Etzler poukázal mimo jiné na to, že v Číně nyní disponují daleko lepšími technologiemi, lepšími nástroji jak novináře sledovat. „Já si pamatuju, když jsem ze začátku jezdíval po Číně vlakem, tak jsem prostě šel a koupil jsem si jízdenku jako u nás na přepážce u okýnka. Pak to přitvrdilo, člověk jim musel dávat pas, ten si oskenovali a už věděli, kam jedete. Dnes si takhle neskenují pas, ale rovnou obličeje. Všude mají kamery, podle tváře dokážou monitorovat, kde jste, co a s kým děláte. A nesledovali jen mě, ale všechny mé čínské spolupracovníky. Jednou měsíčně je zvali na tamní ministerstvo veřejné bezpečnosti, tam si je posadili do takové čajovny, kde jim řekli, hele, víme na tebe tohle a tohle a ty nám řekni zbytek, nebo tě potrestáme. Taky volali jejich rodičům a ptali se jich, jestli vědí, co dělá jejich syn nebo dcera a že zrazují Komunistickou stranu Číny a čínský lid a že časem skončí ve vězení. Dokola kontrolovali, buzerovali, zastrašovali,“ poznamenal Etzler.