak to, že už nemíří do Německa protestní nóty všech velvyslanectví členů EU? Jak to, že nekřičí všechny neziskovky, které mají v programu boj proti diskriminaci? Jak to, že v Německu nepadají ve veřejnoprávní televizi hlavy? Jak to, že vůči starším ženám v pozici babiček už nepadají omluvy?“ podivuje se advokátka.
Možná se to někomu hodí do krámu – těm, kteří tentokrát sice ne pod hnědou, ale pod zelenou vlajkou chtějí uchvátit Evropu, zavést scestné zákony proti zdravému rozumu, přikázat všem svou jedinou pravdu, i kdyby to byla lež, skutečnou pravdu opět zakazovat nebo dokonce trestat... – přemítá Hamplová. „Vidíme už dlouho snahu popřít vše, o co Evropa už několik desítek let těžce bojuje – o společnost založenou na rovnosti, úctě k člověku, k právu a k základním evropským hodnotám,“ dodává.
Ale nejde to evidentně tak snadno, tyto pilíře porazit, proto podle advokátky nejen „mladí a neklidní" potřebují odstranit všechny, kteří jim v tom překážejí. Zejména starší a zkušenou generaci, která v řadě zemí, včetně naší, zažila totalitní režim, a proto ví „o co go“. A v tom – zbavit se překážejících – jim není nic svaté. Doslova. Evidentně ani láska ke svým prarodičům. „Nebylo by to poprvé – i sovětská propaganda vytvořila hrdinu z Pavlíka Morozova, kterého proto, že měl podle soudruhů udat svého otce úřadům, dávala mladým za vzor,“ připomněla.
„Nazvat svou babičku ekosviní je prostě už tak silné kafe, že víc se odkopat to, o co v Evropě dnešních dnů vlastně ve skutečnosti běží, nemohlo. Proto možná to téměř ticho po pěšině, protože budoucí rádoby vůdci si uvědomili, že toto prostě někdo v tom Německu přehnal. Od onoho zpěvu jsou slova o smíření karikaturou,“ píše Hamplová. A snahu označit tu píseň za satiru, to snad nemůže myslet vážně nikdo soudný. Proto také byla stažena – vlna odporu se vzedmula v podstatě hned. Není divu.
Na základě toho usuzuje, že v Evropě dnes nejde o žádné smíření. „Nejde o žádné obecné dobro. A nejde vůbec o Evropu. Jde o cílené a systematické budování nenávisti mezi generacemi, z nichž ta mladá si myslí, že snědla všechnu moudrost světa, a starší je odkazována na smetiště dějin,“ podotýká. S tím, že namístě je otázka, jak tato výchova – k mezigenerační nenávisti a k pohrdání zkušenostmi dříve narozených – skončí.
Takto, podle Hamplové, dříve začala druhá světová válka – cíleným budováním nenávisti k určité skupině lidí a vymýváním mozků těmi tzv. vyvolenými, s přesvědčením, že oni jsou přece něco lepšího. Dnes to míří na mladé, což je snadná kořist pro kdekoho. Ne proto, že jsou hloupí – ale proto, že nemají zkušenosti.
Kdyby něco podobného, co se ocitlo v oné písni, zaznělo u nás, můžeme podle advokátky už uvažovat o naplnění trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod. „Zákony jsou tu totiž od toho, aby chránily slušné lidi. Ti, co nazývají své blízké ekosviněmi, nejsou slušní lidé.“ uzavírá, s tím, že pokud je necháme takové urážky beztrestně křičet, za chvíli je budou křičet z těch pódií do mikrofonu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab
