Postavení Karla Gotta v rámci české kultury je jedinečné a výrazné tím, že po řadu desetiletí to byla skutečně jediná taková ta superstar, která na tom kulturním prostoru zářila. A tím pádem skrz něj lze pozorovat celou řadu věcí, a já nejsem muzikolog a fascinuje mě a zajímá mě ten mediální obraz Karla Gotta. Taková ta kombinace, kdy jsou tam ty písničky a tak dál, ale zároveň v průběhu těch desetiletí vzniklo i něco, co se prostě musí nazvat ten fenomén Karel Gott,“ poznamenal úvodem Bílek.
Následně hovořil o dění v uplynulých deseti dnech od doby, kdy jsme se dozvěděli zprávu o smrti Karla Gotta. „Působí to na mě rozpačitě. Já musím říct, že vlastně díky tomu dění mám pocit, že se najednou obnažuje a ukazuje, k čemu tady došlo v těch několika uplynulých letech, kdy marketingové strategie pronikly z té sféry prodeje a obchodu i do politiky a všude jinde a změnily vlastně ty naše přístupy. My jsme po dlouhá staletí byli zvyklí, že pocitové věci si řešíme v sobě a případně doma v těch privátních prostorech. A najednou došlo k tomu, že ten veřejný prostor funguje jenom na základě emocí. Takže i tady vlastně se rozvinula taková ta emoční bitva, kdy na jednom pólu představa národní tragédie, státní smutek a tak dál, a na druhém pólu se pak ozývají ty hlasy ‚podepsal antichartu‘ a tak, a nevzniká vlastně žádný zajímavý dialog. A to je ten problém. S emocemi nejde vést dialog. My proti nim můžeme stavět jiné emoce, ale těžko lze argumentovat, a to myslím tohleto dění těch posledních dnů nádherně ilustruje,“ dodal Bílek.
Fotogalerie: - S Karlem na Žofíně naposledy
Fotogalerie: - Svíčkové pole smutku
Fotogalerie: - Gott a slzy
A co si myslí o diskusi v uplynulých dnech, dokážeme reflektovat život a dílo Karla Gotta? „Já se bojím, že ne, a ono na to pochopitelně není doba, protože je příliš brzy. Ve chvíli úmrtí emoce logicky akcentují. Ale zároveň myslím, že ta reflexe jakoby ukazuje i takovou tu nepřipravenost, kdy i ta mediální sféra, oni měli pochopitelně přichystané předem ty nekrology, které jenom aktualizovali, ale vlastně nějaká hlubší reflexe zatím neprobíhá a je otázka, jestli se k ní, až ty emoce vyprší a vyvanou, tak jestli se k ní vůbec dostaneme,“ zmínil Bílek a opětovně hovořil o Gottovi jako o fenoménu.
Dění posledních dní pak podle Bílka vypovídá o stavu české společnosti. „Ten základní dojem je taková ta naprostá nepřipravenost. Neschopnost ten fakt přijmout, protože zase začíná už tím, že ten Karel Gott tady pro nás fungoval jako určitá mystická postava. Zjevila se tady superstar, v době, kdy zároveň neexistoval bulvár, pokud za bulvár nepočítáme Vlastu nebo Ahoj na sobotu a tyhlety normalizační rodinné časopisy. A tím pádem my jsme tady měli tuhletu polobožskou bytost, o které jsme ale takřka nic nevěděli. Což jakoby zajímavě umožňuje tamty věci si imaginativně nebo fantazijně dodělávat, projektovat se tam a tak dál. A v tomhle, jak říkám, ten Karel Gott byl jedinečný, protože třeba i ta škála velkých herců tohle nenabízela. Nebudete se promítat do pocitů Rudolfa Hrušínského, nebudete ho brát jako toho mýtického hrdinu. Kdežto u toho Karla Gotta tohleto fungovalo a zároveň jakoby je tam pro tu českou společnost ten nezvyk. Ty západní společnosti s tím hvězdným statutem určitých jedinců pracují už dlouhá desetiletí a ti lidé jsou na to zvyklí,“ poznamenal Bílek.
„Karel Gott nebyl takový ten typ zpěváka, jako řekněme Bob Dylan, že s vámi nějakým způsobem hýbe, že když poslechnete si písničku, že vás to tlačí k nějakým reakcím a tak dál. Ty jeho písně, i ty hitové, tak byly svým způsobem únikové, bezproblémové. Skutečně jakoby nic to s námi nedělá. Ale myslím si, že jakoby jádrem toho sociologického dopadu byla opět ta mýtická pozice, kterou měl. To povědomí o tom nebývalém úspěchu, a potom v té normalizaci i takové fragmentální povědomí, že on to dokázal s tím režimem, že si vybojoval tohleto specifické jedinečné místo. Může jezdit na Západ, může tam vydávat ty desky. A to bylo vlastně zázračné,“ povídal následně o Gottovi Bílek. Podle jeho slov totiž Gott vyplnil určitou nevyřčenou touhu veřejnosti.
„Pochopitelně, že ti lidé to nebrali tak, že dokázal-li to Karel Gott, já to dokážu taky. Ale máte tady supermana, který to umí, a je to příjemné povědomí,“ dodal Bílek. Obrazu pak podle něj pomohlo i to, že Gott v posledních 30 letech nevyjadřoval žádný politický postoj. „On vždycky, ať už vědomě, nebo nevědomě, dokázal zvolit strategii, která zabírala,“ poznamenal.
Podle jeho slov nám chybí Gottovy postoje, kdy jediné známé postoje jsou ty o konspiračních teoriích, kdy svět podle něj řídí ilumináti. „Tím pádem zase tam vzniká nějaká díra, s kterou my neumíme pracovat, ale my nejsme schopni si připustit tuhletu odvrácenou tvář člověka, který má asi právo mít i nějakou temnější stránku,“ dodal Bílek.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
