Co je dobré vědět o Turcích. Vážná slova! Generál Pavel odhalil své zkušenosti z ústředí NATO

„Slyšel jsem od blízkých lidí kolem Václava Havla, že rychle změnil svůj názor na zrušení NATO, když byla zrušena Varšavská smlouva, když se seznámil se skutečností, jaká je podstata mezinárodní situace a proč být členem NATO. Pak byl jedním z nejsilnějších příznivců našeho vstupu do NATO. Nebýt jeho vysoce nadstandardních vztahů s Madeleine Albrightovou a jejím prostřednictvím s americkým prezidentem, tak by se Česká republika do NATO možná tak rychle nedostala,“ uvedl generál Pavel. „Těžko očekávat, že mohl mít naprostý přehled, jak funguje velká mezinárodní politika, když se k ní nikdy zblízka nedostal, stejně jako se nedostal do blízkosti NATO.“

Hrozba spolupráce a přátelství cara a sultána

Anketa

Je dobře, aby právo na obranu se zbraní v ruce bylo zahrnuto do Ústavy ČR?

Ano

96%

hlasovalo: 15468 lidí

Na dotaz ohledně důvodů vojenské spolupráce s Tureckem pak generál Pavel uvedl: „Situace je složitější. Z pohledu běžného občana, případně občana malého státu, který se většinou musí příliš svazovat pravidly geopolitiky, tak je nepochopitelné, proč se ještě vůbec s Tureckem sdružujeme ve společném aliančním svazku, když za poslední roky nám dalo mnohokrát najevo, že se vlastně tak zcela jeho součástí necítí. Když se ale na to podívám úhlem pohledu, který jsem měl možnost řadu let vidět zcela bezprostředně, tak bych řekl zcela pragmaticky, že je rozumnější mít Turecko u jednoho stolu, byť jako problémového člena, než jej mít mimo stůl jako stát, který si bude dělat co chce a my na něj nebudeme mít naprosto žádnou páku.“

„Navíc bychom jej tímto rozhodnutím jenom přistrčili blíž a došlo by k tom, co Petr Kolář nazývá objetím cara se sultánem, tedy ještě hlubší vazbě mezi Tureckem a Ruskem, což by Evropě a západnímu světu vůbec nijak neprospělo,“ varoval generál Pavel. „Navíc samostatná, nikým nekorigovaná turecká síla v regionu by mohla v poměrně krátké době vézt ke konfrontaci buď s Řeckem nebo se Sýrií nebo s kterýmkoliv jiným státem v regionu, protože Turecku má zcela nepochybně ambici být silnou regionální mocností.“

Tvrdá osmanská palice

„Zažil jsem si to v NATO, protože jsem tam byl zrovna v době, kdy Turecko začalo s těmi velkými problémy, ať to bylo blokování veškeré partnerské spolupráce právě prostřednictvím principu jednomyslnosti, což stálo poměrně dost reputace mezi jeho partnery. Následně turecký záměr, teď již realizovaný, nákupu ruského protiletadlového systému S-400, který vzali do Sýrie, kde se Turci angažovali pod jemně ironickým názvem Olivová ratolest. To byly první problémy, kolem kterých bohužel politická reprezentace chodila jako kolem horké kaše a nenašla dostatek vůle dát Turecku dostatečně najevo, že partnerské vztahy jsou založeny na rovnováze, vzájemném respektu, na vzájemných ústupcích a nedokázala si vymezit jasné hranice pro turecký tlak,“ konstatoval Petr Pavel.

Na vysvětlení k pozici Turecka je podle generála třeba říci, že „…Turci jsou na výspě, která čelí z jedné strany konfliktu na Blízkém východě, z druhé strany pak Ruska, takže vlastně dvěma bezpečnostním rizikům pro Alianci. Zároveň je zemí, která nese poměrně velkou tíhu migrace především ze Sýrie, protože na svém území má téměř čtyři milióny migrantů. Je to země, která čelí množství teroristických útoků ze strany syrských Kurdů, kteří ale naopak pro nás byli spojenci proti Islámskému státu“.

Kurd: Pro jednoho spojenec, pro druhého terorista

„To se velice těžko chápe, že organizace, která je pro ně zcela jednoznačně teroristickou, mám tím na mysli syrské Kurdy, protože z tureckého pohledu jsou Kurdové nejen etnicky, ale především politicky spřízněni s jejich vlastními Kurdy, kteří jsou zastoupeni především Kurdskou stranou práce, která je extrémně marxistická a levicová s tím, že prvky terorismu jsou pro ně přijatelným nástrojem politického boje,“ posteskl si generál a pokračoval. „Turci tedy nemohou pochopit, jak je možné, že jejich partneři a spojenci na jednu stranu všichni oficiálně uznávají PKK, tedy tureckou Kurdskou stranu práce za teroristickou organizaci, a jejich sesterskou organizaci v Sýrii naopak považují za spojence, zatímco Turci ji považují za stejné teroristy. V tom nás Turci obviňují z takového dvojího metru, že jsme ochotni prodat hodnoty za pragmatický přínos a v rámci toho se chovají asertivněji, než bychom si všichni přáli.“

Kamarádi? Rivalové? Nepřátelé!

„Já jsem měl, když jsem byl ve funkci v NATO, k Turkům velice otevřený přístup a kromě prezidenta Erdogana to nevyvolalo u nich žádnou negativní reakci. Na přímý přístup se vždy chovali otevřeně a myslím, že jedním ze zdrojů dnešních napjatých vztahů je právě to, že nejsme dostatečně otevření,“ konstatoval Petr Pavel.

Starší muž z auditoria se pak přeptal na tureckou vojenskou agresi proti Řecku. S takovýmto konstatováním ale generál Pavel nesouhlasil. „Tyto dvě země jsou ve sporu již desítky let. Je paradoxní, že když jsem se kdysi ptal řeckého náčelníka generálního štábu, když vynakládají více než dvě procenta HDP na obranu, proč nemohou poslat více vojáků do misí, když tam chybí, tak mi řekl, že by jej veřejné mínění a politici rozcupovali, protože on musí zajistit obranu země proti Turecku. To pro nás zní naprosto neuvěřitelně, když si uvědomíme, že to jsou dva spojenci v rámci jedné bezpečnostní organizace. Ale takové je vnímání mezi těmito dvěma státy do dneška,“ uvedl Petr Pavel.

Co se škádlívá, nebojuje?

„Jak ale říkám, Turky je lepší mít u jednoho stolu, kde sedí dalších osmadvacet zemí a to je přiměje k tomu, že se snaží chovat civilizovaně, nejdou do zbytečných sporů a snaží se pod tímto drobnohledem nacházet společná řešení a tím, že si navzájem dělají „šprajcy“, je i trochu tím, že nebyla dořešena jasná linie nebo hranice,“ vysvětloval četným přítomným Pavel. „Přední výspa řeckých ostrovů je nějaké čtyři kilometry od turecké pevniny. Takže tam není prostor pro mezinárodní vody.“

Dohoda mezi Tureckem, Řeckem a mocnostmi podle generála Pavla stanovila hranici, která jde nějakých deset kilometrů od teritoria Turecka a je tam sporné pásmo čtyř kilometrů, které každá země považuje legitimně za svoje, „…tedy ten překryv. Zatímco Turci dávají na vědomí nejen Řecku, ale celému světu, že oni jsou ta země, která má politickou a vojenskou váhu tím, že léta vysílá svoje patrolovací lety přesně na hranici těch deseti kilometrů, které již Řekové považují za čtyři kilometry své. Takže všechny tyto lety Řecko vnímá jako narušení svého vojenského prostoru. Čas od času dojde k menšímu incidentu, který ale není ozbrojeným incidentem, jde o věci, které se dají nazvat jako provokace, která má dávat najevo, že oni jsou ti silní a že si to mohou dovolit. Ale myslím si, že ani z jedné strany nehrozí, že by ztratili nervy a došlo k opravdové vojenské konfrontaci.“