Školačky ve věku kolem deseti let písní zpívají: „Moje babička řídí motocykl, každý měsíc projezdí 1000 litrů benzinu super, moje babička říká, že motocykl je super, opravdu cool, používá ho v domově důchodců, jako invalidní vozík. Moje babička je stará ekosvině. Moje babička jede k lékaři v SUV, k lékaři, pak si jede koupit maso, protože je ve slevě a nestojí skoro nic, moje babička je rafinovaná, moje babička je stará ekosvině.“

„Jak to, že už nemíří do Německa protestní nóty všech velvyslanectví členů EU? Jak to, že nekřičí všechny neziskovky, které mají v programu boj proti diskriminaci? Jak to, že v Německu nepadají ve veřejnoprávní televizi hlavy? Jak to, že vůči starším ženám v pozici babiček už nepadají omluvy?“ podivuje se advokátka.

Možná se to někomu hodí do krámu – těm, kteří tentokrát sice ne pod hnědou, ale pod zelenou vlajkou chtějí uchvátit Evropu, zavést scestné zákony proti zdravému rozumu, přikázat všem svou jedinou pravdu, i kdyby to byla lež, skutečnou pravdu opět zakazovat nebo dokonce trestat... – přemítá Hamplová. „Vidíme už dlouho snahu popřít vše, o co Evropa už několik desítek let těžce bojuje – o společnost založenou na rovnosti, úctě k člověku, k právu a k základním evropským hodnotám,“ dodává.