„Do jaké doby míříme? My nakonec budeme, že tahle košile bude zakázaná nebo tvoje sako bude zakázaný?“ narážel fotbalista na své černé tričko. „Mně to prostě principiálně vadí, že se rozpoutá něco, co někdo někomu pošeptá do ucha. Já když s tebou budu hrát squash, tak tě taky budu chtít rozhodit, že jseš kudrnatej a na hovno herec,“ stěžoval si Petr Švancara spolusedícímu hostovi.

Na to ovšem dostal bývalý fotbalista od druhého otázku, zda vnímá současnou náladu, kdy určité věci jsou zakázané, a pokud by je řekl, tak by byl „sociálně neakceptovatelný“. Ale Švancara se stále divil, proč se pošeptání do ucha tak řeší. Bývalý hráč Slavie Vladimír Šmicer se pak ptal, proč Kúdela vůbec cítil potřebu něco Kamarovi šeptat. Švancara spekuloval, že se zastával hráčů. „V 88. minutě jaký zastávání hráčů? Vždyť se jim mohli smát do obličeje. 2 : 0. Měli je tam, kde je chtěli mít. Byli postoupený. Že do něj dvakrát kopnul na zemi, to do nich kopali 88 minut,“ argumentoval Šmicer.