Urban už na začátku svého obsáhlého komentáře naznačuje, že je jedním z těch, kteří nesouhlasí s tvrzením, že Československo bylo v květnu roku 1945 osvobozeno Rudou armádou. „V roce 1945 byla československá armáda na území vlastního státu zcela v područí Sovětského svazu,“ píše a dodává, že sovětská strana kontrolovala československou armádu do konce války prostřednictvím přímých operačních rozkazů a styčných důstojníků, ale od ledna 1945 především stoprocentní kontrolou komunisty tvořeného Obranného zpravodajství a sítě personální politiky, výzbroje, vojenského výcviku a „osvětových důstojníků“ v každé jednotce. „V Africe devatenáctého a první poloviny dvacátého století by byl podobný stav popisován v termínech koloniálního útlaku. V České republice je ještě sedmdesát let po válce mnohými považován za osvobození a obnovu demokracie,“ podivuje se.
Podle něj se etnická čistka Němců ze střední Evropy po roce 1943 stala strategickým cílem Sovětského svazu. „Identický cíl měla i československá politika odvety za Mnichov a okupaci,“ je přesvědčen bývalý disident, podle něhož se vyhnání Němců, etnická homogenizace území při současné změně ústavních pořádků a vlastnického práva staly „svatou věcí národa“.
Celý text si můžete přečíst ZDE.
Podle něj si společný sovětsko-československý zájem na poválečné likvidaci německého živlu v Československu si vyžadoval dlouhodobou přípravu. Přes snahu o utajení se podle něj dochovala celá řada usvědčujících dokumentů, vojenských rozkazů a usnesení československé vlády, ze kterých nelze dospět k jinému závěru, než že i takzvaný divoký odsun byl dlouhodobě plánován, centrálně řízen a koordinován se sovětskou armádou. „Jednotky československého armádního sboru měly okamžitě po skončení bojových akcí dost prostředků k obsazení hranic, ale přesto byly k tomuto úkolu jako první vyslány formálně nepravidelné formace tzv. velitelství Alex, jednotky „partyzánů“ a Revolučních gard, které na řadě míst okamžitě zahájily už koncem května 1945 zastrašovací akce a násilný odsun německy mluvícího obyvatelstva,“ připomíná Urban.
Psali jsme:
Teprve pokud odmítneme dodnes rozšířenou interpretaci o spontánnosti násilí v začátku vysídlovacích operací a současně vezmeme v úvahu snahu o maximální utajení a vliv Sovětům podřízených zpravodajských sítí v československé armádě, můžeme podle publicisty porozumět a vysvětlit i jednotlivé, zdánlivě nepochopitelné incidenty, provázející a zrychlující počáteční násilnou část vysídlovacích operací.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jzd
