V médiích se s tématem klimatické změny můžeme setkat velice často. Je podle vás o tématu informováno vyváženě? Dostávají stejný prostor například i odpůrci globálního oteplování?
Opozice by měla dostávat rovnocenný prostor minimálně v ekonomických otázkách. Kolik nás klimatické daně budou stát a k čemu to bude. Jenže třeba BBC už před lety přijala směrnici, že kritici klimatismu nesmí do vysílání. Aktivisté Fridays for Future vloni dokonce demonstrovali před kancelářemi YouTube, Facebooku a Googlu za zavedení cenzury. Myšlenková policie by měla prý kacířské názory mazat. Nebo je aspoň zbavit příjmů z reklamy. Nebo upravit vyhledávací algoritmy, aby takové texty nikdo nikdy na webu nemohl najít.
To není vše. Vloni na podzim v Mnichově aktivisté z Antify zastrašili svým řáděním místní konferenční středisko, aby zrušilo klimaskeptickou konferenci EIKE. Je příznačné, že k tomu došlo v Mnichově, kde velice podobně kdysi začínala NSDAP. Oni prostě vědí, že v otevřené diskusi jejich argumenty neobstojí, tak se snaží odpůrce umlčet.
Jak se daří pronikat do médií konkrétně vám? Setkal jste se s nějakými nepříjemnostmi, či vás naopak něco mile překvapilo?
Když jsem dělal rozhovory o svojí nové knize, šokovalo mne, jak málo moderátorů v médiích dokáže dodržovat zásady profesionality, objektivity a nestrannosti. Byl jsem třeba na jedné literární akci, kde moderátor z Českého rozhlasu Petr Vizina dělal rozhovory s autory nových knih. Ale připomínalo to spíše „pálení knih“ inkvizicí. K představení knihy „Obchodníci se strachem“ jsme se vůbec nedostali, protože moderátor celou dobu strávil líčením toho, proč on s vydáváním podobných knih zásadně nesouhlasí. „Jak můžete popírat klima? Proč nenávidíte přírodu? Vy snad netřídíte? Známá celebrita David Attenborough – se kterou já onehdá dělal interview – tomu určitě rozumí líp než vy. Moje dcera podporuje Gretu, a abyste věděl, já jsem na to hrdý.“ Na akci, jejímž smyslem je propagace a zvýšení prodeje nových knih, je podobné chování dost podivuhodné.
Zasahují dnes do světového mediálního mainstreamu vůbec nějací klimaskeptici? Někdy se zdá, že z médií jde jen jedna „nadcházející apokalypsa“ za druhou, ať už jde o ledovce, o emise CO2, či o něco jiného.
Já vím pouze o Bjornu Lomborgovi, a to vlastně ani není klimaskeptik. On jen kritizuje, že boj proti uhlíku je mrháním peněz. Jinak je klimaskepse v podstatě underground. Přirovnal bych to k poválečné éře, kde celý svět včetně kapitalistického Západu propadl znárodňování. Znárodňovalo se vesele i v Británii a ve Francii. I v nově dekolonizovaných zemích – vzpomeňme na Bandungskou konferenci v 50. letech. Odpůrce prakticky nebylo nikde slyšet. Bylo to módní vlna. Až za desítky let se ukázalo, že to byl velký omyl.
Pak přišla Thatcherová a muselo se privatizovat, protože znárodněná ekonomika skomírala. Pak byla zase opačná módní vlna, privatizovalo se do umdlení všude. Mezinárodní měnový fond na tom bazíroval i v nesmyslných případech jako privatizace vodovodů, což je přirozený monopol. A dnes máme pro změnu vlnu zelenou, takže i ekonomické fórum v Davosu blbne na kvadrát okolo uhlíku. My jsme prostě taková iracionální planeta.
Fotogalerie: - Možná přijde i premiér
V poslední době získala ohromný mediální prostor náctiletá aktivistka Greta Thunberg. Můžeme se v jejím případě bavit o jakési roli klimatické celebrity? A pokud ano, proč právě ona dostává takový prostor?
Odedávna bývalo zvykem, že psychicky narušení jedinci trpící přeludy se pokládali za proroky. Třeba mladičká Jana z Arku. Jako ztělesnění čistoty a nevinnosti. A dnes v té tradici pokračuje dívka, která o sobě říká, že má obsesivně kompulzivní poruchu, Aspergerův syndrom atd. A podle své matky má nadpřirozenou schopnost vidět CO2 pouhým okem. Někdo by Gretě ale měl připomenout, jak Panna orleánská skončila. Nejdřív ji využili, a pak ji zlikvidovali. Obchodníkům s uhlíkem její kampaň vyhovuje, nahání jim nové zákazníky. Proto si ji všude vodí. Ale její nekompromisní radikalismus už nyní vytváří pnutí mezi technokraty a aktivisty.
Máme nějaké podobné celebrity i u nás? Nedávno jste na svém blogu referoval o klimatické přednášce spisovatele Petra Ludwiga. Úroveň jeho přípravy jste přitom doslova ztrhal. O co šlo, v čem byl problém?
Autor jednoho bestselleru měl přednášku o klimatu na konferenci o kritickém myšlení. Je to vlastně konference zabývající se nárůstem tzv. populismu. Přednášející se tam vzájemně ujišťují, že to není střet dvou vidění světa, ale střet hloupých a chytrých. Takže oni si udělali konferenci o tom, že oni umějí myslet, zatímco jejich odpůrci neumějí. Na konferenci jsou docela kvalitní přednášky typu „mělo by se“. Jak by se správně mělo pracovat s informacemi. Super. Ale oni toto kritické myšlení aplikují jen na druhořadé zdroje svých odpůrců (bláboly na Facebooku). Zatímco vůči propagandě Berlína či Bruselu jsou důvěřiví jako malé děti. Což byl i případ klimatické přednášky pana Ludwiga.
Je podle vás dnešní klimatický aktivismus do jisté míry postaven na nekritickém přejímání „pravd“? A pokud ano, dal by se snad označit za svého druhu náboženství?
Environmentalismus začínal v podobě malých skupinek rovnostářů volajících po očistě zkažené společnosti. To dřív dělaly sekty. Na tuto podobnost sociologové poukazují už dlouho. Třeba Douglasová a Wildavsky. K sektám ale bohužel patří i dogmata, vyhánění kacířů, fanatismus. A to nemluvím o prodeji odpustků u církví, které dosáhly větší moci. Jakmile se z něčeho stane náboženství, rozumná diskuse přestává být možná. To je, jako byste s ajatolláhem chtěl diskutovat o argumentech, proč Mohamed nebyl skutečný prorok. O tabu se nediskutuje.
Jak se stavíte k Evropskému zelenému údělu, tedy k cíli dosáhnout v EU do roku 2050 uhlíkové neutrality? Má to EU dobře podložené? Panuje ve vědecké komunitě dostatečný konsenzus?
Neutrality uhlíkové určitě dosáhnout lze. Minimálně tím, že se na snižování emisí vykašleme, ale zaplatíme někomu někde jinde, aby snižoval ty svoje. Jako že zaplatíte někomu, aby místo vás hubnul. Že se to jako vzájemně vyrovná. Otázka je, kolik nás to bude stát. Uvažte, že v Chile a ve Francii vypukají nepokoje jenom kvůli docela mírnému zdražení dopravy. Žluté vesty myslím. Ale není to globálně moc důležité. Evropa tvoří ani ne 10 procent světových emisí CO2. Takže to nestojí ani za hovor tohle téma. Důležité je, co udělají velké rostoucí ekonomiky typu Indie a Čína. Tam ale Gretu nezvou.
Když už jsme zmínili vědce, je možná pozoruhodné, že veřejnou debatu o klimatické změně opanoval někdo úplně jiný – celebrity. Ať už to byl dříve někdejší americký viceprezident Al Gore, nebo dnes herecká superstar Leonardo Di Caprio či mladá Greta Thunbergová, nejde o osoby s vědeckým pozadím. Představuje to pro úroveň veřejné debaty nějaký problém?
Problém je, že celebrity nerozumí číslům. Zato rozumí symbolickým gestům, která dobře vypadají. Ačkoli nic neřeší. Joaquin Phonix, který hrál Jokera, vyhlásil, že nebude jíst maso, aby pomohl klimatu. Nad tím opravdu žasnu, jak tohle spolu souvisí. Uhlík, který z krávy uniká při trávení, má úplně stejnou váhu jako uhlík, který kráva snědla ve formě rostlinné potravy. Nic nového tím v klimatickém systému nepřibude ani neubude. Navíc, celebrity jsou obvykle zámožní lidé, kteří létají soukromými letadly, vlastní několik vozů, bydlí v nějakém rozsáhlém sídle a mají větší uhlíkovou stopu než průměrná vesnice. Takže jaksi kážou vodu, ale sami pijí víno.
Fotogalerie: - Czech Trade s Havlíčkem
Jak se nyní vlastně pracuje s daty ať už ve vědecké komunitě, či v médiích? Vládne objektivita, nebo jsou patrné i nějaké problémy?
Novináři trpí ztrátou historické paměti. Když je požár či povodeň nejhorší za pět let, napíšou, že to je nejhorší v historii. Průměrný novinář má na zpracování článku asi hodinu času. Takže tak akorát stihne opapouškovat tiskovou zprávu nějaké alarmistické organizace. Na ověřování, co z toho je pravda, nemá čas.
Věda má podobný problém. Často studie dělají závěry na základě moc malého vzorku, a dojdou k omylu. Jejich závěry se nedají potvrdit, replikovat. Krize replikovatelnosti je dnes ve vědě velké téma. Nejznámější dva příklady jsou Wakefieldova studie o vztahu očkování a autismu nebo Michael Mann a jeho hokejkový graf v klimatologii. Dramatické závěry, zamlčené nejistoty, nedostatečná data. Vědecká metoda poznání funguje, ale bohužel se jí spousta lidí příliš neřídí.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
