Proto z toho zůstal jen klasický dvojlomný svět, co se dá nazvat pojmem, který známe z komunismu, a to je „my a oni“. „Tenhle pojem, ta černobílost přešla do nového režimu s Václavem Havlem a jeho heslem ‚Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí‘. A od té doby jsme permanentně, byť tedy občas nepravidelně, ale permanentně vystavováni pokusům určitých lidí stavět se za tu pravdu a lásku, identifikovat se a považovat se za příslušníky toho pravdoláskovnického sektoru, zatímco ti ostatní jsou označováni za příslušníky ‚lži a nenávisti‘. Havel tomu říkal ‚přátelé starých pořádků‘, dnes se tomu říká dezinformátoři, konspirátoři, kremelští švábi a tak dál, ten třídní boj se tu vede strašným způsobem. Je smutné, že je na to zneužíván právě 17. listopad, který si samozřejmě tato skupina přivlastnila a privatizovala. Vystupují jako jediní, kdo mají právo o tom Listopadu mluvit, což je samozřejmě někdy velice komické,“ domnívá se mediální analytik.
Využívá privilegií demokracie, ale ta prý není vybojována
Vydavatel a mediální manažer Michal Klíma řekl, že jsou veřejnoprávní média stále pod větším tlakem, ale naštěstí vznikají nová nezávislá média, která zakládají novináři, co nechtějí sloužit zájmům politiků. „Svou řeč zakončil pateticky, že ‚svoboda a demokracie nejsou vybojovány‘. Tak v čem to žijeme, když ne ve svobodě a demokracii? Rysem svobody a demokracie je to, že takový Michal Klíma může vylézt někde na Václavském náměstí a tuto demokracii kritizovat. To říkal už Jan Werich a ve svých pamětech Potlach napsal větu, která bývá občas citována: ‚Demokracie první republiky nebyla ideální, ale byla tak velká, že nám dovolovala říkat kriticky, co si o ní myslíme‘. Takže Klíma tady něco kriticky říká, čímž využívá privilegia demokracie, ale zároveň tvrdí, že žádná demokracie není. Já nevím, jak si tedy představuje demokracii. No zase jako tu elitu, pravdu té jedné partičky,“ upozorňuje mediální odborník.
Kroupa si do vysílání odskakuje z dvacet let starého spacáku
Za zjevné považuje, proč se v rámci tématu 17. listopadu vytahuje téma České televize. „Protože v České televizi se konečně po mnoha letech začaly dít určité změny k lepšímu. A pro tyhle lidi, pro které je namnoze Česká televize názorovým etalonem, někdy zdrojem financí, je samozřejmě jakákoli změna narušením jejich hegemonie a pocitu, že mají právo Českou televizi ovládat, názorově ji usměrňovat a brát od ní peníze. Takhle to fungovalo před Vánocemi 2000, kdy proběhla ta první televizní rebelie na Kavčích horách. Teď se schyluje k další. K tonu ‚Festivalu svobody‘ a jeho ‚Koncertu pro budoucnost‘ bych ještě poznamenal, že tu je jakési uskupení NGO organizací, o kterých jsem v životě neslyšel, jako ‚Sametové posvícení‘, ‚Nerudný fest‘, ‚Svobodný listopad‘, ‚Brněnský sedmnáctý‘. To jsou organizace, které od někoho z veřejného sektoru berou peníze a utrácejí je za to, aby říkaly, že zde není demokracie,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Hned ale dodává, že kdyby u nás nebyla demokracie, tak žádné peníze od nikoho nedostanou. „A dokonce si myslím, že kdyby tu byla lepší demokracie, než je dnes, tak také od nikoho žádné peníze na tyhle nesmysly nedostanou. Naopak by se podporovaly podstatně důležitější a prospěšnější občanské aktivity. Z těch uskupení mě zaujal spolek Post Bellum, který je řízen jedním z mnoha potomků Daniela Kroupy, taktéž protagonisty myšlenky, že tady je nedostatečná demokracie. Tuto myšlenku ventiluje pomalu týden co týden – já to nepočítám, nedělám mu čárky – kdykoli si pustím v České televizi nějaký diskusní pořad, tak téměř najisto tam vidím Daniela Kroupu. Asi má málo práce, tak je pořád na Kavčích horách. Možná tam má ještě od té dvacet let staré televizní revoluce v rohu nějaké kukaně schovaný spacák, tak mu nedělá problémy se tak často dostavovat do vysílání. Ale to budiž bonmot,“ směje se mediální analytik.
Lidé chtějí do práce a na pivo, Modlitba pro Martu je nebere
K letošním připomínkám 17. listopadu nemůže pominout příhodu, která se odehrála v den výročí v centru Prahy. „U Národního divadla došlo k zajímavé události, když se tam pokoušela zpívat zpěvačka Aneta Langerová. Měla interpretovat slavnou Modlitba pro Martu, tedy Martu Kubišovou, ale lidé ji překřičeli. Přítomní dali dost jasně najevo, že nepotřebují poslouchat ‚Teď když tvá ztracená vláda věcí tvých, zpět se k tobě navrátí, lide, navrátí‘, ale že chtějí jít do práce, chtějí jít na pivo, chtějí se potkávat se svými známými, nechtějí být v domácím vězení, jak jim to předepisuje dnešní vláda. Byla to hodně paradoxní situace, kdy na jedné straně byli skutečně nespokojení lidé a na druhé straně režimní zpěvačka zpívající režimní píseň. To nemohlo dopadnout jinak než tím vypískáním nebo překřičením,“ poznamenává Petr Žantovský.
K dění kolem České televize zaregistroval několik zajímavých mediálních ohlasů na skutečnost, že René Kühn rezignoval na funkci předsedy Rady ČT a Jaroslav Dědič na pozici místopředsedy jako důsledek toho, že minulý týden Rada ČT odvolala dozorčí komisi. „Abychom věděli, protože je v tom velký zmatek, tak podle zákona. Řekl bych, že je dělán záměrně. Rada má podle zákona dohlížet na dodržování Zákona o České televizi, má pravomoc odvolávat a volit generálního ředitele, má pravomoc rozhodovat o jeho ročních odměnách, ale rozhodně nemá pravomoc zasahovat do programu nebo do nějaké bezprostřední hospodářské aktivity. Za to nese odpovědnost management České televize, a ten je kontrolován dozorčí komisi. Dozorčí komise má ekonomické pravomoci, je to takový vnitřní kontrolní orgán, který by měl referovat Radě, když zjistí nějaké pochybení v hospodaření České televize,“ vysvětluje mediální odborník.
Léta byli dozorčí komise, Rada a generální ředitel jedna parta
V minulosti vždy dali dohromady výroční zprávu a Poslanecká sněmovna, protože je začasté složena z lidí, kteří se České televize bojí, ty zprávy často mechanicky odsouhlasila a jelo se dál. „Každý rok mít k dispozici sedm miliard korun, to je docela zajímavý byznys placený z cizích kapes. Tohle je něco, co uvedlo do pohybu ty změny, co se teď dějí. Jak jsem říkal, že se ty pojmy často pletou, tak by se ale neměly plést člověku, který dělá ředitele ostravské televize, a to je bývalý zahraniční zpravodaj Karas, který prohlásil: ‚Rada by měla zajistit provoz veřejnoprávního média‘. To v žádném případě, provoz zajišťuje management a generální ředitel, zatímco Rada na to dohlíží, ne že by ho měla zajišťovat. Myslím, že by si pan Karas měl přečíst zákon a příslušné předpisy k tomu stavu vztažené, a ne pouze poučovat podobně, jak nás mylně poučoval z Varšavy a z Moskvy o tom, jak máme vidět svět,“ doporučuje mediální analytik.
Zastánci ČT jsou navázáni na její vemeno, jde jim o koryto
Nijak ho nepřekvapily politické dozvuky, protože se daly očekávat podobné jako na jaře, kdy byli do Rady ČT zvoleni Hana Lipovská, Xaver Veselý a Pavel Matocha. „Neustále se z toho dělá politické téma a mnozí lidé, většinou zájmově angažovaní v České televizi, třeba David Smoljak, vykřikují, že to je ohrožení demokracie a ohrožení svobody médií. Sám je zakládajícím členem spolku Svobodu médiím s Hanou Marvanovou a dalšími. A tenhle spolek mimo jiné spoluorganizoval s Milionem chvilek tu ‚auto demonstraci‘, kdy pár desítek lidí přijelo na Kavčí hory před Českou televizi a mávalo tam transparenty. Viděl jsem fotky a ty transparenty byly naprosto profesionálně provedené a asi i dost drahé. To nebyla žádná pomalovaná prostěradla nebo kartonové cedule, to bylo dlouhodobě profesionálně připravené a stálo to dost peněz. Zajímalo by mě, kdo to platil. Jestli Milion chvilek, pan Smoljak ze svého senátorského platu nebo kdo vlastně,“ přiznává Petr Žantovský.
Každopádně se to dle něj točí v jednom obrovském kruhu kolize zájmů. „Jsou v něm lidé, kteří byli dlouhá léta – a namnoze ještě jsou – navázáni svým příjmem na vemeno České televize a jde jim o jejich vlastní koryto. Úplně stejně to proběhlo v roce 2000, kdy nastoupila do Rady ČT skupina lidí, kteří chtěli hospodaření České televize podrobit důsledné kontrole. A to se mnoha lidem nelíbilo, protože příjmy, které z ní tehdy mnozí měli, například i Michal Prokop z pořadu ‚Krásný ztráty‘, byly neuvěřitelně vysoké honoráře, které každého soudného člověka musí zarazit, že veřejnoprávní televize platí tolikaciferné odměny za běžnou publicistiku nebo za v podstatě velmi nenákladné pořady. A když to začala radní Jana Dědečková spolu s pověřenou ředitelkou Věrou Valterovou a tehdejším finančním ředitelem Jindřichem Beznoskou analyzovat a došlo k odvolání generálního ředitele Chmelíčka a zvolení Jiřího Hodače místo něj, tak to vyvolalo obrovský poprask,“ vzpomíná mediální odborník.
Záměrně se vytváří dojem o ohrožení České televize
Není pochyb o tom, že když se začalo mluvit o ohrožení svobody slova a zaznělo víc podobných frází, které slyšíme i dnes, šlo v podstatě jen a pouze o koryta, o peníze lidí, kteří dělali poprask. „A také o jejich vliv na politické zpravodajství. To byly dvě věci. Konec konců vzpomeňme, že to byl Karel Schwarzenberg, který tehdy prohlásil, že ‚Česká televize patří těm, kdo v ní pracují‘. To je strašlivá věta, která nás vrací někam do roku 1948, kdy se znárodňovaly podniky, kdy se nevzdělaní dělníci stávali generálními řediteli velkých firem, kdy se říkalo, že národní hospodářství patří všemu lidu. To jsou velmi nebezpečné věci a člověk by od šlechtice, který o sobě říká, že je konzervativní, takovou komunistickou větu moc nečekal. Nicméně padla a zaměstnanci se podle ní zachovali. A protože máme dlouhodobě velmi zbabělé politiky, to není až dnešní situace, ale to je tehdejší situace, kdy někteří dokonce chodili do té televize přespávat jako pan Ruml, paní Buzková, paní Marvanová a další,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Vidíme, že to jsou stále titíž lidé, jenom Petra Buzková je dnes už mimo hru. „Ale Ruml se do toho zase plete, znovu se k tomu vyjadřuje. Jak nemá žádné velké povědomí o odborných tématech, tak tohle jsou takové politické plácanice, které zvládne každý. Tedy i Jan Ruml. A vlastně se to hraje na to, že se to opakuje, že to je stejná situace, že je tu politický tlak na veřejnoprávní média. Dokonce jsem byl ve čtvrtek informován předsedou Rady ČTK panem Soukupem, že mu volali z České televize a ptali se ho, zda my jako radní ČTK jsme také pod nějakým politickým tlakem. Tak panu Soukupovi celkem právem vypadly oči z důlků a ujistil je, že tomu tak rozhodně není, že na nás žádné tlaky vyvíjeny nejsou a nikdy nebyly. A že fungujeme jako standardní dohlížecí orgán ve veřejnoprávním médiu. Prostě se tu vytváří narativ ohrožení České televize a skrze Českou televizi svobody slova a skrze svobodu slova svobody jako takové. To je ovšem pouze narativ, jen dojem, který vytvářejí ti, co nechtějí přijít o svá koryta,“ zdůrazňuje mediální analytik.
Zpravodajství, které nám řekne, co si máme o všem myslet
Zaujal ho ale úterní článek v Reflexu od Václava Friedmanna pod titulkem „Čeká Českou televizi po dvaceti letech další spacáková revoluce? Byla by umělá a zbytečná“ a považuje ho za velmi cenný. „Pan Friedmann jako bývalý zaměstnanec regionálního zpravodajství tam popisuje svoji zkušenost z té tehdejší revolty na Kavčích horách. Popisuje ji velice přesně, stejně jako velice přesně hodnotí dnešní stav toho, co nám Česká televize nabízí. Ocitoval bych jednu jeho lehce ironickou, ale velmi pravdivou větu: ‚V létě Chalupáři, v sobotu estráda, občas dobrá, někdy špatná detektivka, k tomu 24 hodin 7 dní v týdnu zpravodajství, kde mi řeknou, co si mám nebo bych si měl myslet o Covidu, volbách v USA, klimatu, Evropské unii‘. To je zjednodušeně, ale velmi trefně zhodnocený dominantní program toho, co nám nabízí Česká televize a za co všichni platíme tolik peněz. Pointuje to konstatováním, že se proti roku 2000 podle jeho informací v ČT nic podstatného nezměnilo: ‚Spousta zájmů, spousta vlivů, kamarádíčkování a porcování sedmimiliardového rozpočtu‘,“ cituje Petr Žantovský.
Václav Friedmann končí svůj článek konstatováním, že se začíná uměle vytvářet dojem nové televizní krize à la rok 2000. „To je velmi přesné a jsem velmi rád, že Reflex tuhle glosu otiskl. Přidám čerstvou zkušenost ze sledování České televize ve středu. K diskusi o šéfovi BIS panu Koudelkovi byli přizváni dva diskutující, a to Ondřej Kundra z Respektu a Martin Fendrych z Aktuálně.cz. Kdysi jsem tenhle styl diskusí v České televizi nazval polemikou souhlasících. A tak tomu bylo i v tomto případě. Oba se jinými slovy shodli na tom, co říkal Kundra, že jestli Koudelku udržíme, znamená to, že se zabrání Číně a Rusku a jejich vlivům na nás. Fendrych to řekl větou: ‚Koudelka nás brání proti Rusům a Číňanům‘. Dojemná uniformita názoru je navíc ještě podpořena tím, že mám dojem, že si z nás pánové dělají srandu. Copak si opravdu tihle dva myslí, že jeden úředník v čele nějaké zpravodajské služby a ještě k tomu takové malé země, jako jsme my, a nehrající žádné geopolitické hry, může zabránit dvěma světovým supervelmocem v čemkoli?“ žasne mediální odborník.
Dva podprůměrní novináři si přitakávají, rozpusťte ten spolek
Přemýšlí, jestli si to povedené duo opravdu myslí, že diváci České televize jsou takoví troubové, že jim na tyhle jednoduché špeky skočí. „Místo aby se to doplnilo nějakým opravdovým politologickým nebo bezpečnostně-analytickým komentářem, kupříkladu pana Šándora, pana Schneidera nebo kohokoli dalšího, tak si jenom dva podprůměrní novináři přitakávají na frázi a floskuli, která je předepsána a která je oficiální zahraničně-politickou strategií České republiky v podobě, jak ji prosazuje pan ministr Petříček a jak je odvozena z unijních floskulí. Je to smutná zpráva o České televizi a je to jen další důkaz toho, že je opravdu nereformovatelná. Dnes je v podstatě asi jediná šance celý ten spolek rozpustit, nechat dva, tři kanály, zúžit to na zpravodajství a edukaci ve vysílání a nabrat úplně jiné osazenstvo. Něco podobného se stalo před časem v Řecku a tamní veřejnoprávní televizi to oživilo. Těch několik měsíců, co nevysílala, ani nikomu nechyběla. Domnívám se, že by to u nás bylo velmi podobné,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
