Hrušínský v rozhovoru mimo jiné hovořil o tom, zda v kulturním světě dnes vládne svoboda. „Tvůrčí svoboda existuje určitě. Nesvoboda je v tom, že můj přímý konkurent má všechny podmínky pro tvorbu, a já ne – tedy dotovaný konkurent má otevřenou cestu k tomu, aby tvořil naprosto svobodně. Covidová situace opět otevřela otázku financování privátních divadel. Když divadlo, které má tisíc míst, prodává vstupenku za tisíc korun, má za večer milion. K tomu roční dotace devadesát milionů. A kdyby mi chtěl někdo náhodou tvrdit, že jde o to podpořit kvalitu, tak by mě zajímalo, kdo určuje kritéria kvality. Na Jezerce máme 200 míst, průměrná cena vstupenky je 500 Kč a dokážeme na chod divadla vydělat bez dotací,“ poznamenal Hrušínský. 

„Kdykoli zalistuju v Korespondenci Voskovce a Wericha a čtu, jak Wericha nutili být soběstačným bez dotací a dělat v podhoubí absolutně dotované kultury kapitalistické divadlo s tím, že to, co vydělá, musí odevzdat státu, mám pocit zvláštní sounáležitosti,“ dodal s tím, že nyní už ví, že nemůže čekat, že ti, kteří se v tématu kulturních dotací nevyznají, pochopí, že větší podpora pro divadlo znamená lepší divadlo, ne větší auto pro Hrušínského.

A vzpomněl také na herečku Jiřinu Bohdalovou. „V roce 2014 pozvala Jiřina Bohdalová Miloše Zemana na Jezerku na naši úspěšnou hru Paní plukovníková. Nadšeně při děkovačce tleskal a po představení do knihy, kam diváci mohou napsat vzkaz, poznamenal: Jste dobří, protože nemáte dotace, ale protože jste tak dobří, už byste nějaké dotace měli dostat. Tehdy asi stačilo zvednout telefon a říct, že chci schůzku se Zemanem. Jsem přesvědčený, že bych teď peníze v podnikání řešit nemusel,“ sdělil a následně se rozmluvil o Bohdalové více.